Ostrovní zprávy

Upřímně řečeno, já na filmy Lasse Hallströma ulítávám. Jeho filmy jsou vždy specifické, ať už lokacemi kde se odehrávají, nebo chraktery, které se v jeho filmech vyskytují. Hallström umí vdechnout svým filmům tak specifický život, že je jednín z nejoriginálněji tvořících režisérů současnosti. Ostrovní zprávy jsou přesně tím co jsem výše popsal. Jsou specifické, malebné, nonšalantní a neotřelé. Kevin Spacey a Julianne Moore tvoří nádhernou dvojici. Film je plný takové čisté lásky, romantiky a neočekávaných zjištěních, která v mžiku změní pohled na celý snímek. Zkrátka typický Hallström. Jediným minusem je tak trochu neočekávaná Spaceyho proměna, zhodnotil bych ji jako velmi nepravděpodobnou. Ale to je vše co mohu vytknout. (16.01.2006)

Docela zklamíčko. Příběh na mě nepůsobil přiliš emotivně a zjevná snaha o depresivnější atmosféru se zcela minula účinkem. Za oknem zuřilo ještě horší počasí než ve filmu, takže po téhle stránce taky hovno k hovnu. Ovšem ten film si nezaslouží zase samou kritiku, třeba herecké výkony jsou jedna báseň. Ke jménu Kevin Spacey už by mohlo být předtištěno slovo "vynikající ", no a věřím tomu, že kdyby se námět lépe zpracoval, byl by to mazec jak svině. Jo a ještě něco--- Cate Blanchett --- kdo by to do ní řek....růžový tanga, to sou věci, to sou věci. Nic nechám toho, nebo mě zdejší vážné tváře vynesou v zubech. Ještě slovíčko na usmířenou s fanoušky tohoto filmu. Ostrovní zprávy jsou milionkrát lepší než ty naše televizní od 18:55, 19:15 i 19:30 máme sice troje, ale na zprávy od Kevina Spaceyho nemaj ani jedny !! (11.11.2007)

Tři zásadní Hallströmovy snímky jsem viděl před 15 lety a cenil jsem si je vysoko. Šlo konec konců o jeho výkladní skříň v podobě Čokolády a Pravidel moštárny. Poté jsem si dal dlouhou pauzu a nyní s velkým časovým odstupem mám co do činění s Ostrovními zprávami, které ve mě, jak jen to kulantně říct, vyvolávají rozpaky. Hallström neměl tuto látku nikdy dostat do rukou. Míjí se s jeho naturelem a filmařským viděním. Je příliš sladký a sluníčkový pro příběh zasazený do drsné přírody Newfoundlandu. Nedokáže pracovat s atmosférou a přidat nezbytný díl syrovost a bolesti. Výsledkem je nevýrazné "něco", které se za pár hodin vypaří z hlavy. Hrdina snímku Quoyle patří k typu pasivních moulů, o kterých jsem si dosud myslel, že se vyskytují snad jen ve filmovém světě Aki Kaurismäkiho. Katastrofální manželství (jehož konec by kterýkoli jen trošku soudný muž přivítal jako osvobození z pekla) by patřilo spíš do žánru bláznivé komendie než romantického dramatu. Quoyle je každopádně postavou, které se negativní nebo pozitivní věci "dějí". Jak považuju Kevina Spaceyho za výborného charakterního herce, tohle není typ role, která by mu sedla na tělo. Obsazení je sice silné, ale nezdravý základ už nezachrání. Celkový dojem: 40 %. (14.02.2021)

Film slibuje psychologické drama a romantiku v jedné hromadě, skutečností je pouze jakási zvláštní načechraná omáčka s pokusy o prvky temné nálady s ještě temnější minulosti, která ovlivňuje i přítomnost. A zůstává prázdná ozdobná skořápka, která by sice mohla vyprávět, ale spíše jen tak občas něco štěkne a vybafne, doufáme v něco lepšího, ale nakonec opět zůstává spíše palčivá hořkost v hlavě. Quoyle (Kevin Spacey) je ňouma, kolem kterého život spíše jen proplouvá. Vyzná lásku Petal (Cate Blanchett), zřejmě první ženě, která mu z nerozvážnosti roztáhne nohy. O nějakém rodinném životě zřejmě nemá cenu mluvit, pro Quoyleho je to jedno velké utrpení, které končí až Petalininou smrtí a jeho odjezdem na ostrov Newfoundland, domovině jeho předků. Zde se překvapivě zapojuje do normálního života a podniká podivné kroky k jeho nové lásce Wavey Prowse (Julianne Moore). Z dalších rolí stojí za zmínku Quoyleova, životem poznamenaná, teta Agnis Hamm (Judi Dench), jeho doprovod v novém životě, Jack Buggit (Scott Glenn), majitel novin a nový Quoylův hodný zaměstnavatel, Tert Card (Pete Postlethwaite), trochu škodolibý šéfredaktor, novináři Beaufield Nutbeem (Rhys Ifans) a Billy Pretty (Gordon Pinsent) a Quoylova vnímavá dcerka Bunny (Alyssa, Kaitlyn a Lauren Gainerovy). Poměrně zajímavý a velký potenciál o temnotě z minulosti, se kterou je podvědomě provázaná současnost a chování jednodtlivců, o temnotě míst a zároveň o naději, a vše je rozmělněno v nepříliš zajímavý povrchní výtvor. (31.12.2011)

Krásné záběry chladivé ostrovní přírody, velmi hezká a funkční hudba a především hned několik zvučných autorských jmen. V neposlední řadě ale také hezký příběh, který mohl být možná přepsán trochu funkčněji, o což by byl výsledek ještě lepší. V rámci žánru však velmi silný průměr, který vás určitě v několika scénách minimálně potěší... (21.10.2002)