poster

Paříž patří nám

  • Česko

    Paříž nám patří

    (festivalový název)
  • Francie

    Paris nous appartient

  • anglický

    Paris Is Ours

  • USA

    Paris Belongs to Us

Mysteriózní / Drama

Francie, 1961, 141 min

  • Hwaelos
    *

    Popravdě jsem tušil, při tom všem, co jsem o Rivettovi četl, že jeho mi jeho tvorba nebude sedět, ale že to bude až tak k uzoufání, jsem nečekal. Paříž patří nám je jeden z těch filmů, u nichž by měli uvádět na festivalech nikoli reálnou, ale subjektivní délku, protože to bylo téměř k neukoukání (to je samozřejmě zlehčující nadsázka, ale popravdě to dost odráží, co se mi při sledování honilo v hlavě). Motivicky a strukturně je to starší bratříček Záhady Silver Lake, která byla ale ve výsledku koheznější a uvědoměle zábavná v uplatnění principu surface play a v baudrillardovském řádění s popkulturními odkazy. Co se honilo v hlavě Rivettovi, když vytvářel tuhle plytkou nedetektivku o celosvětové konspiraci (která neexistuje) s repetetivními, mizerně napsanými dialogy, se neodvažuju soudit.(14.8.2019)

  • garmon
    *****

    Dlouho jsem neviděl tak komplexní a tvrdé dílo jako Merry-Go-Round a doteď jsem marně hledal jeho genezi napříč dalšími Rivetty. Zde je: Paříž nám patří je vizuálně i dramaturgicky mnohem propracovanější, než ležérní debuty Godarda i Truffauta. Rivette nepotřebuje Novou vlnu - už tohle je jeho vlastní kino. Málokdy se zde prolnou výpůjčky ze stylu jeho kolegů (záběry - "mrtvolky" u finské modelky v bytě). Zde nejde jen o detektivku, nejde ani o generační náladu či výpověď, rozhodně nejde o žánrovou studii, ale jde o svět, pobyt na něm, o způsob existence v něm, o hodnoty, které v něm zastáváme. A to vše je výsostně podáno nikoliv jako moralistní studie (k té mi tíhla třeba Šílená láska), ale nazíráno skrz vratkost a zmatení všech soudů a především - skrz vratkost a nevyhraněnost nevinnosti, kterou je hlavní představitelka nositelkou. Mnohem víc, než jakékoliv filmy Rivettových kolegů z té doby, mi Paris nous appartient připomněla Dolce vita. Zde ovšem bloudí dívka a hledá pravdu skrytou za vnějšími fakty. Za celou dobu mě nepřestala vzrušovat rafinovanost obsazení určující hlavním hybatelům příběhu v nejlepším případě vedlejší role a z bezbranných druhořadých postav činící hlavní aktéry příběhu. Kromě toho je tento film matečným krystalem nejméně poloviny veškerých rivettovských témat, které jsem měl možnost vidět. Výsostné!(1.11.2015)

  • VojtisekII
    ***

    První Rivettův celovečerák není moc podobný těm, které jsem od něj dosud viděl. Už tady se pravda objevují motivy pro Rivetta typické (herci zkoušející divadelní hru, ženská hlavní hrdinka, záhada), ale zbytek je úplně odlišný. Rivette se v mnou dosud viděných filmech snaží potlačit autora: natočený materiál příliš neupravuje (dlouhé záběry ve kterých jsou postavy vidět skoro celé), nechává "zmizet" vypravěče a dává divákovi film volně k dispozici. V Paříž patří nám je ale ještě pod vlivem auteurismu a snaží se film (a diváka) "ovládat". Existenciální krizi mladých lidí zobrazuje pomocí avantgardních prostředků, ale Godard nebo Resnais to udělali dřív a líp. Pro mě zklamání.(28.7.2008)

  • Dionysos
    *****

    Bojovat proti fašismu ve Španělsku je těžké, ale bojovat proti celosvětovému amorfnímu fašismu beze jména a bez hranic je ještě těžší. Není se pak co divit, když v paranoidní a bezútěšné bitvě se vzduchoprázdnem začínají lidé páchat (sebe)vraždy. Proti zdánlivě neexistujícímu nepříteli je totiž potřeba o to víc vnitřní síly, houževnatosti a vnitřní rozhodnosti, kterou ne každý může unést. Zkouška totiž může přijít brzy, třeba už jen při nacvičování neperspektivní Shakespearovy hry. Kdo zvítězí? Snaha udělat hru podle vlastního přesvědčení, byť divácky a masově možná málo stravitelného a ekonomicky nerentabilního, nebo podlehnutí diktátu vnějších sil? Možná že ty jsou tím nepřítelem, kterého se celou dobu snažíme spatřit. (A nebo taky ne, kdo ví co chtěl Rivette říci...)(27.3.2013)

  • crass.48
    *****

    Paříž nám patří splňuje tři znaky, o kterých se prý říká, že spojují Rivettovu tvorbu, naprosto dokonale. Je zde ženská hlavní hrdinka, pátrání i divadlo. A přesto je neobyčejný v tom, že byl natočen podle klasického scénáře. Není tak inovativní v technice natáčení jako třeba U konce s dechem. Již zde se projevuje zaujetí vyprávění. Je to ten typ filmu, kvůli kterému nepřestávám sledovat další - z každičkého záběru čiší nadšení a šílená láska k filmu a k filmování. To se projevilo i tím, že se natáčení s vypůjčeným vybavením navzdory finančním potížím po dvou letech přece jen dokončilo. Popisek mysteriózní sem sedí jako k žádnému jinému filmu, Rivette mate jako o závod. Může to být vlastně alegorie na studenou válku. Žádná válka se nekoná, žádné opravdové celosvětové spiknutí neexistuje, a přesto to na životu odnese docela dost lidí. Dále to může být vysvětlení toho, co Rivetta na filmu zajímá a co ho možná trápí na tvorbě fikce. Ten, kdo ji tvoří, nese odpovědnost za důsledky této fikce. Paranoidní představa o všeobecném spiknutí, kterou šířil Philip Kaufman, měla za důsledek několik zločinů a neštěstí. Rivette se této odpovědnosti ve svých pozdějších filmech zbavuje tím, že nechává fikci tvořit mnoha lidmi, ta se pak stává tak neprůhledná, že již žádné nebezpečí nehrozí.(9.7.2008)

  • - Komplikovaný děj filmu, plný zákrutů a slepých uliček, se v době svého vzniku nesetkal s příznivou odezvou diváků. K lepšímu pochopení jeho záměrně unikavé struktury přispěl po premiéře sám Rivette, když jej označil za „nedokončené dobrodružství“. Míní tím, že svět je ve své složitosti nepostižitelný jednou myšlenkou, filmem, a nepředkládá před nás jednoduchá řešení, po kterých touží hrdinové jeho filmu. Jejich naivní představu o vlastnictví Paříže, vyjádřenou názvem, kontruje v úvodních titulcích citátem francouzského básníka Charlese Péguyho: „Paříž nepatří nikomu.“ (Zdroj: Letní filmová škola)

  • - Keď režisér Rivette začal nakrúcať v lete roku 1958, scenár bol napísaný niekoľko mesiacov predtým, no producentov nezaujímal. Rivette si požičal 80 000 frankov od Cahiers du cinéma na niekoľko škatúľ filmu, kamera a laboratórium boli na úver a technici a herci boli najatí ako partneri "s plnou účasťou“. (Raccoon.city)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace