Země nikoho

Páni kluci si hrají na válku, pobíhají po příkopech, hádají se, kdo počítá do deseti, pak se dohodnou a pokračuje se dál. Tady je sice na ty příkopy potřeba mapa Bosny a Hercegoviny, opravdové zbraně, jedna jednotka UNPROFOR, TV zpravodajství, někde nějaké to velitelství, ale nemohu si pomoct, kromě hraného komična v reálné nezáživné válečné zóně, to ve mě vyvolalo hlavně ony vzpomínky na atmosféru hrátek na vojáky. Tehdy jsme taky vedli vážné rozpravy. Někdo se zde podivoval nad Oscarem. Ani se nedivím, že se divil. Téma sice vážné, ale určitě ne díky této činohře. Satira o zbytečnosti a neshopnosti ano, ale taková nemastná neslaná, na ten poprask kolem. (až na úplně úplně poslední vzdalující se záběr filmu před titulky) (27.10.2005)

Na první pohled takový celkem jednoduchý film, který se snaž ukázat to, jak je válka vlastně šílená, jak je nesmyslná a co všechno dovede v lidech vzbudit, pokud nemají dostatečně silnou vůli, anebo prostě pokud se dostanou do nepředvídatelné situace. A neplatí to pouze pro vojáky, ale i pro civilisty a také pro reportéry. (07.04.2016)

Áno presne tak, UNPROFOR bolo jedno veľké zlyhanie. Páčilo sa mi vo filme tých pár myšlienok, ktoré tu odzneli a tiež nie je na zahodenie výpovedná hodnota snímku. Chudák vojak, ten koniec bol smutný, sám a v takej situácii...Žiadna ľudskosť, žiadna humanita... iba jedna veľká falošná maska, skrývajúca sa za mierotvorcov z OSN. Nadpriemer. 75/100 (25.02.2019)

Ovlivněn motivem na filmovém plakátě a žánrovou škatulkou komedie, která u tohoto filmu na CSFD figuruje hned na prvním místě, jsem čekal v horším případě válečnou taškařici typu "Jak jsem vyhrál válku" a tom lepším satirickou sondu typu "Hlava XXII". Ale nakonec jsme se příliš nezasmál. Země nikoho neservíruje vtipné momenty, alespoň ne tehdy, pokud pod pojmem "vitpné" vidíte klasický situační či konverzační humor. Film vedený povedenou režií Borise Tanoviče kráčí téměř výhradně v satirické rovině, přičemž tato satira je prezentována velmi nenápadně; nic není zextremizováno a nepořádá se hon na absurdní situaci roku. Proto miřte jinam, vy, co čekáte Bosenskou švejkovinu, tohle je zajímavý a filmařsky povedený snímek, který se hořce pousmívá nad příčinami a množstvím nesmyslných vyústění válečných konfliktů, u kterého trochu zamrzí, že nepřínáší ani hutné emoce, ani žádné myšlenky. (08.12.2007)

Jeden z najabsurdnejších príbehov, s najväčším čiernym humorom a vynikajúco vystihnutou situáciou občianskej vojny v Juhoslávii. Túto vojnu asi najlepšie vystihuje rozhovor dvoch znepriatelených vojakov vo vojenskom bunkri. S pištoľou namierenou na nepriateľa sa pýtajú dôležité otázky. Kto začal vojnu? Kto sa odtrhol a rozbil krajinu? Kto zničil naše obce a vyvraždil našich ľudí? Vaše televízie ukazujú naše zničené obce a tvrdia, že sú vaše! A mnoho iných nezabudnuteľných viet, ktoré vám vlastne ukážu, že vina je na všetkých stranách rovnako, pretože jedni sa odtrhli a druhí sa rozbitiu bránili silou a neskôr to prerástlo do nenávisti, odplát, vyhladzovania a bojom o územia. Jedna z najnezmyselnejších vojen, je opísaná v pasívnej vojenskej snímke. Zo začiatku sa zdá nudná a bez významu, ale neskôr zaujme tvrdou satirou, popísaním úlohy mierových jednotiek v tejto vojne, ktoré vlastne len rozdávali humanitárnu pomoc a nezabránili krviprelievaniu, starali sa skôr o imidž v médiách a najlepšie sa ukázala bezcitnosť tých veliteľov z UNPROFOR, keď nechali umrieť vojaka v zemi nikoho, zavolali veliteľov jednotlivých znepriatelených strán, oklamali ich, aby zaútočili na seba a ten vojak zomrel a oni tak zahladili stopy a zároveň ho nechali zomrieť, čím skôr. Jeho smrť, ktorá nie je ukázaná, je asi jedna z najkrutejších, ktoré sa mu mohli prihodiť a pridala sa k tomu ešte tá situácia, keď potreboval ísť na "veľkú potrebu". Nemožnosť úniku toho vojaka, je aj metaforou na situáciu ľudí v tej dobe, žijúcich tam. A rozprávanie o tej blondíne vlastne ukazuje, aká je tá krajina malá, opäť aké tie bratovraždy boli nezmyselné a aj to, že je za hranicami, vlastne ukazuje na stratu občanov, stratu lások, stratu rokov života. Na záver by som dodal, že pre niekoho možno pacifistický snímok, pre mňa však snímok s vysokou vnútornou a skrytou hodnotou a významom. Zároveň by som rád dodal, že ani to bombardovanie v roku 1999 nebolo správne a tu zabili skôr civilistov, išlo o niečo iné a to mám popísané v komentári k dokumentu Ulúpené Kosovo. Mierové jednotky zlyhali podľa mňa už v rokoch 1990 a 1991. Ak by sa Juhoslávia rozdelila dohodou alebo zostala celistvá, nemuseli sa stať masakre ako v Srebrenici, Vukovare, Sarajeve, srbskej Krajine, Kosove, Macedónsku, či mnohé iné, tiež by nemuselo mať Srbsko jedno z najmenších území vo svojej histórii a mnoho iných zlých vecí a vlastne hlavne nemuselo prísť o život toľko desiatok tisíc ľudí. Tvrde absurdné, čierne, silné a skvelé! (13.04.2012)