Třináctka

Veľmi prekvapivá štúdia americkej spoločnosti priemernej strednej a nižšej vrstvy a pekne zobrazený spoločenský a morálny úpadok spôsobený zlákaním na zlé chodníčky. chýbal mi však lepší scenár a lepšie, reálnejšie zakončenie. Ale nedivím sa lepším svetovým (americkým) hodnoteniam. 55%. (23.05.2006)

Dospívání opravdu není jednoduchou etapou života a tenhle film nám to servíruje bez jakékoli nadsázky. Obě hlavní představitelky řeší vskutku životní problémy. Mít ten nejlepší "ohoz", být nejvíc originální a sexy, seznámit se s nejlepšími kluky a pak je taky "sbalit". A při těch všech "povinnostech" si ještě naplno užít. Z mého pohledu nápaditý snímek, který si ještě někdy určitě pustím. (26.02.2006)

Herečky hrají vesměs velmi dobře - taková Even Rachel Wood si nominaci zaslouží o mnoho víc, než Holly Hunter, která nemá šanci vyniknout -, ale co je to platné, když scénář si hraje na intelektuální a sociálně podchynený náhled do života teen generace dneška. Režisérka vůbec nezvládla formu - a kulhá někde mezi efektně drsnými a ultracool záběry, které jakoby vypadly z parodie na akční filmy, a naturalistickým nahlédnutím do života tupejch třináctek, který zatraceně (promińte ten výraz, ale jinak to nejde) svrbí čára:-) (22.01.2004)

Hodně kontroverzní film jedné třináctileté holky, kterou originálně hraje čerstvě osumnáctiletá, aby nevznikly problémy, a její mámy, která se z toho všeho dokáže složit a jako herečka získat nominaci na herecký výkon. Nemůžu si pomoci, ale zdá se mi, že tento film je těžce o ničem. I když také jsem měl čest poznat podobné holky jako jsou v tomto filmu, ale nedokážu si to vysvětlit. Puberta možná dokáže cokoliv, ale být takový? Ať si laskavě uvědomí, že mají život před sebou a že to co je trápí je ještě nic oproti tomu, co je trápit bude. Nemůžu si pomoci, ale celkově mě film neskutečně rozčiloval. Od začátku do konce. A jak to tak vypadá, taky to tak bylo myšleno jen neskutečně zle a nudně. (12.01.2008)

Nevím co jsem od toho očekával. Po půl hodině jsem si uvědomil, že to co je ve filmu vidám v jednom kuse. Stačí se kolem sebe rozhlédnout. Poprvé jsem měl chuť odejít přímo ze sálu, ale instinkt mi říkal "Počkej ještě chvíli, Catherine Hardwickeová není tak blbá aby natočila film o ničem." Smůla instinkt se zmýlil a já nad ním vyhrál. Ale přesto jsem prohrál. Obětoval jsem 100 minut svýho života tím, že jsem se díval na blbost a mohl si užít při jiném filmu. (Byl jsem na Febiofestu). Naštestí mi to vynahradil snímek Samuraj, na který jsem šel poté. (24.01.2004)