Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Kavkaz - země, kde se nevaruje před ránou nožem, neberou zajatci. Země, kde se nezápasí na žíněnce, ale na tvrdém plechu. Ledacos o této zemi bylo řečeno ve filmu 12 N. Michalkova, hodně jsem se dověděla i tady. Tvrdý život místních obyvatel, válečný stav s Ruskem. Snaha otce získat zpět svého syna a matky získat zase toho svého. Jak to dopadlo, uvidíte sami. Moc krásný protiválečný film. Je mi líto, že Sergej Bodrov ml. (představitel "sympatičtějšího" Rusa) zemřel tak mladý, byl to velký talent. Osudným se mu stál právě Kavkaz. ()
V úvodnej titulke znajúc podporu Ministerstva kultúry danej krajiny je jasné, že zajatci by si svoje úlohy len ťažko mohli vymeniť. Teda, že ruskí vojaci by väznili kavkazských povstalcov. Odhliadnuc od tejto veci, je to prekvapivo dosť zaujímavá štúdia daných pomerov. Najmä, ak sa zo zdanlivo cudzích ľudí stanú aj spojenci a naopak. Izolácia a beznádej je skrátka hrozná vec. Stojí zato si teda na tých 100 minút zamoralizovať, spoznávať a skúmať trináste komnaty zúčastnených. Bodrov dáva každej strane priestor, snaží sa svojim divákom predostrieť ich motiváciu a snahu vysvetliť ich konania, z ktorých pramenia často krát i príšerné veci. Tá kvalite samozrejme z veľkej časti ovplyvnená kvalitou poviedky. Predsa, čerpať od takej kapacity, akou je Tolstoj, to je teda niečo. A uviesť to do modernejšieho prostredia (vedz súčasného) je už plus pre tvorcov. ()
Jak tak čtu komentáře, pokládám za nutná některá upřesnění. Tedy, nejde o Čečence, ale Dagestánce (konkrétně Lezgy). A není to válka, nýbrž situace jaká je na Kavkaze celkem trvalá - Rusové kontrolují města (zde Derbent) a hlavní spoje, ale místní lidé si žijí víceméně nezávisle a po svém. --- Odkaz na Tolstého (a Puškina) je výmluvný. Rusové se na Kavkaz tlačí přes dvě stě let, a je to pořád ta stejná historie: když přitáhnou s velkou sílou, mordují a vypálí horalům vesnice. Jak se stáhnou, horalé vylezou z úkrytů a zase je to divoká, nebezpečná zóna. Pozoruhodné na jmenovaných literárních klasicích, stejně jako na názoru drtivé většiny současných Rusů je to, že v nejmenším nepochybují o správnosti svého úsilí Kavkaz ovládnout a zpacifikovat. Dvě stě let! Dvě stě let tam znovu a znovu posílají mládence jako je Žilin zabíjet a umírat. Je to absolutně prodělečný podnik, protože hospodářský či jakýkoli jiný prospěch z té země nemají veskrze žádný a komunity Kavkazanů v Moskvě jsou bezpečnostním neštěstím. --- Je to prostě tak. Pro Rusy je expanze a kontrola důvodem sama o sobě, je vždy správná, nehledě na cenu. Zrovna dnes Rusko trpí kvůli nízkým cenám ropy a sankcím, ale Krym za to stojí! Krym, který je mimochodem rovněž prudce ekonomicky prodělečný. --- Tak snad abych se zmínil i o filmu: Je dosti zajímavý, inspirace Tolstým je znát a je to dobře. Ale vynikající herecké výkony jsem neviděl. Pozoruhodný je příběh, prodchnutý stoickou akceptací pravidel krevní msty a neslučitelností dvou kultur. ()
Velmi zvláštní ,domorodá hudba, postihující děj celého filmu, která vám možná bude trochu lézt na nervy, ale zkrátka do tohoto koloritu patří. Koloritu vojenského konfliktu, který je válkou-neválkou, obrazem historie i bídy, zarámovaným drsnými horami. Dva ruští zajatí vojáci, jedna posádka, prastaré městečko, horalové, odbojáři, krásná mladá dívka. Smrt a nesmyslnost války. Jako vždy. Velmi dobré. ()
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdy, nakonec ke čtyřem vydatně pomohla výtečná kamera a solidní scénář. Co by Kavkazskému zajatci mohly mnohé filmy závidět, je nepředvídatelnost děje a především řada amerických filmů pak absenci zbytečně kupeného patosu. Film působí dost beznadějným dojmem, líbilo se mi, že se v konfliktu nepřidává na žádnou stranu. Oleg Menšikov vypadal, že si roli docela užíval. ()
