Hladová srdce

Úvod ako hrom! Pravdepodobne najoriginálnejšie zoznámenie v dejinách kinematografie. Hlavný hrdina si o Mine určite myslel len to najlepšie, keďže sa na neho dokázala namotať aj napriek extrémnemu smradu jeho exkrementov. Tomu poviem charizmatická osoba bez predsudkov, hodná pozornosti a lásky! Lenže ako vravel starý žid na smrteľnej posteli: nič nie je tak, všetko je inak. Odporné komorné divadlo obsadené naozaj skvostne, ktoré privádza diváka na pokraj šialenstva. O to smutnejší je fakt, že pár podobných ľudí zo svojho okolia reálne poznám. (02.08.2020)

Toto nebol film namierený proti vegetariánstvu, vegánstvu a zdravému životnému štýlu. Toto bol film o jednej chorej žene, ktorá sa nevedela postarať sama o seba a nie ešte aj o dieťa. O žene, ktorá tak veľmi potrebovala pomocnú ruku a vlastne nikto jej ju nepodal. Hneď od prvého okamžiku filmu bolo zrejmé, že Mina to nemá v hlave celkom v poriadku a Jude bol jednoducho na riešenie jej problémov prikrátky. Hlavní herci výborne vybratí ... Adam pôsobí vždy veľmi prirodzene a Albe tieto narušené osoby skrátka idú. Silný film. (14.07.2016)

„VÁŠ SYN JE V NEBEZPEČÍ…“ /// Úvod obstará puch (chtěl jsem napsat smrad, ale ten tady bude mít jiný starosti…) na hajzlu, šukání jako veverky a opakující se sen. Celkem nuda, která ovšem přeroste v něco… hnusnýho. Vítězství příběhu nad filmařinou. Nedostanou vás uhrančivý herecký výkony (jsou fakt děsivý!), ale pointa. Navíc to celý vede k přání, aby Barnevernet fungoval po celým světě! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem tchýně a nevím, jak si získat synovu přízeň. 2.) Stará je magor a věřím, že to přejde. 3.) Thx za titule „cutycek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.04.2016)

Anorexie je vážný problém a Mina tenhle problém měla. Hungry hearts jsou hodně nepříjemným snímkem, který se odehrává zejména v uzavřeném prostoru malého bytu, kde mladá rodina bydlí. Zvenku to vypadá, že tím bláznem je on, skutečnost je jiná. Skvěle vygradované, perfektní kamera, bohužel pro mě nepříjemní herci (ona mi připomíná Mariku Šoposkou a on toho divnýho pošťáka z Dr. Quinnový). (02.03.2016)

Komentář píši několik dní po zhlédnutí a ještě teď je mi z toho nanic. Nechápu, jak to mohlo dojít daleko. Nechápu lékařskou péči a ten jejich úžasný zájem, nechápu sociální pracovníky, nechápu ale ani milujícího manžela a už vůbec ne, Minu. Ale koho jsem pochopila, byla babička, snad jediný v úvozovkách racionálně myslící člověk. Mohu s přehledem napsat, že jsem měla adrenalin v maximální pohotovosti a mít poblíž Minu, tak jí pošlu do nejbližší psychiatrické léčebny. Tedy minimálně, protože sklony jsem měla jako babička. Nedá se nic dělat, suma sumárum, takoví rodiče někdy jsou, ale co my ostatní, mlčky přihlížíme, když něco podobného vidíme a děláme jako že nám do toho nic není. To je totiž naturel většiny, schovat hlavu do písku jako pštros. Uff, to mě zase jeden film dokázal totálně rozhodit. (01.03.2016)