Bílá nemoc

Dramaturg wanted! aneb velkolepý diskuzní souboj mezi "Mě to opravdu strašně mrzí, ale..." a "Je mi líto, ale...". Přesto se vší úctou pochybuji, že Čapek s Haasem tím naschvál perfektně vystihli nekonečný a únavný kruh mírových jednání, čekající na první milion mrtvých, aby se někam alespoň naoko pohnuly. Zejména druhá polovina už jede jak křeček v kolečku a jeden by si přál, aby samotná bílá nemoc měla o něco rychlejší průběh, který by rozhodovacímu procesu maršála dodal trochu toho časového presu. Nicméně kolem a kolem, když se člověk rozhlédne, smutně mu dojde, nakolik je ono, byť jednoduché, podobenství o zfanatizovaných davech a potřebě národní sebeidentifikace skrze útlak jiných, aktuální i po těch osmdesáti posraných letech. Takže si nechám ty tři hvězdy na později, ideálně do doby, kdy již poselství bude neaktuální a ten film bude vypadat patřičně směšně. (30.01.2017)

Jeden z mála československých starých filmů, který přežil a dá se na něj koukat i po sedmdesáti letech, aniž by působil směšně. Haas je výborný herec (Galéna zahrál fantasticky) a poměrně nadaný režisér, některé záběry mě skutečně překvapily....Haasovi výborně sekunduje i Štěpánek v záporné roli maršála, taky velmi dobrý. Ještě bych zmínil a vyzdvihl Bedřicha Karena v roli primáře, byl taky úžasný, takový zabedněnec. Obzvláště silný je u filmu konec, který je ohromně působivý i dnes. I když je potom úplný závěr hodně naivní a utopistický, je Bílá nemoc skutečně fantastickým filmem s výbornými hereckými výkony a nápaditou režií a varovným a nápaditým příběhem z pera jednoho z největších literátů, jaké jsme kdy měli. (30.03.2009)

"Ten Galén je blázen !!" No, nejednoho génia považovali za blázna.. Podobně jako jedinečný génius Karel Čapek svou skvostnou alegorií a mnohovrstevnatou filozofickou úvahou potvrdil svou velikost i překvapivou předvídavost, či prozřetelnost, i Hugo Haas naznačuje, za jak nedoceněného tvůrce platí, jakkoli tuhle výtečnou, byť poněkud doslovnou, adaptaci v jejím vyznění v závěru posunuje zcela jiným směrem.. Velmi haasovské, což se zde jeví vskutku symbolickým, famózně odehrané.. (24.02.2017)

Nástup Adolfa Hitlera v Německu v roce 1933 signalizoval fašistické nebezpečí, které se s přibývajícími léty neustále rozrůstalo. V roce 1937 už zcela bezprostředně ohrožovalo nejbližší sousedy. K nim patřila i Československá republika, v které henleinovci tvořili přičinlivou a nebezpečnou pátou kolonu. Umění jako jeden z nejcitlivějších seismografů společenského dění pochopitelně reagovalo na toto nebezpečí. Reagoval i film, který v té době neměl právě lehkou situaci. K největším výrobnám českých filmů patřily dvě firmy hospodářsky závislé na německých filmových koncernech (UFA a Elektafilm, zastupující berlínský Tobis). Proto vznikly v té kritické době pouze dva snímky, které můžeme považovat za učinné protesty proti blížícímu se násilí: veselohra Svět patří nám Voskovce a Wericha a Bílá nemoc v režii Hugo Haase, který přenesl Čapkovu apelující divadelní hru na filmové plátno krátce po jejím uvedení v Národním divadle. Dějová osnova Bílé nemoci je známá, stejně jako její kladné politické i humánní vyznění, které v době ohrožení republiky sehrálo významnou roli a které urputně dráždilo německé agresory. Hlavní postavu doktora Galéna vytvořil na divadle i ve filmu Hugo Haas. Zanechal tak českému filmu jednu z nejkrásnějších postav a v rámci své filmografie vytvořil roli, která patří k jeho nejnáročnějším a zároveň k nejhlubším. Rozpor mezi světem násilí a lidskosti, mezi fašismem a demokracií nemohl být lépe symbolizován než střetnutím doktora Galéna s diktátorským maršálem, ztělesněného strhujícím Zdeňkem Štěpánkem. I na relativně malém prostoru se potom zbylým spoluhráčům, převzatým z fakticky totožného jevištního obsazení, podařilo nesmazatelně zapsat do historie zlatého hereckého fondu. Film s hlubokým lidským a společenským přesahem, jehož faktická existence by měla právě dnes dojít bezmezného uznání. Ušlechtilost ducha jest vítězstvím největším. (06.10.2008)

Tento film je hluboce morálním dílem. Dýchá z něj to, jak strašne bylo potřebné aby právě takový film vznikl v onom temném období dějin lidstva. A ona potřebnost z něj nevymizela ani po více než 80 letech. V mnoha snímcích je vylíčení boje dobra a zla pojato nereálně, navině a černobíle, ale sem to tak patří. Tehdy to tak prostě bylo. Nikdy nebylo čisté zlo tak bezvýhradně jednoznačné a černobílé jako tehdy. Být tento film natočen v Americe, mohla z něj být celosvětově proslulá kultovní záležitost, protože příběh, ač celkem jednoduchý, je univerzální. Čapkovy dialogy a Haasův hercký projev se v doktoru Galénovi jeví jako to nejpřirozenější splynutí. Silný moment nabízí například rozhovor Galéna s novnáři, kdy se z hodný doktor rozohní v pacifisteckého aktivistu. (22.10.2009)