Zlatá Sindibádova cesta

Toto ďalšie Sindibádovo dobrodružstvo sa dá považovať za najtemnejší príbeh o slávnom námorníkovi z Bagdadu. Spomínam si, že ako malý som sa strašne bál tento film pozerať a pritom ma úplne fascinoval. Ako inak, prispeli k tomu krásne triky Raya Harryhausena, pričom najväčší strach išiel s jednookého Kentaura, ktorý aj dnes pôsobí až démonicky (hodný toho, aby bol uctievaný ako božstvo) a úžasne. Treba však spomenúť, že tento film trpí určitou absenciou výraznejších monštier, nakoľko šesťruká Kálí pôsobí výborne a súboj s ňou sa dá považovať za to najlepšie vo filme, no ten divne pôsobiaci griffin mi prišiel dosť odfláknutý. Ďalšia vec ktorá šokuje je, keď vezír odhalí spod masky svoju spálenú tvár, čo je rozhodne nechutné avšak naozaj pôsobivé. Veľmi zaujímavo je vybraté aj prostredie, ostrov Lemuria pripomína svojou architektúrou oblasti Indie alebo Kambodže. Na druhej strane však treba podotknúť, že pokladať architektúru za dielo primitívnych domorodcov je úplne absurdné. Scenár je mierne nedotiahnutý a objavuje sa v ňom množstvo porekadiel (v stenách žijú myši a myši majú uši, atď.), ktorú sú však často veľmi diskutabilné, avšak na celkovej rozprávkovosti príbehu to nijak neuberá. Zlatú Sindibádovu cestu treba brať ako oddychový, ktorý je aj dnes veľmi zábavný a pritom napínavý a rozhodne sa dá považovať za jedno z najlepších Sindibádových dobrodružstiev. (02.12.2007)

Trikama sice lepší než SINDIBÁD A TYGŘÍ OČI, ovšem dějem je to slabší. A těch oblud tu také tolik není. Až po půl hodině se spíš začínají objevovat (malý fialový netopýr, oživlá dřevěná panna na lodi, oživlá socha s několika rukama, jednooký kentaur a obrovský orel se čtyřma nohama). Bohužel ty obludy jsou na tom filmu to jediné zajímavé, jelikož ten příběh opravdu není poutavý. [482. hodnocení, 45. komentář, 75%] (30.05.2019)

Kde slabiny hledat? Tak do jisté míry v příběhu, který je vlastně celkem jednoduchý, i když pravda, alespoň takový mytologický, i když mám pocit, že s mytologií a její geografií si nikdo moc hlavu nelámal. Jsou zde řecké, arabské i indické prvky v jednom. A vypadá to dobře, to zase ne, že ne. Herecké výkony nejsou nijak závratné, ale potěší například přítomnost Martina Shawa, kterého jistě většina českých diváků zná ze seriálu "Profesionálové". Je to představitel Doyla. Ženská hrdinka je zde hlavně proto, že je to kočka, ale tak to přece k dobrodružstvím patří - krásné ženy. "Zlatá Sindibádova cesta" je tak v konečném důsledku další skvělou dobrodružnou podívanou, kde se budete těšit na každý další trikovou scénu, která má přijít. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/09/zlata-sindibadova-cesta-1973-80.html (22.09.2013)

Nejhorší "Harryhausenův" Sindibád. Ze 105 minut délky zabírá tak hodinu a půl nuda. Neskutečná, prázdná, otravná a nečekaná nuda. Nebýt triků výše zmíněného RH, zejména oživlé dřevěné sochy (jeden z mistrových vrcholů, podívejte se, jak realisticky vypadá) a šavlovačky s šestirukou bohyní Kali (že by inspirace pro hochy z ILM a jejich generála Grievouse ve třetích Star Wars?), nenabídl by tenhle film nic moc extra. Závěrečný souboj monster už mi do snímku vůbec nepasoval a Sindibádova potyčka s neviditelným záporákem sice nebyla špatná, ale popravdě jsem na ni po tom všem ani nebyl příliš zvědavý. Dvě hvězdy dávám jen za triky a Rózsovu hudbu (ačkoliv na Herrmanna nemá). (02.07.2011)

Zklamání, tím spíše, že jsem nucen srovnávat s Juranovou SEDMOU SINDIBÁDOVOU PLAVBOU, která ač o 16 roků starší, je nepoměrně zábavnější a trikově zdařilejší. Tam můj oblíbenec, trikový mág Ray Harryhausen (např. Souboj titánů) doslova zářil, tady jakoby se šetřil. Zejména prvních sedmdesát minut se vyjma oživlé dřevěné sochy z přídě lodi a dvou ďáblíků, kteří se víceméně jen tak mihnou, nic zásadního vizuálního neděje. Což je u filmu, jehož středobodem a jediným opodstatněním je Harryhausenova one-man-show (film i spoluprodukoval) a který vinou slabého scenáře a až příliš jednoduché zápletky nemá šanci ničím jiným zaujmout, poměrně problém. Film zkrátka nudí, nepříliš zdatný režisér mu nedokáže vdechnout více života a oživlá šestiruká Kálí (moc pěkná, ta se Harryhausenovi povedla), jednooký kentaur a čtyřnohý pták v poslední půlhodině už to nezachrání. Výsledný dojem nezachrání ani moje slabost pro Harryhausena, ani mrcha nostalgie a pěkně vzpomínky na časy, kdy jsem Sindibáda v kině jako malý kluk doslova žral. (26.07.2005)