Sváteční vyjížďka

Učebnicová road movie, která se stala inspirací pro řadu dalších filmů, stejně tak gramec v autě, který dnes známe jako CD přehrávač, parádní scénář, rozdílné charaktery, krásná Itálie plus stejně krásné ženy, prázdný Řím- to se jen tak nevidí, energie, humor, prkenný Trintýňan- senzační, rozesmátý živel Bruno okouzlující, neúnavný, otravný jako klakson na jeho fáru a konec? Ten se dal očekávat. Však ve své dobé jistě způsobil nejednomu divákovi nepříjemné překvapení... Easy Rider a naše Jízda, my už tohle známe a tak se nedivíme. Čtyři až pět, dabing Václava Vosky vyloženě miluji! "Tak co? Domů? Nebo se najíme, opijeme a někde přespíme?" (27.08.2019)

Skvělý film, v němž ani tak nejde o děj (ten je zde navíc velmi jednoduchý a šel by shrnout do pár vět), ale o jeho postavy, o to, jaké jsou a co vnitřně prožívají. Bruno i Roberto jsou oba psychologicky velmi zajímaví a scénář si dává velkou práci s jejich vystižením, a v případě Roberta i vývojem - Bruno vtrhne Robertovi do života a doslova mu ho obrátí vzhůru nohama - aby šťastný Roberto (který je zpočátku z Bruna rozmrzelý a chce ho opustit) - nakonec Brunovi 3 minuty před koncem snímku vděčně oznámil: "S tebou jsem prožil nejlepší dva dny ve svém životě. Vážně!" Načež následuje to, co následuje, a mně osobně závěr tohoto snímku trochu mrzí, protože ho považuji za předvídatelný a vytušil jsem ho už krátce po jeho začátku. Přesto se mi ten film velmi líbil - navzdory svému stáří na mě působil nečekaně "moderně", bavily mě atraktivní lokace, jimiž herci projížděli, jakož i hojný výskyt krásných žen a úchvatných starých aut - celkově mi těch 105 minut prostě skvěle uteklo a jsem vděčný, že jsem se o téhle italské retro libovce dozvěděl. (27.01.2018)

To boli časy, keď boli rímske pamiatky ľudoprázdne a miestami, kde sa dnes takmer nedá prejsť ani peši, sa prechádzalo autom plnou rýchlosťou. Plná rýchlosť je treťou hlavnou postavou filmu, a ten by mohol byť premietaný aj ako varovanie mladým nevinným dievčatám (aj chlapcom), že netreba bezhlavo nastupovať do auta k agresívnym neustále trúbiacim bláznom, akým je filmový Bruno. No v užívaní života sa mu nikto nevyrovnal, a to, čo zažil za dva dni, niektorí nestihnú ani za celý život. Tento film je oveľa, oveľa lepšia Bezstarostná jazda, a keby som si medzi nimi mal vybrať, tak si vyberám tú taliansku. (01.09.2019)

Drsna komedia, ktora sa nic nehra. Tak to mam rad, i komedie musia byt tvrde - take Richardovky su samy o sebe dost drsne filmy. makka komedia je naopak Klec Blaznu 1978 tusim. Vittorio PlynovyMuz /Questi Fantasmi/ vytiahol mladeho sympatickeho Trintignanta na blaznivu a zdanlivo bezcielnu jazdu napriec Talianskom 60. rokov. Ja sam som uz stretol typy chlapcov, ktori sa spravali ako Vittorio - a musim napisat, ze z tych dvoch bola sympaticka buddy dvojka. Ovsem, komedia je to drsna, hlavne od polky som vedel, ze nieco skarede sa chysta - priamo to viselo vo vzduchu : 89 % (19.09.2020)

Bezstarostná jízda po italsku ve skvělé interpretaci Vittorrio Gassmana a Jean-Louise Trintignanta (tehdy ještě v počátcích své strmé herecké kariéry a to nejenom ve Francii) neztratila ani po letech nic ze své bezprostřednosti a zajímavosti, ba právě naopak. Děj není zdaleka až tak podstatný, i když krásné italské lokace, spousta překrásných žen i zajímavých aut nejsou samozřejmě nedůležité. Nejdůležitější je však krásně znázorněný vztah dvou zpočátku absolutně povahově potikladných ústředních představitelů. A ten dvoudenní vývoj vzájemného vztahu i vzájemné "ovlivňování" povah i životních priorit je ve filmu ukázáno moc povedeným způsobem, na němž mají kromě režiséra dva ústřední herečtí představitelé opravdu lví podíl. Starosti si může dělat jen divák, ať už v průběhu projížděk, tak i při přemýšlení o jejich povahách. (30.08.2019)