Victoria

Poznáš ten pocit, ked si povieš že tuto vec si nemal vidiet na svojej LEDke, ale na plátne. Tento raz sa ma toto netýka. Totiž to, nebol som len pred plátnom, ale v ďaka kamera aj priamo vo filme. To čo tu robila réžia za kamerou nemá dneská obdobu, lebo ak poviem že bola výborná, vynásob to ešte 3x. Victoria mi bude v hlave dunieť ešte pekne dlhú dobu, a už traz viem, že je to jeden z mojich hlavných kandidátov na film roku! Single-shot masterpiece! nazdar (03.11.2015)

Film jsme viděl v rámci německého festivalu filmů v Lucerně se školou.Na začátku přiznávám,že jsem očekával více.Film jako celek vůbec nepůsobil špatně,byly tam skvělé emotivní momenty,ale chvilkami to bylo o ničem a hlavně to bylo rozvleklé.Kdyby vystřihli ty dlouhé pasáže,mohl mít film o takových padesát až šedesát minut méně.Herci zahráli docela slušně.Bylo vidět,jak se autoři snaží na diváka zapůsobit a vyvolat emoce.Určitě jde o lepší film,než jsem viděl minulý rok(Trhliny v betonu).Hodnocení:60% (17.11.2015)

Skvělá dynamická a jistá režie Sebastiana Schippera je v tomto filmu sakra znát. Když film začíná první scénou v klubu, jsem naprosto spokojen. Přesně totiž popisuje berlínskou klubovou scénu s hudbou, která ji naprosto náleží. Je to maličkost, ale mně na vnímání elektronické hudby ve filmech dost záleží. Většinou totiž různí tvůrci dají do klubu něco naprosto nelogickýho a film v tu chvíli obecně dost ztrácí na realističnosti. Nicméně, čím mě zaujala hudba (nejen elektronická, ale obecně soundtrack je bomba), tím si to zkazila hlavní postava Victoria. Což o to, Laia Costa svojí postavu hraje poměrně věrohodně, jenže posuďte sami. Victoria už pár měsíců coby mladá a nadějná pracuje jako číšnice v Berlíně. Žije ze dne na den, práci moc neřeší, chce si užívat. Chodí teda pařit do klubu, kde zničehonic potká partičku, u které jsem si prvních patnáct minut myslel, že jí odtáhnou někam za berlínskou zeď, tam jí znásilní a někam na kopu hnoje pohodí. Některý holky jsou holt naivní a nejvíc naivní bývají právě ty z klubů. Ona s nimi ale drží krok, prožije s nima zajímavej večer, dozví se pár osobních věcí, které by mě ještě navíc rozhodili sandál, když bych se to dozvěděl já..no a pak ji uvrtají do vloupačky, kterou nepřímo nastíněj, ale jelikož ona je mladá znuděná Evropanka, rozhodně se těm klukům, co zná tři hodiny, pomoct. Celý je to tak šíleně naivní, že nemám slov. Pro fenomenální režii ale dávám tři hvězdy. Dal bych čtyři, ale to by Viktorie nesměla bejt blbá jak pučtok. (20.01.2019)

