Dobrou, mámo

Rakouské drama Michael z roku 2011 představilo dost aktuální a dost znepokojivou hru s nefér pravidly. To Hanekeho filmy jsou znepokojivé pravidelně. Rakouské filmy opakovaně sbírají festivalové ceny, aktuální propojení uměleckého a žánrového filmu v dramatu Dobrou, mámo je zlověstné i velmi zajímavé zároveň. Matka dvojčat se vrací po operaci obličeje domů do odlehlého stylového sídla, na základě jejího podivného chování se ovšem do jejich mysli vkrade nejistota, zda je pod obvazy opravdu jejich milovaná bytost. Hodně se tu vypráví obrazem, hodně se střídají žánry (horor, thriller, psychologické drama), vyskytují se mnohé symboly, nejednoznačné indicie. Dětská fantazie vs. duševní vypětí ženy, která zřejmě leccos zkusila – zbytek je na divákovi, pro kterého je přichystaná poměrně přitažlivá, ač často nemluvná látka. (02.09.2015)

"Dokáž nám, že si naša mama..." Pomerne slušný horor z neďalekého Rakúska. Pretože Hollywood chrlí jednu sračku za druhou, som nútený hľadať horory aj z iných kútov sveta. Po prvej hodine by tento film asi málokto nazval hororom, skôr taká psychologická naťahovačka , ale postupne chlapcom prepína v "mozgovni" čoraz viac až naozaj ide do tuhého...Film je točený pomerne realisticky, s minimom hudby, herecké výkony slušné, vytkol by som len málo napätia v prvej hodine, inak fajn horor bez zbytočne prekombinovaného záveru. Všetko do seba pekne zapadne a po skončení človek nečumí do blba s otázkou "čo to malo byť??! , ako sme si pri hororoch v poslednej dobe zvykli. Slabšie 4*. 70%. (11.08.2020)

Kolik podivných náhod se musí sejít, abyste mohli podezírat vlastní matku, že není tím, za koho se vydává? A jak s ní potom naložíte? Tvůrci k oběma otázkám přistoupili vcelku nekonvenčně. Poetickou přírodní idylu dvou mladých bratrů na prázdninách prostupuje zprvu nepatrný pocit odcizení, který vlivem dalších pozoruhodných střetů získává na intenzitě i závažnosti. Toto mystérium je skvěle vybudováno a pečlivě udržováno. Ve spojení s přírodními obrazy a nevinnými hrami vytváří optimální klima strachu a úzkosti. Všechna podezření se utvrzují v závěrečné půlhodině, kdy napětí kulminuje formou zdlouhavě násilných, možná až naturalistických pasáží, které vedou k závěrečnému překvapení. Scénáristicky dobře promyšlený snímek mě zaujal zejména dobrou výpravou, hypnoticky saturovanou kamerou a dunivým doprovodem. 7/10 [KVIFF 2015] (04.07.2015)

Film začína ako skvelý minimalistický mix body-hororu, starých rozprávok o "macochách" a nostalgie za detskými hrami a končí tou najprevarenejšou pointou zo všetkých point. A pomedzi to sa stihlo pripliesť zopár účelovostí a samoúčelných snových scén. Ten námet mal dostať do ruky niekto, kto sa neuspokojí s rutinou a priemernosťou. (20.08.2015)

V prvej polovici mala snímka od hororu naozaj veľmi ďaleko, pričom možno zaváňala jemným thrillerom, a to najmä vďaka scénam s matkou. V momente, kedy však deti prestali svojej matke veriť, mi napadlo 101 spôsobov, ako im mohla účinne dokázať pravdu. Logika filmu mi teda nedovolila plnohodnotne vychutnávať predostrený materiál. Na jedno zhliadnutie ale neľutujem. (26.11.2018)