Muž a žena

Film znacne pripomina Linklatarove Before Sunrise/Sunset, samozrejme tie boli natocene o par dekad neskor. Muz a zena je konverzacnou romancou zalozenou skor na hercoch ako na romantike. Herci su velmi slusni,ale prave ta romantika skor pokrivkava.Zo zaveru tak ostava len nemastny-neslany pocit. (04.08.2006)

24. Zlatý Glóbus za rok 1966 - cena (2) - *Nejlepší herečka (drama) - Anouk Aimée, *Nejlepší cizojazyčný film - Francie + nominace (3) - Nejlepší režie - Claude Lelouch, Nejlepší hudba - Francis Lai, Nejlepší filmová píseň - "A Man and A Woman" - Hudba Francis Lai, text Pierre Baruch (10.01.2009)

Pribehem se nejedna o zadny prevratny ci vrcholovy pocin. Zpusob, jakym je film natocen je ale perfektni. Dejove prechody mezi pritomnosti, vzpominanim, vypravenim jsou velmi pusobive. Kamera, spolecne s hudbou buduje pusobivou atmosferu a herci hraji na jednicku. Skoda nekolika hlussich mist, ktere mi spolecne se scenarem brani dat plny pocet hvezdicek (skutecne tesne). Me prvni setkani s reziserem Claudem Lelouchem, urcite ne vsak posledni. Kdo ma rad komornejsi vztahove drama, nemuze byt timto filmem zklamany. (01.04.2014)

Tóny ústrednej melódie filmu ma vrátili o 48 rokov späť , kedy ju dosť často bolo počuť v rádiu. Vedel som, že je z filmu Muž a žena. Som rád, že som sa napokon dostal aj k sledovaniu tohto filmu, ktorý krásna Anouk a Trintignant tak preslávili. (22.08.2016)

Muž a žena si ve filmu povídají, toť vše. Kecy, žvásty a zase kecy, z kterých nemám teplý ani studený, prošpikovaný marnotratnýma vsuvkama ze závodění formulí a já nevim čím ještě, navíc s nespočtem otravných písní. Šílená nuda na kterou se jen tak nezapomíná. (01.03.2010)

Nevim, Francouzkou kinematografii jsem v 80 letech miloval, ale tohle mě nějak minulo... Film upoutal pozornost také hudbou Francise Laie. Zejména ústřední píseň interpretovaná Nicole Croisille a Pierrem Barouhem, která byla nominována na Zlatý glóbus za nejlepší filmovou píseň, se stala velmi populární a dočkala se řady coververzí. S českým textem Jana Nemejovského ji nazpívaly Judita Čeřovská (1967) a Jitka Zelenková (2006). (20.07.2012)

Krasny film. Silny prozitek. Hrozne se mnou zamavala ta hudba... (20.09.2013)

Anouk Aimee je jistě pozoruhodná žena a dlouhé záběry na její tvář jsou fajn. Jenže když člověk zjistí, že ve filmu se nic jiného neděje, začne ztrácet pozornost a klimbat, Automobilový závod už to nezachrání a tak nezbývá než ty oči definitivně nechat zavřené a usnout. A najednou je po filmu a dojem vcelku příjemný, odpočatý filmový divák se v klidu zvedá z křesílka a hupky dupky do postýlky pokračovat v spánku. Tolik tedy můj komentář k cenami ověnčenému veledílu...50% (08.07.2014)

Zajímavě natočený film, nepůsobí na mě dojmem, že je tomu dnes již 50 let. Ale pozitiva tady i končí, protože samotný příběh je slabší, zdá se i bez scénáře a k tomu jako kdyby přísní zákaz vymyslet něco aspoň herecky. Trintignant v tomto ještě docela dobře plaval/lenil ale, a to říkám upřimně, Anouk Aimée jsem nevěřil ani slovo. Zcela propadla. Je to slavný film, zaslouženě, ale jen obrazem. Mimo to záběry na okruh Linas-Montlhéry (takhle kvalitní záběry z těch let) byli pro mě fantastické. (07.05.2017)

Děcka, takto: V tomhle filmu nejde o děj, ale o křehké pocity a nálady okamžiků, které buď znáte přesně takhle a jste celí vedle sebe, že je někdo dokázal přesně takhle převést na plátno, pak je to za *****, nebo je sice znáte, ale připadají vám banální (nebo způsob, jakým jsou zobrazeny), pak je to za ***, nebo je z toho nevyčtete a pak je to za *. — Vždycky jsem si myslel, že je to symetrický film, ale teď po letech vidím, že je o hodně víc jang než jin – všechny ty auťáky, macho fantazie, jeho vnitřní monology, chlapsky jednoduché finále. Ale (některým) holkám se kupodivu líbí taky. — Nádavkem pár osobních drobností napřeskáčku: Sambu jsem si zamiloval v podání manželů Gilbertových a Stana Getze dávno předtím, než jsem viděl Muže a ženu. Má vlastní žena jako by některými rysy a gesty Anouk z oka vypadla. Ostatně, ústřední melodie Muže a ženy nám hrála na svatbě. A ještě: Podle mě je dobře, že na střídání barvy a černobílé není klíč (i když jeden bych měl – její svět je většinou barevný a jeho černobílý, ale taky to nefunguje stoprocentně), jako ani jeden z těch dvou nemá klíč k duši toho druhého. (21.11.2011)

