Báječná Angelika

Ne, tak tohle neberu. Absolutně mě v tom filmu chyběla záplekta, dobrodružství, romantika prostě všechno. Navíc ten film beru jako urážku mužské rasy. V létě jsem se toulal po naší krásný zemi a na našich zámícch jsem viděl obrazy všech těch šlechtičen z historie a kdyby průvodce neřekl že je to žena, myslel bych si že koukám na ropuchu. Mám tedy pochopení, když tenkrát "ženská smetánka", vypadala tak jak vypadala, že když ti paprdové uviděli Angeliku, měli bouli mezi nohama sotva se ukázala, ale aby se všichni chovali tak iracionálně a a poslouchali Angeliku na slovo jako v tomhle díle, to je úplně směšný. Jediný pozitivum filmu je Jean Rochefort. Vždycky když se objevil ten pes - nějaký bojový plemeno bez košiku, tak se za chvíli po něm objevil i Jean Rochefort a dalo se na to koukat, pak odešel a nastala zase příběhová monotónost, kdy Angelika rozkazovala chlapům na potkání a ty by jí snad poslechly i kdyby jim řekla, aby vychlastali za hodinu celej Tichej oceán a já jen čekal, až se tam objeví zase ten čokl a za ním Jean Rochefort. Uznejte, že tenhle opakující se cyklus jednoho časem omrzí. Takže jedna hvězda za Jean Rocheforta a druhá, ne za báječnou Angeliku, ale za báječnou hudbu z dílny Michela Magneho, která mě koukání na tu příběhovou bezradnost, dělala snesitelnější. (20.10.2007)

No, to už je horší. Po relativně stravitelné jedničce, kde pro samou roztomilost ti hezcí lidé místy zapomínali hrát, ale motivaci postav přesto šlo uvěřit, scénář měl celkem hlavu a patu a s přimhouřeným okem se na to dalo koukat jako na stylizovanou sociálně laděnou dobovku, přechází dvojka mnohem víc na troškovsky lidově-zábavnou notu všelijakých těch směšně se ksichtících neohrabaných hrabátek, policajtů, hostinských a trpajzlíků, atraktivních prostředí čokoládových salónů a šílených dějových zvratů – nahoru, dolů, nahoru, dolů, jen aby se toho co nejvíc stalo, chlapi kolem kapou jako mouchy, jen aby mohli nastoupit další, a z hlavní postavy se rychle stává ta těžko přijatelná amorální zrůdička, jako kterou ji mám odjakživa zařazenou. Dost špatně se mi v tom hledá něco, čeho bych se chytil, ale něco tam přece jen je – asi ta dobová atmosféra, trocha napětí a tu a tam trocha hodně přeslazeného, ale přece jen poetična. Jsem vážně zvědav, jestli se tím medovým královstvím prokoušu až k Sultánovi. (17.10.2011)

Počáteční euforie z "jedničky" krapet opadla... Ruku na srdce, ale tohle je brak jak zvon :o). Dialogy sou na úrovní herectví žáků v mateřské škole, kteří během týdne nacvičili své Vánoční vystoupení a to vše místo poobědového spánku na tajňačku :o). Angelika sice miluje jednoho borce za druhým (v tomto díle si hnedle vyzkoušela jaký to je spát s jedním, druhým a třetím krasavcem), ale na svoji opravdovou lásku stále čeká. Zatím ještě netuší, že je Prej-rak na živu, takže se může oddávat radovánkám s ostatními, ale vono jí to zanedlouho skončí... Ani nevím, jestli se někdy na plátnech objevila vypočítanější ženská, která si každýho chlapa omotá kolem krku, následně využije, poté zneužije, ale chraň pán Bů, ale při samotnímm aktu byla někdy nahoře. Mrška jedna. Každopádně tohle romantické a neskutečně naivní dobrodružství dokoukám do konce, ale chce to max.jednu dávku za tejden, kdybych to měl sledovat every day, tak by mi asi šlehlo. Takže Angeliko de Sán že Monte lu, řada je na Vás :o). Poroučím se (28.09.2011)

Doutnající zbytky Jeoffreyho ještě ani nebyly smeteny na lopatičku a už vzplane vášeň k Nicolasově bambitce u pasu. Připustit, využít, teatrálně oplakat jejich smrt. To je postup, při kterém muži slouží jako příčky žebříku, po kterém markýza čokoládového byznysu (osobně bych ji spíš viděl na provozovatelku sítě vykřičených domů) stoupá za mocí a mstou a pro samé přemýšlení nad tím, komu dát, aby z toho něco káplo, ani nemá čas na své vlastní děti. Myslím, že označení čachrářka či kramářka jsou od bičem práskajícího bratrance de Plessis-Bellière zbytečnými eufemismy.. Druhému dílu romantické modly mimo jiné zoufale schází nějaká gradace a jediný její přínos spatřuji v tom, že může stimulovat představivost Škopkových, když na ně jednou za kvartál vleze starý Škopek.. (12.08.2019)

Báječná ? To není zrovna přívlastek, který bych tady a teď v souvislosti s Angelikou použila. Neboť prioritami milé markýzy jsou za prvé pomsta ... a za druhé bohatství - a odpovídající postavení, které s ním úzce souvisí. Obojí je sice pochopitelné, ale jenom do určité míry. Jako poněkud přehnaná se jeví především její snaha vecpat se zpátky mezi privilegovanou otitulovanou smetánku, která ji v předchozím filmu elegantně vyobcovala ze svého středu ... ale budiž: Kdo chce kam, pomozme mu tam. Leč muži, které na té bohulibé cestě potkává, pro ni představují v první řadě prostředek k dosažení oné vzdálené mety. Ne že by je alespoň trochu nemilovala, ne že by si nenamlouvala, že všechno podstupuje především pro své syny ... ale jak všichni dobře víme, jsou to JEJÍ ambice, které ji ženou kupředu, JEJÍ touha být nepřehlédnutelnou, obletovanou, finančně zajištěnou personou uprostřed francouzského dvora. Tou nejobletovanější. Jistě, i nadále je vcelku dobrosrdečnou, pohotovou a odvážnou nekonvenční kráskou, která je schopná i nějaké té oběti, ale čím výš stoupá na společenském žebříčku, tím víc se vzdaluje sama sobě. Pravda, jsou chvíle, kdy poleví ve svém úsilí - ale nikdy nevíte, jestli jsou pravou příčinou její city, její hrdost ... nebo zdali se jedná pouze o součást nějakého náhradního plánu, který se právě vylíhl v její cílevědomé hlavince. Nicméně příběh samotný je i nadále vcelku přitažlivý - a pokud ho budete brát s rezervou, můžete se z něho i poučit. Neboť (téměř) každá žena je svým způsobem více či méně zdatnou manipulátorkou - a každý chlap by si měl dát dobrý pozor, aby síly zůstaly vyrovnané ... aby se nestal loutkou v jejích rukou. (16.07.2013)