Svéráz národního rybolovu

Pokračování se mi zdá ještě o kousek lepší než díl předchozí. Některé gagy jsou opravdu skvělé a vyvedeny do totálního absurdna (krabice s vodkou a ponorka). A opět je zde můj oblíbenec z předchozího dílu Semyon Strugachyov (kudrnatej Lyova). 84% (19.04.2013)

Ruské filmy mám rád, ale tenhle mě nezaujal. Občas jsem se usmál, ale žádný výbuch a prskání se nekonalo. Vodka teče proudem, hrdinové dělají různé blbinky a střídavě upadají a probouzejí se z deliria. Lov jsem ještě neviděl, ale po tom co i tady slyším, že rybolov je lepší nevím jestli ho nutně musím vidět... (23.02.2011)

Tenhle film bohužel není vůbec tak podařený, jako Svéráz národního lovu. Příběh vaří z vody, skoro bych to přirovnal k lacinému humoru z Kameňáků. Parta Rusů se vylodí v chatové kolonii ve Finsku, pak se tam vrací pro zapomenuté bedny s vodkou... bohužel Rusové ve Finsku působí buransky - autenticky - tady se mi nějak ztrácí kde je v tomhle příběhu nadhled. Tohle nemělo větší smysl než ještě něco vytěžit z ohlasu Svérázu nár. lovu. (22.02.2009)

„Tento způsob (rybo)lovu, zdá se mi poněkud“....dál už si dosaďte každý sám resp. to své. Takhle nějak by (možná) vypadalo Rozmarné léto, kdyby se V.Vančura resp. J.Menzel narodili a vyrostli v Rusku. Krásně poeticky (kdo chce, najde si ji tam), se sympatickým nadhledem a (sebe)ironií převyprávěný příběh o síle čistého přátelství, oslavě přírody, vlasteneckého Ruska a .... vodky, která nejen, že „utužuje“ charaktery a sbližuje („před bohem a chlastem jsou jsi všichni rovni“), ale dokazuje, že nejen ve vínu je pravda a v které se mj., průzračně (obrazně i doslova) zrcadlí duch resp. duše tamějších lidiček. Nebo třeba taky o tom, jak je někdy(e) důležité, dávát si sakra dobrý pozor na rozmáchlá gesta či, že čerstvé dvoudenní strniště se vám dokáže postarat o (ne)jeden nekončící maraton, který dokáže pořádně znavit. Ostatně své o tom (čerstvě) ví i aligátor z Vysočiny. Nabízí se příměr: „co jste chtěli, to (i) máte“. Karel se zřejmě nestačil divit a teď nemám rozhodně na mysli pana knížete. Počítám, že se to odehrálo (na ruské ambasádě) dnes nějak následovně?: B.M. Zdravím Miloši, tak jak jde panování? M.Z.: „Borisi Michajloviči, je to hrůza, samá práce, žádnej oddech- žádnej piknik pod korunou lípy s Dostojevskim v (levé) ruce a becherovkou v pravé (ruce), jsem totálně vyždímanej a navíc se o mě pokouší viróza (škrábe mě v krčku) a to mám před polednem odemykat Korunní komoru ve Svatovítské katedrále. B.M.: „Miloši, klid, lék už se nese!.....Tak „do pravý, do levý, .....brzdi, Borisi, brzdi, nejsem stonožka“. Jenom ty přípitky můžeme pouze tipovat.... na intelekt, za vlast, na porozumění, na spojenectví, či na mlčení? Možná došlo i na slib, že až se uvidí příště, v soukromí, musí si pořádně zarybařit. Who knows.... (10.05.2013)

Nejlepší ruský film který jsem kdy viděl. Ano, přiznávám se, nebylo jich mnoho .. ;) Velmi vtipné, velmi autentické - rusové si dělají srandu sami ze sebe, z jejich armády, nátury, z ruské široké duše i z problémů současné ruské společnosti - především chlastu (ne, nedá se to nazvat jemněji). Vše je umocněno nechtěným výletem hlavních protagonistů do Finska - koukni ty silnice, konečně je umíme stavět.. Viděl jsem několikrát, po každém shlédnutí lepší! (26.04.2011)