"Originální je ten, kterého milujete." Originální tento film určitě je, takže nelze jinak, než si jej zamilovat. Úchvatná kamera a celkový střídavě černobílo-barevný vizuál, dech beroucí hudba a k tomu všemu neskutečně přitažlivá Anouk Aimée. Lidsky velmi silný film, v němž snad jediné slovo nepadne na zmar. A co si "muž a žena" neřeknou slovy, to za ně dopoví kouzelná kamera. A to nejen v naprosto neuvěřitelně originálně natočené milostné scéně (ve stylu dvě v jednom). (13.03.2022)

Brilantní milostné drama. Skvělé natočené, bravůrně odvyprávěné. Hudba skvostná. "Obyčejný" moment prvního doteku. Mužovi myšlenkové monology, či krásná milostná scéna během níž se ženě začnou promítat vzpomínky na ztraceného předchozího partnera. Snímek jakoby byl zprvu pouze o setkání (kterým to vždycky musí začít) a něják příliš netáhne, třebaže i proto, že se spousta scén odehrává v autě, ale postupem času se stává bližším, plným citu a těch "velkých" momentů je tu více než dost. Půvab Aimée je neskutečný a spolu s Jean-Louisem tvoří krásný pár. (04.02.2015)

Výsostná francouzská klasika. S vynikající muzikou Francisca lai. Aiméé i Trintignant ve svých snad nejlepších rolích. Trintignant mi vždycky připadal jako takový francouzský tříska. Krásná Aimée s mandlovýma očima, kterým ani tehdejší móda širokých linek nemohla ublížit. „Vy jste vdaná?“ „A vy?“ Mistrné střídání barevných a černobílých sekvencí. Film, kde je na všechno dost času, ne projížďku na koních, mytí vlasů, zpěv. Děj pomalu plyne a není nutná akce každou vteřinu, máme čas si vše užít, neskáče se od A k Y a od B k X. Kdy i ženina tragédie je podána s citem, tak mimochodem, nečekaně. Doba, kdy muž obejde auto a otevře ženě dveře. Je to jako pohlazení dívat se, jak se dva lidé na sebe dívají, sbližují se, jemně se dotýkají, prostě nehupsnou hned do postele. Romantika, která však není ani levná, ani podbízivá. Těžko říct, zda pomalé tempo filmu ještě udrží pozornost dnešních akcemilovných diváků, ale labužníci si jej jistě vychutnají se vším všudy. (22.01.2009)

jeden z vizuálne najkrajších a najdojímavejších romantických filmov aké som kedy videl. (27.04.2010)

Výborný film... Famózna hudba.....Famózny Ford Mustang......75%. (24.02.2011)

Ze začátku sem si říkal, že jde zase o nějakou uměleckou slátaninu s vyšším životním sdělením....ale časem mne to totálně pohltilo a získalo...ta poetičnost, krásné záběry, hudba.... Vím, že to asi znova koukat nebudu, ale rozhodně to ve mne zanechalo hluboký dojem. (28.01.2019)

"Nesmíte se smát, v roce 1914 to všechny dojímalo." Ke psaní tohoto komentáře by určitě nedošlo, kdybych si dnes nepřečetl jednu tragikomickou zprávu o panu LeLouchovi, jejíž obsah zmiňuje i toto drama. Avšak protože nerad píšu to samé co ostatní, raději zde popíšu jen několik detailů, které mě zaujaly. Mezi ty nejvýraznější bude určitě patřit otázka: "Proč se film nebere vážně?", kterou divákovi zodpovídá scéna ve které automobilový závodník a filmová skriptka rozebírají dílo A. Giacomettiho. Tedy rozhodně nechci zpochybňovat umělecký rozhled filmových skriptek, ale ukažte mi automobilového závodníka, který ví, kdo byl Giacometti. Dalším zajímavým detailem je také režisérova schopnost přenést pozadí příběhu do jeho popředí pomocí rozhlasových zpráv, kterou využil již dříve pro svůj film "Nemluvte mi o lásce". Nepřehlédnutelný detail tvoří též záběr z kadeřnického salónu, kde hlavní hrdinka čte časopis "Moteurs", se sušicí helmou na hlavě. Režisér LeLouch tímto obrazem dokonale vystihl touhu zamilovaných žen po poznání světa svých protějšků. Nepodstatným detailem jsou pak dvě různá startovní čísla stejného závodního automobilu Ford Mustang, jehož číslo 145 nějak nahradila číslovka 184. Každopádně tento romantický příběh pochází z doby, kdy slovo láska nebylo jen synonymem slova sex. (13.01.2018)

Zajímavý film, jen mi tam něco chybělo. Možná to byla nerovnováha mezi časem kdy se kamera divá na muže (ať živé či mrtvé) a na ženy - kde dominuje muž. Automobilové závodní scény jsou sice typickým "mužským" prvkem, ale na můj vkus jich je zde zbytečně mnoho (dost jsme se při nich nudil). Scénář je velmi jednoduchý a nemá dostatečnou hloubka (vzhledem k délce a ději). Technické stránka filmu, kamera, střih a hudba se mi líbila, ale nějak se mne to jako celek moc nedotklo. Slabší **** nebo silné ***. (08.01.2010)

Jak dlouho trvá, než dojde telegram do Monte Carla ? A jak dlouho trvá cesta z Monte Carla do Paříže ? Jak dlouho trvá zapomenout a jak dlouho trvá láska ? Jak dlouho trvá něco, co nekončí ? (23.06.2010)

Zajímavý film s netradičním pohledem na sice jednoduchý, ale o to působivější problém, velmi dobře doplněný hudbou a takovou jinou kamerou. (19.07.2012)