Bílá nemoc

Protiválečné drama Bílá nemoc stojí zejména na výkonech Hugo Haase (doktor Galén), Zdeňka Štěpánka (maršál), Františka Smolíka (úředník u barona Kroga), nebo Bedřich Karen (profesor Sigelius). Nadčasovost snímku je přímo hypnotická, zejména, když film vznikl dva roky před Druhou světovou válkou, kde už vše začínalo vřít a nabírat nebezpečné obrátky. Bílá nemoc je i v současné době mistrovské dílo a jeho aktuálnost bude stále platit v jakékoliv době. Hugo Hass byl nejen skvělý herec (jeho doktor Galén je asi jeho nejlepší filmová postava), ale i precizní režisér. Měl štěstí, že se před válkou zdekoval do Usa, jinak by ho nacisté za tuto roli popravili, i kvůli jeho židovskému původu. Ještě musím vzdát hold a poklonu za vynikající práci restaurátorů a televizi Čt Art, která tenhle klenot vysílala v jeho vyčištěné a zdigitalizované verzi. Byl to krásnej požitek! Díky moc!! (25.02.2017)

Kdo nezná tento Čapkův román kde naráží na lidskou tupost, ani netuší o co přichází. Já k neznalým lidem naštěstí nepatřím, tento příběh znám velmi dobře a tuto zfilmovanou podobu s výtečným přepisem a zpracováním jsem si náležitě vychutnal. Hugo Haas v roli Dr. Galena je naprosto nezapomenutelný. Další skvost Československé kinematografie. (28.11.2009)

Čapek vystihl budoucnost společnosti a Hugo Haas možná poslední šanci toto dílo natočit. Za nedlouho se již Čapkova vize začne naplňovat. Když nehubí lidstvo morová rána, hubí se samo. Čapek jednoduše popsal nevyřčenou teorii o nutnosti hubení se navzájem, platící dodnes. Je tedy obrana? Ano! Je jednoduchá a nádherně naivní. Chovejte se k sobě jako lidé, neubližujte si. Myšlenka v dobrých rukách. Přirozený talent, využívaný především k pobavení, kterým Haas nepochybně disponoval, zde zanechává postavu dr. Galéna prakticky v dokonalém provedení. Má v ruce zbraň, zbraň proti všem ostatním. Ovšem jedinec nikdy nic nerozhoduje. Film o zachování lidského života z několika pohledů. Záleží, jaký je účel zachování. A rozhodně jeden z nejlepších filmů natočený režisérem a hlavním hercem v jedné osobě. (13.09.2011)

Fenomén Hugo Haas je další nostalgickou připomínkou někdejší všestranné bohaté rozmanitosti První republiky. Jak hra, tak film jsou díly v nejlepším slova smyslu angažovanými, vědomě a plně sloužícími benešovské obraně proti hrozící totalitě Berlína, ale i Budapešti a Varšavy. Karel Čapek v dalším z vrcholů svého rozsáhlého, mnohovrstevnatého díla v scifi formě ukazuje s až zarážející předvídavostí budoucnost, která mohla zničit světové a zejména evropské lidstvo. Fascinující Haas v hlavní roli i monumentální Štěpánek jako diktátor tvoří dva osudové vrcholy filmu. Oproti divadelní hře byla vložena navíc scéna, která posouvá smysl celého děje do jiné, odlišné, optimistické polohy. Nikoliv náhodou tušíme za nejmenovanou malou zemí Československo. Občanská odvaha té doby může - a měla by - sloužit jako zrcadlo našeho dneška. Film by pro své nesporné kvaity určitě zasloužil - pokud již není - převedení na DVD nosiče. (25.08.2007)

,,A vy byste nechal lidi jen tak umírat?" / ,,...a vy byste je nechali jen tak zabíjet?" Uprostřed války přichází mezi vrchnost novodobý Don Quijot - doktor Galén se silným prostředkem (lék proti zhubné "bílé nemoci") dosáhnout svůj cíl. ,,Já byl ve válce. Já tam viděl tolik lidí umírat, tolik zdravých lidí..." Dochází postupně k fanatickému střetu dvou protichodných světonázorů ve fiktivní válce, až mrazivě připomínající vývoj následní politické situace ve střední Evropě. Čapkova protiválečná hra ukrývá ve své hloubce odkaz na mnoho dodnes přetrvávajících negativních javů v společnosti, nejen na úrovni politických, ale i běžných mezilidských vztahů (touha po moci nad někým, včetně bezohledné přání smrti konkurentů). Stále i po tolika letech od svého vzniku přináší nadčasové poselství kolem možných hrozeb budoucnosti. Takhle si představuju žánr sci-fi! . . . . . Bílá nemoc mě poprvé oslovila v rozhlasové inscenaci v hlavních rolích s Hrušínským a Růžkem, po filmové adaptaci z dob první republiky jsme sáhl až později a byl v mnohých směrech překvapen. Naprosto si mne zde získal svým civilním projevem Hugo Haas, do transu (i když spíše v rámci negativních pocitů) mne dostal Štěpánkův maršál, cením si i Smolíka a Vydru staršího. Velice přelomový snímek, naprosto vymykající se z prvorepublikové tvorby plné filmových veseloher, který prakticky pomohl odstartovat v našich končinách éru filmových dramat s tématy celospolečenského charakteru. Vynikající režie, scénář (silné dialogy) i technická stránka oslovující mnohdy temným vizuálem a kamerou. Klenotům československé kinematografie nazdar. Zdar! 100% (02.09.2018)