Hana a její sestry

To co Woody Allen v 70. a 80. letech v kinematografii předváděl sand už hraničí s nadliskými schopnostmi. Hana a její sestry je jednodše geniální film, protože jeho hrdinové jsou velice reální a hlavně díky tomu i směšní zároveň. Takový Elliot Michaela Caina, jakoby vypadl ze skutečného života, Jeho postava která pobaví více než, ale zároveň i vyděsí. Není to zrovna sympaťák, ale to jen proto, že je reálný. Nebo malíř, jehož ztvárnil Max von Sydow, to je prostě úžasné. Ale nemá cenu jít po postavách, protože každá z postav filmu má svoji hloubku, dramatičnost i směšnost. A bonusem navíc, ozdobou filmu je Woody Allen, který snad opravdu hraje sám sebe. A něketeré repliky ve scénáři, jsou dokonalé, protože jsou to velice vtipné a zároveň chytré glosy. Opravdu geniální záležitost. (18.02.2011)

Proč nepřiznat, že Woody Allen a jeho poněkud infantilní svět nikdy nebyl tak docela mým šálkem čaje. Na druhou stranu, nezávisle na svých pocitech a sympatiích, nemohu neuznat, že tento Američan je bohem políbený a z jeho ruky vycházejí skvosty, které v paměti zanechají alespoň stopu. Což je v tomto případě současně i moje pokorné doznání. V matné spleti obtížně rezonujících pamětí dominuje Hanina stmelující úloha v rozsáhlé rodině, která je odměňována zneužíváním ("Marto, Marto, pečlivá jsi" pronáší v Novém zákoně Ješua-Ježíš). A pocit, že jsem zhlédl něco hodně krásného, na co bych neměl zapomenout. Jak to dopadlo, vidíte sami. A těch dvacet let mne zas tak moc neomlouvá. Ach jo. (21.04.2008)

Už se u mě stalo tradicí, že Woodyho filmy, které všichni považují za jeho nejlepší, mne naopak přijdou "pouze" velmi dobré, zatímco ty, které jsou podle ostatních spíše dobré, mám já nejraději. A toto je přesně ten případ. Snad až do poloviny filmu mě "Hana a její sestry" nijak zvlášť nezaujaly, snad bych mohla říct, že jsem se i trochu nudila. Ovšem pak se příběh dostal do tragicko-komediální roviny a happy-end mu sedl, aniž by se stal hloupě kýčovitým vyústěním jinak dobrého filmu. Přesto zůstávám u 4* a 5* raději dám jeho geniálním komediím ze 70-tých let. Mám k nim jednoduše mnohem blíž. (11.12.2005)

Podle ohlasů, výdělků, Oscarů i pozice u fanoušků jeden ze základních kamenů Mistrovy tvorby. K mému překvapení pro mě nepatří k těm absolutním kouskům a přináší také pár změn do režisérova přirozeného žánru, přesto je to pořád nezaměnitelný Woody. Jeho vztahový labyrint je tentokrát povýšen hned o dvě úrovně výš a dá trochu práci vyznat se napoprvé v rošádě vztahů k bývalým partnerkám, současným příbuzným a potenciálním partnerkám, které jsou současnými příbuznými. Novou tvář tu získává i častý motiv hypochondrie, tentokrát z občasných gagů rozvedený do klíčové linie postavy Mickeyho. S ním spojené hledání ideálního náboženství je pak jedním z nejoriginálnějších Allenových bodnutí do manýrů moderní společnosti. Takže i když je scénář díky více hlavním postavám trochu roztříštěný, hrozně mě baví se na Hanu dívat. Hlavně kvůli kousavým monologům a vyznění plnému naděje a optimismu. (24.02.2008)

Zapletkou je to standardna Allenovka. Prilis sa mi nezdalo, ze by to malo nejak pozitivnejsiu atmosferu ako je u Allana zvykom. Minimalne vyustenie jednej hlavnej zapletky mi prilis pozitivne neprislo. Ale oproti inym Allenovkam ma tato nezvycajne svizne tempo a aj kadencia vtipov tu bola väcsia. A napriek tomu to stale dokonale funguje aj po dramatickej stranke. Ako bonbonik tu je neskutocne famozne herecke obsadenie. Takze vysledkom je rozhodne jedna z tych lepsich Allenoviek. 8/10. (24.06.2015)