Nečekaná zrada

Nepamätám, kedy naposledy som mal počas nejakého filmu chuť vyhodiť telku von oknom ako práve pri tomto "diele". Príbeh by možno nebol najhorší, ak by mal normálne spracovanie, nie toto nezáživné a nudné tlachanie o ničom a dej sa nehýbe. Riadne to podkopávajú aj rozhlasové dialógy sprevádzané obrazom, ktorý nemá nič spoločné s dejom. No korunu tomu dalo to neustále kvílenie klavíra a vôbec nehralo rolu to, čo sa práve deje, ani či prebieha nejaký rozhovor, proste sa pustil klavírny koncert a išiel až kým neskončil. Už po 20 minútach som mal v úmysle to dopozerať bez zvuku, no vytrpel som si to až do konca a ak ešte niekedy začujem Rachmaninova, tak nech sa majú na pozore ľudia, čo budú práve v mojej blízkosti. (13.12.2017)

Velmi svérázné a rozhodně ne špatné! Předně bych chtěl poznamenat, že český distribuční název tohoto Lelouchova filmu - "Nečekaná zrada" - není příliš šťastný. Distributor se jím pravděpodobně snažil vzbudit dojem, že se jedná o jakési napínavé válečné špionážní drama (možná tomu někdo skutečně uvěřil). Faktem je, že původní titul Partir, revenir (tedy Odejít, vrátit se) mnohem více vystihuje téma(ta) i ladění celého snímku. V prvé řadě: Z hlediska syžetu je příběh díla strukturován do mnoha časových rovin, jejichž vzájemné prolínání, neustálé odcházení/vracení se, je pojato velmi organicky. Odchod a návrat hlavní hrdinky (do koncentračního tábora a po válce zpět do míst, kde jí někdo udal gestapu) je jednou z hlavních dějových peripetií. Odchod a návrat film tematizuje i v rovině transcendentální: Postava otce-psychiatra, hraná Michelem Piccolim, totiž upřímně věří v reinkarnaci ("Jsou životy, kdy se člověk učí a životy, kdy žije," tvrdí například opakovaně v různých souvislostech.) - Pokud jde o stránku technicko-uměleckou, snímek se vyžívá v dlouhých, velmi dynamických jízdách ruční kamery, která obkružuje postavy a hbitě reaguje na jejich pohyby. Zvukové složce dominuje Rachmaninovova hudba, jíž se v mnoha momentech podřizuje i stránka obrazová (a to masivním způsobem, v diváckých filmech nezvyklým). Dialogy jsou pěkné, herci skvělí (jde ostatně o samé známé firmy). Jenom ta melodramatická story o lásce a válce je na mne možná místy až příliš hysterická. (04.02.2008)

Reziser Claude lelouch ma teda hodne nevyrovnanu filmografiu - na jednej strane moc fajne filmy ako Viva La Vie 1984 alebo Muz a Zena 1966. No a na druhej strane vyslovene planoby ako Partir, Revenir 1985, Dobrodruzstvi je dobrodruzstvi ... krasny pribeh 1992. Je to zas v pici - teda pardon, mne to zase uslo a chcel som napisat ze rozhodne nesuhlasim s glorifikaciou len jedneho holokaustu - zydovskeho - a tvorca sa zas tvari, ze holokaust Romov, politickych odporcov, sovietskych vojnovych zajatcov ..... proste nejestvoval. To je jeble a to tak, ze velmi. Holu kost, teda holokaust nijak nespochybnujem, len ma sere, ze v popredi je zas len ten jeden a ostatne nejestvuju . 20 % (02.11.2019)

Pouhé dvě hvězdičky v tomto případě o filmu nesdělují, že je podprůměrný, spíš jde o to, že mi snímek tématicky a zpracováním nesedl. Pro mě zatím nejméně stravitelný Lelouch, kterého jinak ctím a mám ve své topce. Režisér se ve svém projektu vyznal mj. k lásce ke klasické hudbě a ta výrazným způsobem ovlivňuje rytmus a tempo celého díla. Od jednotlivých scén se režisér vrací ke klavírnímu koncertu, který v příběhu hraje zvláštní roli, a klasickou hudbou je podmalovaný celý film. Jenže já nejsem až tak velký ctitel klasické hudby, a tak jsem onen klavírní motiv považoval za brzdu celého vyprávění. Navíc v dramatické rovině se distributor dopustil vážné chyby - spoilerem v samotném názvu. Nečekaná zrada prozrazuje, že úkryt židovské rodiny za nacistické okupace Francie prozradil někdo skutečně blízký, což v praxi znamená, když se divák seznámí s půdorysem, na kterém se příběh odehrává, rozhodování mezi dvěma osobami. Samotné rozuzlení pak pro všímavého diváka není žádným překvapením. Oproti jiným svým filmům Lelouch zdaleka nerozehrává tak složitou psychologickou hru ani rafinované hrátky s divákem. Příběh navíc celkem z pochopitelných důvodů neodlehčuje komickou nadsázkou příznačnou pro většinu jeho tvorby. Takže suma sumárum, tentokrát za pouhých 40 % celkového dojmu. (13.08.2009)

Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením... (27.02.2008)