Kam se poděla sedmá rota?

Asi najreprezentatívnejší z týchto troch francúzskych komédií z čias 2 svetovej. Ktovie, či by si tvorcovia mohli rovnako dovoliť takto poľahčiť a zvoľniť, ak by ako národ ostali v tomto hrôzostrašnom konflikte na strane porazených. Každopádne je film sám o sebe nesmierne vynaliezavý, nápaditý a vypointovaný v jednotlivých mizanscénach, schádza mu možno tak väčšia vyváženosť a odvážnejší revizionizmus. A pre niektorých ťažko skúšaných pamätníkov mohol v dobe vzniku vzbudzovať relevantné odpudenie. (15.01.2017)

Z francouzského pohledu Druhá světová nevypadá nikterak hrozivě - dokonce ani tenkrát, když německá armáda vítězí na všech frontách. Protože správný Francouz nikdy, za žádných okolností nepropadá panice, hravě se zorientuje v každé situaci, dle potřeby šikovně improvizuje a díky tomu si dokáže vždycky poradit. Pohodová záležitost založená na situačním humoru. (19.08.2011)

No tak nak nevim, proc ma tenhle film nejvyssi hodnoceni ze vsech tri dilu, me prisel nejslabsi. Zacatek a konec filmu je sice krapet akcni a par vtipku se tu najde, ale v case mezi tim se tu jen hlavni hrdinove hodinu poflakujou v lese. Zachranil by to bud lepsi pribeh, nebo aby se tvurci rozhodli, jesli chtej tocit komedii nebo valecnej film, protoze vtipy se daj spocitat na prstech jedny ruky. Ale nejvic by pomohl nejakej vyraznej herec. Nic proti hlavni parte, jsou to vcelku sympataci, jenze tu proste chybi nejaka vyrazna osobnost. Nemusel by to bejt zrovna Funes, ale treba takovej Galabru by urcite stacil. Nicmene, i kdyz jsem se asi nezasmal ani jednou, presto jsem se nenudil. (15.03.2007)

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)

Trapné vystoupení francouzské armády ve druhé světové válce napravilo až povedené vystoupení tří členů sedmé roty a jednoho francouzského pilota o více jak třicet let později. Tenhle čtyřčlený tým si v klidu může říci: Před prdelí, za prdelí, ve Francii nácků jak když nachumelí, přece z toho nebudeme strachy srát, když se tomu můžem všichni smát. (14.10.2007)