Krátká noc skleněných panenek

Raně sedmdesátkové giallo odehrávající se a částečně natáčené v socialistické Praze. No do prdele! Nejdřív to vypadá jako politicky zabarvený detektivní thriller, pak se do toho připlete lehce mysteriózní linie, přesahující politické zabarvení a vedoucí příběh někam do temnoty tajných skupina spolků a pak přijde závěr, který prostě musí potěšit žánrově rozmanité diváky. (29.02.2016)

Netradiční a poměrně originálně vyprávěné giallo, které musí být pro českého diváka zajímavé minimálně už díky faktu, že se odehrává v normalizační Praze (ačkoliv se budete podivovat, co tam chvílemi dělají srbské nápisy, za což mohla účast jugoslávského štábu). Poměrně malý počet vražd vyvažuje velmi zajímavé obsazení (vytknu snad jen, že Mario Adorf by si zasloužil více prostoru), Aldo Lado pomalým tempem buduje opravdu mysteriózní atmosféru a směřuje vcelku nečitelný děj do temného finále, ze kterého vám do zpěvu zrovna dvakrát nebude. Vyznění by se dalo tak trochu číst jako alegorie na totalitní režim, se kterým se Aldo Lado díky natáčení v Československu mohl velmi blízce seznámit, a Krátká noc skleněných panenek tak docela probourává stěnu mezi žánrem giallo a téměř politickým thrillerem. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Až na dva faktory skoro standardní, ničím výjimečné giallo. Od ostatních bratříčků se však tohle odlišuje právě nám blízkém prostředím matičky Prahy (diváci určitě poznají Staromák a Zlatou uličku) a zajímavým námětem hrdiny, který v márnici bez schopnosti pohybu čeká na pitvu, a mezitím se snaží vzpomenout, jak se do téhle situace dostal. I přes střídmou stopáž se film přesto trochu vleče a hudební veterán Morricone si zde vybral poněkud slabší chvilku. Ladovo následující "Who Saw Her Die?" mě tak oslovilo přece jenom víc. (22.07.2012)

Běžné zboží, které neurazí, ale ani kór nenadchne, a to navzdory účasti mého oblíbeného Maria Adorfa, budoucí Bond girl Barbary Bach a byvší Bergmanovy severské star Indrid Thulin. Na tu dobu asi solidní mysteriózně - kriminální snímek s tehdy zřejmě šokujícím koncem. Jediné, co tento kousek pro našince pozvedá z průměru, jsou ty dobové záběry Prahy a jejího denního ruchu. Zřejmě devizový příjem oblomil i čerstvě normalizační věrchušku. (01.09.2012)

V závere vám síce garantujem obhrýzanie nechtov, ale nejde až o tak šokujúce finále, ako tu niektorí komentujúci spomínajú. Povedal by som, že predchádzajúca hodinka aj pol funguje lepšie. Ide o kriminálku bez nejakých nechutných, či čisto hororových scén ( teda, ako pre koho ) a práve kvôli tomu ide o dielo, ktoré si môže vychutnať aj univerzálny divák. (17.12.2018)