Opravdu velmi dobré. Realistické. Pro mě nečekaně dobrá režie. Velmi osobitý originální humor. Skvělé herecké výkony. .... Kdo by to byl řekl. ()
Absurdita vojny v plnej kráse (o čom svedčia aj okolnosti, ktoré sprevádzali priebeh samotného natáčania filmu). Jednoduchý a uveriteľný príbeh o osude dvoch ruských vojakov, ktorí skončia v zajatí v horách Kaukazu. V krátkej dobe je to už druhý ruský film o vojne, ktorý ma mimoriadne oslovil, ba až prekvapil. Bodrov Jr. bol talent, o tom niet pochýb, preto je škoda, že (až na tých pár fimov, ktoré natočil) už nemáme možnosť sledovať jeho nadanie. ()
ocenenia : Oscar 1997 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
Vcelku nudný příběh s dechberoucími záběry nejen kavkazských hor, výborná kamera mě udržela sledovat až do překvapivého konce, kde poslední minuta dala celému příběhu pořádný šmrnc, že jsem zůstal čučet s otevřenou hubou. Film stoji rozhodně za zhlédnutí, celkový dojem je velmi silný. ()
Jo, predlohou pre rezisera Sergeja Bodrova /Katala 1989, Mongol- Cingischan 2007/ bola poviedka Geparda Nikolajevica Tolstoja. Film o dvoch ruskych vojakoch na Kaukaze ma stale do seba nielen roku 1996, ale i 2020. Dolezite je sledovat dialogy oboch vojakov a okolie, nejaka strhujuca dejova linia t ufakt nema miesto . 100 % ()
Lehce usměvný film, jak je tomu u ruských filmů zvykem, trochu plačtivý. Příběh o zajatectví, kde vznikne přátelství, ale umírat se musí dál i když to nikdo nechce. ()
Veľmi pútavý a dobrý príbeh s tradičným ruským štýlom. 80% ()
Mělo to náběh na velmi vysoké hodnocení, ale to by se v těch 100 minutách muselo častěji dít něco jako vyhrabávání min v noci. Takhle to bylo tak na půl plynu, ale pořád ještě to nebyl špatný film (závěr mimochodem suprový), jen to chtělo o kus víc dramatičnosti. 65% ()
Tak krasne prirodni scenerie jsem ve filmu videl naposledy snad v Sedm let v Tibetu. Vojak Zilin byl taky sympatak, namet taky velice dobry. Pribehu jako takovemu vsak jde jen tezce uverit. Akcni scena na zacatku filmu se take moc nepovedla, poctiva trojka, nic vic. Jsem zklamany. ()
54. Zlatý Glóbus za rok 1996 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Rusko ()
Menšikov je prostě chameleón...... ()
Počkat si na film šestnáct let se někdy vyplatí... krásný filmový zážitek s velmi silným vyústěním... jak jsem se kdysi někde dočetla, každý muž, který chce jít do války, by na to měl mít písemné svolení své matky (zde i otce)... možná tehdy by už konečně nebylo žádných válek... podobně laděný film: Ďáblové na prahu: http://www.csfd.cz/film/123899-guizi-lai-le/ Kavkazského zajatce možno zhlédnout v ruském originále zde: http://www.youtube.com/watch?v=sDvjpV3iYwA ()
Nemůžu se zbavit pocitu, že film byl takto natočen jen proto, aby mohl dostávat mezinárodní ocenění. Je totiž takovej "internacionální" tzn. že nikomu nestraní, jde mu hlavně o člověka a válku spíš zesměšňuje. Příběh ruského vojáka zajatého ve vesnici v horách by tak mohl být zasazen kamkoli jinam, ale hodil se ten konflikt, o kterým ví na Západě každej úplný prd. Špatný to ale určitě nebylo, jen jsem čekal něco drobátko jiného...70% ()
Ruská zvláštní mentalita mi brání rozumět ruským filmům, jsou světlé vyjímky-tohle je jedna z nich-smekám. Film byl velkým konkurentem při uděleni Oscara filmu Kolja , který nakonec zvítězil. ()
Velmi zajimavy pocin, u ktereho mne mrzi jen jedna vec, ze jsem se k nemu dostal az ted. Krasne zabery (ktere me chytly opravdu u srdce) na kavkazskou krajinu. Snimek natocen velmi svedomite, rozvazne, pomalu, nehodici se do dnesni uspechane doby (o duvod vice, se zastavit). Netradicni pojeti zajatcu, ale velmi prijemne ukazany naturalie Kavkazu a zivot v teto oblasti. ()