Zlatá Sindibádova cesta

Princezna Parisa od posledních zaznamenaných peripetií Sindibádova života stačila po šťastném manželství zemřít (aspoň v to optimisticky doufám), Sindibád stačil patřičně zestárnout (vlastně nepatřičně, protože striktně vzato o tři roky), zošklivět a především mu za tu dobu zmodraly oči. I když osobně u mužů světlé, pokud možno modré, oči beru jako příjemný bonus, u Sindibáda (a dalších postav z Orientu) to poněkud ruší. Hned na počátku Sindibád projeví pozoruhodnou zdobivost, když malému okřídlenému ďáblíkovi (který byl proti obloze tak o pět čísel větší, nějak jsem čekala draka, který křídly zakryje celou loď a on to takový čumáček zamračený) ukradne zlatou ozdobu a pověsí si ji na krk. V království Marabia potká jednoho padoucha a jedno maskované dobračisko. Zajímavé, že tady je zlo tak nevábné, to není typická vlastnost zla. Ale je to pohádka. Pak se Sindibád potká s vidinou, vyfasuje jednoho mladého závisláka a protože je duše ušlechtilá, zapracuje jen tak mimochodem na morální nápravě světa. Bytosti temnoty nejsou špatné, ale výskyt Kálí, kentaura a griffa během krátké doby, při současném výskytu jakýchsi Aboridžinců pro mě byl poměrně matoucí. Nemá Indie dost vlastních podivných bytostí, aby nemusela sahat po těch Řeckých? Chtěla jsem napsat něco ošklivého na adresu Margiany, ale ona byla jen dokonalým ztělesněním archetypu křehké ženy potřebující ochranu hrdinsky založeného muže, který jí statečně a neochvějně pomáhá z život ohrožujících lapálií, které by se jí bez něj nikdy nepřihodily, navíc je mimořádně hezká a vlastně mi proti mé vůli byla sympatická, potvora jedna. (14.01.2014)

Taková popletenina Tisíce a jedné noci, řeckých bájí a pověstí a slováckých lidových povídek, které mám v jedné knize. Triky na svou dobu docela dobré, ale co tvůrcům neodpustím a bude mě strašit ještě dlouho, to jsou ty prkna na Sindibádově lodi. Tohle takhle sbitý a natřený by nemohlo plavat ani na místní neckyádě. John Phillip Law soutěží s Caroline Munro o zpocenější a hezčí hrudník. Caroline je tady vůbec hodně vymazlená a sluší ji to, čímž celou dobu strhávala mou pozornost. Příběh je hodně blbost a s dokoukáním jsem měl velké problémy. Démonický protivník (Tom Baker) je spíš k smíchu, za zmínku stojí i Doyle Martin Shaw s knírem a původní český dabing od Ireny Skružné z Barrandova. (18.01.2017)

Druhý z troch filmov o Sindibádovi, ktoré Ray Harryhausen vytvoril pre štúdio Columbia. V týchto filmoch mal na starosti triky a ich aj spoluprodukoval. Tento druhý Sindibád je trochu pomalejší ako ´The 7th Voyage of Sinbad´ z roku 1958. Uvidím, aký bude tretí film ´Sinbad and the Eye of the Tiger´ (1977). (06.03.2016)

Malej okřídlenej ďáblík, šestiruká bohyně Kálí nebo bitka mezi jednookým Kentaurem a okřídleným zvířetem s orlí hlavou. Opět překrásná trikařská práce Raye Harryhausena. K tomu okouzlující Caroline Munro s nádherným poprsím a pompézní hudba Miklóse Rozsa, která jede skoro nepřetržitě po celou stopáž snímku. Ze známých tváří se objeví i Doyle z Profesionálů. Dobrodružství se meze nekladou a fantastická cesta do bájné země Lemurie může začít..... (02.09.2018)

Než přišel boom fantasy v 80. let, byla trojice Sindibádovek spolu s "Jáson a Argonauti" snad jediným pořádným zástupcem. Ten první díl z padesátek jsem asi v dětství neviděl a o to víc si ho před pár lety užil. Trojku si pamatuju dobře a druhý díl? Popravdě nebyl jsem si jistý. Ono to totiž první hodinu za moc nestojí - nezajímavý Sindibád závodí o tři části nějakého amuletu se zlým čarodějem Kourou, který akorát koulí očima a stárne, dál je tu pár zbytečných vedlejších postav a sexy holka. Pluje se na moři a nic moc se neděje. Jenže až se začne něco dít, tak to stojí za to a dětské vzpomínky se vrací. Kylop-kentaur, griffin či úžasná šestiruká Kálí, do toho zelení pralidi a parádní finální souboj se záporákem. Zkrátka finální půlhodina na 5*, děj předtím max na 3*, výsledek 4*. PS: K nepoznání změnění "Dr. Who" Baker (Koura) a "Doyle" M. Shaw (námořník Rašíd). Fantasy roku 1973. (27.02.2023)