Bílá nemoc

Podarený apel za mier. Vidno, že kokainista Haas (teda spoň podľa Mandlovej autobiografie si režisér celkom slušne a rád uhol bieleho prášku) dokázal vytvoriť na základe vynikajúcej Čapkovej predlohy skvelý film. Na margo dodávam, že nenávistný útok vodcu voči anarchii je typický pre všetky totalitou zaváňajúce režimy, pričom nemusia byť tak xenofóbne a výbojné ako ten, čo je zobrazený vo filme. (03.01.2010)

Maršál: „Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.“ Doktor Galén: „To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane...“ Galén jako válečný lékař viděl na vlastní oči příliš mnoho utrpení a zbytečné smrti, tudíž z principu odmítá jakoukoli další válku. Maršál oproti tomu nezná jiné volby než zbrojení, válčení a dobývání. Střet dvou ideologií za přítomnosti zhoubné nemoci.. (04.11.2016)

Nástup Adolfa Hitlera v Německu v roce 1933 signalizoval fašistické nebezpečí, které se s přibývajícími léty neustále rozrůstalo. V roce 1937 už zcela bezprostředně ohrožovalo nejbližší sousedy. K nim patřila i Československá republika, v které henleinovci tvořili přičinlivou a nebezpečnou pátou kolonu. Umění jako jeden z nejcitlivějších seismografů společenského dění pochopitelně reagovalo na toto nebezpečí. Reagoval i film, který v té době neměl právě lehkou situaci. K největším výrobnám českých filmů patřily dvě firmy hospodářsky závislé na německých filmových koncernech (UFA a Elektafilm, zastupující berlínský Tobis). Proto vznikly v té kritické době pouze dva snímky, které můžeme považovat za učinné protesty proti blížícímu se násilí: veselohra Svět patří nám Voskovce a Wericha a Bílá nemoc v režii Hugo Haase, který přenesl Čapkovu apelující divadelní hru na filmové plátno krátce po jejím uvedení v Národním divadle. Dějová osnova Bílé nemoci je známá, stejně jako její kladné politické i humánní vyznění, které v době ohrožení republiky sehrálo významnou roli a které urputně dráždilo německé agresory. Hlavní postavu doktora Galéna vytvořil na divadle i ve filmu Hugo Haas. Zanechal tak českému filmu jednu z nejkrásnějších postav a v rámci své filmografie vytvořil roli, která patří k jeho nejnáročnějším a zároveň k nejhlubším. Rozpor mezi světem násilí a lidskosti, mezi fašismem a demokracií nemohl být lépe symbolizován než střetnutím doktora Galéna s diktátorským maršálem, ztělesněného strhujícím Zdeňkem Štěpánkem. I na relativně malém prostoru se potom zbylým spoluhráčům, převzatým z fakticky totožného jevištního obsazení, podařilo nesmazatelně zapsat do historie zlatého hereckého fondu. Film s hlubokým lidským a společenským přesahem, jehož faktická existence by měla právě dnes dojít bezmezného uznání. Ušlechtilost ducha jest vítězstvím největším. (06.10.2008)

Hugo Haas v roli Dr. Galéna exceluje v alegorickém dramatu podle stejnojmenné knihy Karla Čapka. Bílá nemoc je obávanou nemocí chudých, později se však tento fenomén potře a začne postihovat i bohaté, zkrátka všechny bez rozdílu. Dr. Galén, člověk, který stojí na hranici mezi plněním lékařské povinnosti a povinností zůstat člověkem, který si přeje mír. Nebudu tady spoilerovat těm, kteří o ději nic neví, ale beztak to znáte z literatury. :) (09.05.2007)

Je mi až teskno. Právě to bylo první, co mě napadlo, když jsem dokoukal tohle veledílo. Teskno při pohledu na všechny ty Kotky, Mádly, Písaříky nebo celý herecký obsazení Ordinace v růžový zahradě a pak vidím pětasedmdestát let starej koncert Huga Haase, jehož hereckej výkon se dotýká snad i hvězd. Právě výkon Huga Haase je ozdobou tohohle filmu a jedním z mnoha důvodů, proč jsem takhle starej film s radostí dokoukal. Pro dr. Galéna jsem si hned našel sympatie a hrozně jsem mu fandil. Bavily mě všechny scény, ať už byly v nemocnici, s Maršálem, s pacienty. Obsahově mě to až nečekaně chytilo a jsem moc rád, že jsem tenhle film viděl. (26.02.2012)