Otcové a dcery

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)

Zvláštně vyprávěný film, který se zaměřuje na dvě časové roviny jednoho netypického vztahu táty s dcerou. V jednom je táta Russell Crowe, druhá se pak zaměřuje na současnost a jeho dceru, kterou hraja Amanda Seyfried. Osobně nicméně musím říct, že příběh s Russellem se mi líbil víc, ačkoliv na Amandu se v druhém příběhu moc hezky koukalo. I přesto, že se celý příběh jednoho rodinného vztahu blíží k epickému zakončení a divák to tuší od samotného začátku, nedokázal mě film natolik pohltit, abych si ho dokázal naplno užít. Prostě jsem tomu vztahu táty a dcery nerozuměl. Táta zacházel do absolutního extrému a dcera v podstatě taky. Nedokázal jsem se s tím ztotožnit a tak jediné, co mi zůstalo, byla radost z toho, že Russella a Amandu mohu opět vidět v nějakém filmu. (07.12.2016)

Asi spoiler, nevim, je to americkej film... Jako dost dobrá slaďárna, vlastně celá ta dějová linka otec x dcera je fajn, ale je debilní, že to ženám řiká, že je okay bejt hysterická, pokud máte nějaký daddy issues, a že všechno bude v pohodě, když uděláte scénu a chováte se jak kráva, pak se omluvíte, protože ten hodnej kluk za váma stejně zase přileze. No pak abychom nebyli pořád tak vyšinutý, když jsou všechny filmy takový. (09.11.2015)

Úvod a prvá polovica Vás navnadia a vtiahnu do deja. Postavy sú fajn, prelínanie dejových línií nenásilné, atmosféra odzbrojujúca ale hlavne fantasticky zahrané. Potom ale príde druhá polovica, kde zostane už len ten výkon hercov. Ako keby to robil druhý štáb. Postavy začínajú konať nelogicky, vytráca sa atmosféra, dialógy sa začnú nezmyselne predlžovať a zacyklíme sa do troch udalostí. Ďalšia boliestka filmu je jeho minutáž, ktorá mohla byť rozhodne kratšia a možno by to pridalo na dynamike, Ale v konečnom dôsledku je to veľmi pekná emočná dráma, s niekoľkými vrcholmi, pádmi, luxusným a hlavne využitým obsadením. Oplatí sa pozrieť, zamyslieť sa, ale asi to vo mne hlbšiu stopu nenechá. Silné 3 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (15.11.2015)

Ďalší film, v ktorom Russell trpí duševnou poruchou a máva záchvaty, asi nezvládnem. Už teraz ma chytá triaška, len čo vidím jeho tvár. Ale asi sú mu tieto role súdené. Rovnako tak má zas Amanda veľké smutné oči, aby človeka rozplakali. A ja som veru plakala. Áno, ja osobne. A to mi naposledy tiekli slzy, keď sa Leonardo ponoril za Titanicom na dno. Celý príbeh bol pretkaný spomienkami na minulosť a bolo z neho cítiť silné emócie. Tú ťažobu na hrudi som prežívala s ňou a bola čím ďalej, tým vačšia. S blížiacimi sa titulkami sa moja nálada presúvala do záporných hodnot a jediné, po čom som túžila, bolo vziať flašu chlastu, zavrieť sa do spálne a s nikým aspon týždeň nekomunikovať. (20.01.2017)