Tohle se mi blbě hodnotí. Forma tady naprosto přebíjí obsah, který je vlastně jednoduchou historkou bez žádné hloubky. Ani by mi nevadil jednoduchý příběh, ale to, že se to za těch 140 minut nepokusí nic říct... Navíc k postávám jsem si moc sympatií nenašel (sám si nejsem jistý, jestli jsem je k něm měl mít, nebo právě naopak) a Victoria byla snad ta nejnaivnější žena, jakou jsem kdy viděl, protože hned jak vyšla z klubu jí muselo být jasné, co za lidi je to oslovilo. A i kdyby jí to ani tak nedošlo, tak v kavárně už bylo vše jasné. Chápu, ona má jakési dvě strany, tu klidnější a tu akčnější a tady se zrovna probudila ta druhá, ale v tom filmu se vše přihodí jen tak, nějaká větší psychologie tam u ní chybí. Jenže... ta forma je naprosto brilantní. Celý film, trvající 140 minut, je natočen na jeden záběr. To samo o sobě není nic neobvyklého, i v Česku jeden takový film vznikl (Hany - a samozřejmě se nepovedl), co mě však dostalo bylo to, jak kameraman dokonale rámoval obraz a skvěle pracoval i s rozostřováním a zaostřováním. I bez toho střihu. Taky ten film díky tomu působí dosti realistickým dojmem a když přetrpíte úvodní třetinu, ve které se jen vedou prázdné řeči, začne ten vizuál být poměrně podmanivý až do samotného konce, byť i tady některé části trvají déle než by měly. Navíc je to i celé dost dobře vedené, sice pár nelogičností se najde, ale to je vina scénáře, ne toho, jak je to natočené. Každopádně aby někdo takhle u takového filmu zvládl pracovat s kamerou, to si zaslouží obrovský obdiv. Navíc ten plakát je naprosto dokonalý. A teď jak to celé hodnotit, když jsem u Victorie zároveň nadšený z formy, ale celkově neohromený. Sice bych rád dal víc, ale obecně nemusím filmy, ve kterých forma hodně přebíjí obsah a tak zůstanu u silných 3*. (07.06.2020)

Stejně jako Birdman, ani Victoria nedokáže přesvědčit, že je pro ni jednozáběrový přístup něčím víc než způsobem, jak se předvést (režisér se v rozhovorech rád chlubí tím, že oproti Inárrituovi nepoužíval „neviditelný“ digitální střih a celý film se mu s herci podařilo po desetidenním zkoušení sjet na třetí pokus). Začíná přitom slibně. Navzdory zdání spontánnosti lze za výstavbou děje tušit jasný plán a ohled vůči divákovi. Během živého prologu jsou nám představeny všechny hlavní postavy, které si díky přezdívkám snadno zapamatujeme. Chytrou pojistkou proti občasným přeřeknutím a zaváháním je fakt, že většina postav po velkou část filmu nemluví svým rodným jazykem a proto musejí někdy chvíli hledat správný výraz. Na střeše dochází k nastínění potencionálního konfliktu upozorněním na Boxerovu kriminálnickou minulost. V kavárně je během autenticky intimního dialogu prohlouben vztah mezi Viktorií a Sonnem, odůvodňující dívčino následné rozhodnutí zapojit se do akce. Teprve poté, když se vyprávění začne uzpůsobovat povědomým žánrovým schématům, film ztrácí dech a téměř veškerý potenciál něčím překvapit. Jedno klišé následuje další (potřeba najít náhradníka komplice, nestartující motor, střelné zranění odtajněné až dlouho po zásahu), naprostá většina scén trvá déle než je třeba, zprvu poměrně sympatické postavy se chovají jako stále větší idioti (což by od jistého okamžiku zřejmě měla částečně odůvodňovat skutečnost, že jsou pod vlivem drog) a předvídatelný konec je oddalován řadou zbytečných kliček, které nijak neprohlubují psychologii postav ani nerozšiřují nevelké myšlenkové podloží snímku. Přes působivé technické provedení (kameraman v závěrečných titulcích právem dostal přednost před režisérem) a zručné vedení naší pozornosti střídáním větší a menší hloubky ostrosti film není dost vtahující, aby fungoval jako ukázka intenzivní „zážitkové“ kinematografie, ani patřičně motivicky bohatý a v prostředí nebo charakterech náležitě specifický (hrdinové mají sotva dost charakterových rysů na dvě a půl hodiny filmu), aby mohl být brán za výpověď o dnešním multikulturním Berlíně nebo o generaci Y. Větší ambice, větší rozpočet, ale nakonec stejně obdivuhodná prohra jako české Hany. (09.10.2015)