Mami!

Dolanova odpověď na otázku, zda osobní přístup a mateřská láska může změnit nebezpečného, mladého recidivistu ve spořádaného člověka, nebo zda je lepší poslat podobnou osobu raději rovnou do ústavu. Je zajímavé, jak si po prvních třiceti vulgárních minutách můžete vytvořit averzi k hlavním hrdinům, a přesto jim později začnete rozumět a v některých momentech i fandit. Je sympatické, že Dolan i poměrem stran videa (1 : 1) odráží omezenost Stevova světa a jeho neschopnost vybočit ze zaběhnutých kolejí. Jenže nic to nemění na tom, že by si podle mě Mommy zasloužila prostříhat. Když některé segmenty (změna poměru stran) vidíte poprvé, jsou působivé, nicméně když se opakují častěji, jejich kouzlo vyprší. (10.07.2014)

Herecky živelné, mateřsky nevyrovnané, uřvané!! Má to několik docela silných momentů, přesto se nedá říct, že by festivalovými fanoušky milovaný tvůrce důkladně zužitkoval možnosti, jež melodrama nabízí. Víme, že impulzivnost má blízko k agresi, víme, že mezi dvěma dominantními osobnostmi to bude vždycky vřít, víme, že na hysterii se nedá koukat víc než dvě a čtvrt hodiny. Občas se tu všichni (i ti za kamerou) až příliš předvádí, i tak si mě výsledek vlastně docela získal. (29.05.2015)

Mommy v nás evokuje ten romantický dojem z amerického malomesta, kde sedíme pred svojim papundeklovým domom na terase a zdravíme suseda. Tým však závisť končí, inak by sme s postavami asi nemenili nič. Dolan je v niektorých aspektoch, ako napríklad réžia a vedenie hercov absolútne sebaistý, v iných však cítiť jeho vek a neskúsenosť. Možno aj so životom, myslím že sa ešte bude výrazne zlepšovať a bude to najmä vekom. Jeho scenáre budú pôsobiť celistvejšie, ako napríklad ten k Mommy, bude menej formálne machrovať, pokiaľ sa ale na tento film budeme pozerať optikou nadšenia nad mladým talentom, tak film jednoznačne víťazí. Je to však najmä vďaka hercom, predovšetkým výkon Anne Dorval by si zaslúžil nejakú tú independent cenu. Iný Dolanov film som ešte nevidel, zaujíma ma vlastný názor na tento film aj v kontexte jeho zvyšnej tvorby. (16.02.2015)

XAVIER DOLAN je mladý režisér,mladší ako ja a už nakrúca snímky,ktoré človeka priklincujú k sedačke od úvodných tituliek až po tragický záver,vlastne som intenzívne premýšľal ako sa bude vyvíjať vzťah matky a SYNA,doplnený o POMOC šarmantnej,ale tichej susedky... Matka Diane si zoberie domov syna Stevea,a to z ústavu,ktorého problémom je absolútne nevyspytateľné svojské správanie,ktoré matku predsúva do pozície robota,ktorý musí byť v pohotovosti 24 hodín nonstop.V čom spočíva Steveov výbuch hnevu? Má diagnózu ADHD,čo znamená z anglického prekladu: Porucha pozornosti sprevádzaná hyperaktivitou... Takíto jedinci všade na SVETE majú problém sústrediť sa,majú v sebe veľký hnev,rýchle zmeny nálad,prudkosť,výbušnosť,potom sa chovajú ako zver,že by každého,kto im stojí v ceste jednoducho zvalcovali,vulgarizmami taktiež útočia,ktoré sú také šťavnaté,že i dospelý človek by sa mal čo učiť.DE-FACTO vulgárni sú obidvaja,t.j matka so synom si navzájom vymieňajú slová,ktoré by slabšieho jedinca dávno spacifikovali ako nič... Synovi preskočí v hlave,matku chce asi uškrtiť,v tom mu matka reflexívne buchne predmetom po hlave,aby sa mohla nadýchať...Vzťah na NULE,aby sa raz objavila pri dverách do budúcnosti obetavá suseda Kyla,ktorú som úprimne obdivoval,že sa podujať na priateľstvo problémovej rodiny,kde SYN nie je nikdy ochotný predvídať,čo urobí nabudúce...Raz je milučký,inokedy by zabil mihnutím oka! Ostal som ako nemý pri scénach,ktoré chcela Diane mať vo svojej predstavivosti,ktoré by ju urobili šťastnou,t.j syna by mala konečne normálneho,áno býval občas v pohode,ale takýchto okamihov zase veľa nie je.Vrátim sa k susede Kyle,ktorá má taktiež poruchu reči,ktorá jej bráni rozprávať ako bežný človek,koktá,ale ako sa zoznámi s Desprésovcami,tak koktanie pomaly prestáva,dokáže sa zabaviť,odreagovať sa,niekedy som nerozumel,prečo to všetko robí... Herecké výkony sú vo všetkých troch protagonistoch absolútne realistické,obdivuhodné,vierohodné,geniálne,občas vie režisér film zbytočne natiahnuť,že by sa patrilo strihať,ale prepáčite mu to vo vyhrotených situáciach,alebo taktiež v pohodičkových,keď sa naši hrdinovia vedia uvolniť. Popri hercoch,režisérovi,či kameramanovi si zaslúži pozornosť a posluch emotívny SOUNDTRACK. Brilantne urobený film Xaviera Dolana,ktorého filmografiu budem odteraz pozornejšie sledovať,alebo sa vrátim ku starším počinom... Za posledné roky si nepamätám film,ktorý by ma takto zasiahol... (21.06.2015)

Psychologické drama MAMI nezapře výchozí dokumentární půdorys nebo vůli autorského týmu zvolit pro svůj záměr východisko evokující poetiku dokumentárního filmu. Úvodní věta naznačuje jak přednosti, tak slabiny tohoto nesporně ambiciózního díla. Zatímco herci hrají v tomto vlastně komorním dramatu tří lidí jako o život, režie jim v tom nepřekáží a řadou lyrizujících scén i atypickým formátem filmu se snaží vycházet vstříc, naopak scénář se ukazuje s přibývající stopáží jako koule na noze. Zjevně nezvladatelný adolescent pohybující se na hranici psychického normálu i matčiny trpělivosti se snaží bojovat sám se sebou. To i snaha ukázat zblízka nesnáze takového soužití, do nějž vstupuje nenadále získaná matčina přítelkyně, je chvályhodné. Méně šťastná je skutečnost, že příběh postrádá napětí, gradaci, nečekané momenty. Tedy to, co lze označit za umělecký nadhled, poselství, misi, ale i divácké vzrušení a zážitek. RAIN MAN, film podobný příběhem, se od MAMI! tohle všechno má. Rozdíl, který je mezi oběma filmy víc než viditelný, naznačuje, že od dokumentárního půdorysu měl autorský tým asi šťastněji postupovat směrem k dokumentárnímu filmu. Od naděje k zoufalství, od zoufalství k možné tragédii. (30.10.2014)