Světlo mezi oceány

,,KEĎ ŽENA PRÍDE O SVOJHO MANŽELA,STANE SA VDOVOU.NEEXISTUJE ŽIADNE SLOVO KEĎ RODIČIA PRÍDU O SVOJE DIEŤA.STÁLE STE MATKOU ALEBO OTCOM,AJ KEĎ UŽ NEMÁTE ŽIADNE DIEŤA." Večne filmármi omieľaná téma osvojenia si cudzieho dieťaťa,neskôr i jeho navrátenia k skutočnej rodine a problémami s tými súvisiace.Tentokrát vsadené do krásneho prímorského prostredia povojnových rokov..Možno by bolo lepšie v takejto situácii mlčať,ale výčitky Vás skôr či neskôr dobehnú,že lopata555 :-)) Trocha zdlhavé na môj vkus berie jednu hviezdu,no ubehlo to docela rýchle.Ťažká téma a dráma to nepochybne je a ten záver ma dostal...Apropo pre dieťa nie je matkou tá,ktorá ju porodila,lež tá ktorá ju vychovala. (23.04.2017)

Cianfrance poprvé jako režisér celkem zklamal.Příběhově sice Light Between Ocenas není zas tak špatné a nejspíš by to chtělo dojit emoce ve větší míře,bohužel tak ale činí pekelně nudnou a hlavně zdlouhavou formou až to není hezké.Být ten film kratší o 45 minut,asi bych se dojal.Takhle sem se většinu času nudil...40% (30.03.2017)

Po 20 minutách jsem byl znuděn a fakt jsem to chtěl vypnout. Ale rozhodl jsem se dívat dál a nakonec se z toho vyklubal zajímavý příběh. Vlastně se dá říci, že kdyby to nebylo tak zdlouhavé a příběh tak natažený, tak by si to i zasloužilo více než 3*. Ale bohužel film vyšel v takové podobě, jaké vyšel. Každopádně příběh je silný a chybu udělal Tom, že se rozhodl tu událost nenahlásit. Měl to udělat i přes to, že by tím naštval ženu. Pak samozřejmě dilema skutečné matky, jestli si svou dceru nechat (přesto že ji nepovažuje za matku) anebo ji nechat s „náhradní“ matkou (o které si myslí, že je její skutečná). Do téhle situace bych se fakt nechtěl dostat. (14.10.2018)

Příběh byl krásný, herecké výkony Fassbendera, Vikander a Weisz parádní, kamera a záběry na přírodu nádherné...no prostě atmosféra vykreslená na jedničku s hvězdičkou... ale ta stopáž! To neskutečné protahování! To bylo utrpení. Zkrátit o půl hodiny a hned bych dala o hvězdu lepší hodnocení. Takhle nelze než 3*, protože už tak od 60. minuty jsem si říkala, že snad usnu a nic se tam neděje. Protože jóo to vzrůšo začalo až tak od 90. minuty, ale i to vzrůšo nakonec protahovali, až už to ani vzrušující nebylo. A upřímně ten úplný konec aka po xy letech mohli zcela vypustit, to už bylo bezostyšné hraní na city, aka jak ještě na konci zkusit vyloudit nějaké sladkobolné slzy. (01.04.2020)

Melancholický, poklidně plynoucí film plný rozporuplných otázek, které by každý asi vyhodnotil trochu jinak. Kdo je tady ten špatný? Kdo udělal chybu? Kdo je oběť? Co by bylo správné a v jakou chvíli udělat ? A správné pro koho vlastně ? Všechno to působí naprosto reálně, přirozeně, příroda a prostředí vůbec, herci jsou skvělí a v neposlední řadě i příběh samotný. Nevím, jak lépe to říci, než že působí tak obyčejně lidsky jak jen to asi jde. Včetně postav, která si každá nese v sobě něco z minulosti,nebo prostě jen povahový rys, nebo nakonec cit- zkrátka něco čemu se člověk těžko sám ubrání. Tenhle příběh ukazuje jak to dopadne, když se střetnou věci, které si člověk v sobě nosí. Jak jsou nakonec potom obětmi všichni. ----“You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day. You have to keep remembering all the bad things.”---- (22.02.2017)