Green Room

Tohle nebude sedět každýmu. Pankáči svádí krvavý boj proti náckům ve filmu, jehož dobrá půlka se odehrává v jedný zavšivený místnosti. A navíc je to poměrně blbý, protože obsahuje celkem dost logických propastí ve velikosti Macochy. JENŽE... je to taky slušně zahraný, místy až nechutně tísnivý, se skvěle nakopnutým tempem a hlavně s výrazným explicitním násilím. S tím se sice tolik nepřehání, ale když už k té brutalitě dojde, je nesmírně intenzivní a přitom má stále základ v realitě (třeba jako Eden Lake). Humor se mihne jen zřídka a to spíš v podobě hlášek (třeba "Simon & Garfunkel"). Takže nakonec až nečekaně mrazivej vál, co zároveň poslouží i jako malý rozloučení s Yelchinem. (03.07.2016)

Nazi Punks Fuck Off! není jen světoznámá hitovka od Dead Kennedys, která zde zazní, ale v zásadě i gró celého Green Room. A to nejenom tematicky, ale i formou. Při poslouchání toho songu si nejeden vybaví vřískající punkové zvíře, prskající a škrábající kolem sebe v potemnělé místnosti smrdící potem, pivem a tabákem. Struny úpí pod neustávajícím přívalem úderů a bicí se s každým úderem čitelně vzdalují od své původní podoby. Green Room se snaží přenést na diváka ten samý feel, ovšem zejména vizuálem. Ten není překvapivě punkově agresivní a stylizovaný. Naopak naprosto výborně vyvolává atmosféru vlhkého příšeří podvečera a nadrána, čímž dějiště filmu umisťuje tak nějak "kamkoliv" a zážitek z dění tím umocňuje. Výsledná proměna v home invasion subžánr před půlkou filmu některé možná trochu zklame, protože se film vrátí ke svému žánru z něčeho, co se doposud vyvíjelo poměrně atypicky, nicméně tím se vyvalí na povrch asi nejpřekvapivější aspekt filmu a to je parádní scénář. Nikoli v tom, že by nějak unikátně pomotával zápletku a vytvářel neočekávané pointy, ale v tom jak dobře se dají napsat postavy a situace. Jednotlivé scény v sobě skrývají nejedno překvapení, ať už z hlediska odpočtu mrtvol, tak chování vedlejších postav. Charakter nebezpečí je zde až nepříjemně reálný, jakkoli působí místy démonicky (první setkání s červeno-tkaničkáři), což se zúročuje ve scénách jednotlivých smrtí či třeba ve zvráceně dojemném finále se psem. Ačkoli teda film láká na odvazový trash, kde punkáči se kosej s náckama, ve skutečnosti tady zabíjejí lidi jiné lidi a tvůrci se nesnaží naši empatii vyvolávat, jak je obvyklé u home invasion, tím, že aktéři jsou spořádaní hodní lidé, co mají práci a děti, ale tím, že jednotlivé scény zahrnou všemožnými detaily v prostředí či chování postav. Což nám pomáhá se do filmu plně přenést a představovat si sami sebe v dané situaci. Škoda, že několik scén je tak tmavých, že se v nich nedá rozpoznat, kdo co jak komu, jinak bych šel na pět. Pořád jsem ale z existence toho filmu strašně veselý. (03.07.2016)

Ačkoliv mi prostředí, do kterého je tento kousek zasazen, připadá v reálu víc dementní než nejdementnější film od Asylum, kvality Green Roomu nelze jen tak zazdít. Je sice pravda, že hlavní hrdinové se i přes svou zjevnou vychtralost chovají místy jako idioti, ale zase to zde není ani v průměrné míře, na jakou je člověk žánru znalý zvyklý. Jinak jak se na exploitation film sluší a patří, nedívá se na něj moc dobře. V mém případě teda za tímto stojí už jen zmíněné holé hlavy a přííííííšerná hudba (které ale není ve filmu naštěstí tolik), no chvála musí padnout na půdu GORE, kterého zde je v prvotřídní kvalitě dostatek. Dostatek ale berte s rezervou, protože vzhledem k prostředí a ději toho mohlo být i víc. Celkově mě to zas až tak nebavilo, ale po delší době tu máme kvalitní prokrvený exploiťák. Znovu si jej určitě nepustím, což ale ve výsledku může být vlastně známkou kvality. 75% (29.06.2016)

Punks not dead! Nebo spíš punks are dead. Prostě no future. Nejdřív se zdálo, že u tohohle neškodného komorního filmečku jen nostalgicky vzpomenu na začátek devadesátek, kdy se spolu punkeři a skinheadi pravidelně kočkovali na punkových koncertech. Ale netrvalo dlouho a rozjela se trochu tvrdší hra - nože, mačety, brokárny, zabijáčtí čoklové... A červené tkaničky už nenosí jenom red skins. Poměrně drsná jízda, žádný soucit s postavami, ale přitom lehkost, hravost a nadsázka, skoro jako kdyby zoufalec Tarantino znovu našel svoje ztracené koule, trochu se inspiroval minimalistickou skandinávskou školou, a natočil po čase zase jeden nekomplikovaný, neužvaněný, přímočaře řežebný biják. V momentálním nadšení tedy tímto pasuju Green Room na nejlepší netarantinovskou tarantinovku od Kill Bill. P.S.: A děsně žeru Imogen Poots. (02.07.2016)

První polovina, kde se téměř nic neděje mi až tolik nevadila. Mělo to celkem dost tvrdou atmosféru už od začátku a po příchodu skinheads, to bylo ještě tvrdší. Scéna s rukou vynikající, pár rozkousaných obličejů, rozříznuté krky a prostřelené hlavy, no klidně to mohlo být ještě o stupeň brutálnější. Dalším plusem je dost pekelné prostředí a hodně zajímavých a známých tváří, kdy mě nejvíc překvapila Imogen Poots, o které jsem dopředu nevěděl, že zde hraje. Jop, solidní podívaná. (17.09.2018)