Plastic Memories

Celkový dojem: Žeby remake Angel Beats? Ale nie, vážne, tá podobnosť tam je viac než viditeľná - Plastic Memories má pomalý a nudný rozbeh, presne ako Angel Beats . Plastic Memories je plná sympatických postáv, ktoré si nejde neobľubiť, máme tu (dve) Doruko-chan, bielovlasu krásku do ktorej sa nedá nezamilovať a hlavného hrdinu, ktorý má nejakú temnú minulosť. Presne ako Angel Beats . Aj keď seriál obsahuje miestami veľmi nepríjemný humor, svojim spôsobom je krásny a záver je veľmi smutný a dojemný. Presne ako Angel Beats . Chápete kam tým mieriť? Ale nie, aj keď sa jedná o úplne priemernú záležitosť (presne ako Angel Beats ), som si to naozaj užil a vôbec neľutujem, že som do toho vôbec šiel. Presne ako v Angel Beats . Moje hodnotenie: 64% (04.09.2017)

Co jsem tak o Plastic Memories slyšel, čekal jsem to daleko horší. Nakonec to byla i celkem fajn romantika, ale to je právě ten největší problém. Na začátku vám je představen celkem zajímavý svět, kterému se ale tvůrci věnují opravdu minimálně. Svět, ve kterém žijí mimo lidí také androidi, kteří mají určenou dobu fungování a poté se musí vyřadit z provozu. Pozorujeme skupinku lidí, kteří se právě o to vypínání androidů starají a musí přitom řešit vztah androida s jeho majitelem. Bylo tu tolik možností, jak samotné téma využít a nakonec se neuskutečnila ani moje očekávaná šablona "co díl, to jeden příběh, do toho řešíme vztah hlavních postav" a jednotlivé příběhy tu byly snad jen tři. V poslední třetině už se série zaměří pouze na vztah hlavních dvou postav. Jak to s nimi skončí už sice poznáme během prvního dílu, ale i tak mi konec přišel dostatečně emotivní, ne ale natolik, aby mě, jak jsem občas četl, rozbrečel. Možná to je jen proto, že jsem čekal něco výrazně horšího, ale nakonec můžu dát fajn 5,5/10. (22.05.2021)

Přijde mi, že v tomto komentáři jsem se nevyhnula lehčímu vyspoilování pointy, takže přestože je seriál extrémně předvídatelný a budete vědět, jak skončí po první epizodě, tak pokud se chcete nechat překvapit, raději doporučuji ho nečíst. Absurdně výhodné náhody, téměř rozměrů těch v Kanojo okarishimasu, opravdu nejsou můj šálek kávy. Nestačí, že budou kolegové, musejí spolu i bydlet. Duuh. To dá rozum. Lolitka nešika mi ze začátku taky moc nesedla. Byla na mě extrémně introvertní a nečinná, první polovinu vůbec nijak nehýbala s událostmi, spíš se nějak vezla s dějem a přišla pravděpodobně chvilkami otravná i sama sobě. Naštěstí její chování později nabyde docela logického vysvětlení, kterému se podařilo nepatrně zvednout mé mínění. Alespoň mi tady nějak moc nelezl na nervy hlavní kluk Tsukasa. Je to sice odporně správňácký, stydlivý, awkward zmatkař, ale k dobru mu přičtu to, že se nikdy nechoval slizce a ukázal občas i nějakou odvahu, takže koukat na něj se dalo vydržet. Z postav se mi ale líbil nejvíc asi Zack. Ten byl taková správná potvůrka. No, občas jsem si prostě říkala, že kdyby se seriál soustředil třeba na příběh giftie Niny a její „babičky“ z prvního dílu, nebo vlastně na vztah jakéhokoliv člověka a jeho giftie, se kterou žije celých těch 81 920 hodin a je tedy dlouhodobou součástí jeho rodiny, než zrovna na Tsukasu, který tam přiletí a v prvních deseti vteřinách už nám oznamuje, že je do Isly hluboce zamilován, bylo by to asi o level výš. Z toho, co jsem tady teď vypsala, se asi mé hodnocení může zdát přinejmenším lehce podivné. Jsem si moc dobře vědomá všech nedokonalostí, kterými Plastic memories oplývají - vzorcovitosti námětu, slabší sci-fi kulisy, ničím extra nevynikajících charakterů i toho, že na veškeré dojemnosti má největší zásluhu píseň Again & again ve svých různých variantách, ale nějakým způsobem mě seriál donutil dobrovolně si na chvilku vypnout ratio a nechat se dojmout. Musím tedy nakonec sice ocenit především překrásný soundtrack, snahu vytvořit aspoň trochu originálnější twist, zajišťující postavám omezený čas (jiný než pořád dokola různé nemoci) a message v podobě cennosti vzpomínek, plného využívání  času se svými milovanými a důležitosti nechat některé věci v pravý čas odejít, což není moc a jsem si jistá, že můj komentář ovlivňuje i to, že ho píšu stále ještě opilá emocemi, ale stačilo to, aby v mých očích seriál dosáhl na slabounké čtyři hvězdy. (21.05.2021)

Je to tak a Goku má zase jednou pravdu... Bohužel i já, i když jsem v předvídání toho co se bude dít zpravidla dost slabý, jsem tady u tohohle anime prostě už od druhého dílu docela přesně tušil, kam se příběh i postavy budou ubírat, dokonce jsem měl i jasnou představu o tom jak to skončí a tušil jsem, proč se seriál jmenuje "umělé vzpomínky". První díl byl parádní, nabídl zajímavou zápletku a spoustu emocí a to jen proto, aby nám druhý díl obnažil vše až na kost, nastínil finální problém, prostě to co se bude řešit v posledních dílech a vzhledem k ladění seriálu bylo z toho všeho ihned docela jasné, jak to dopadne... Třetí díl mě v tom naprosto ujistil a přidal i jasnou představu o tom, jak se budou vyvíjet postavy. A tak jsem zklamán, je to jako vidět v učebnici matematiky nádherný příklad, který vypadá složitě, zamyslet se nad ním a během pár sekund zjistit, že vím kolik je x a znám přesně výsledek. Bavilo by vás potom počítání něčeho takového? Jediný rozumný důvod proč se do něčeho takového pouštět je, abych si ověřil, že jsem měl pravdu a tak jsem tedy vytrval až do konce a bohužel jediné co mě překvapilo byl fakt, jak málo se řešili případy s vyzvedáváním jednotlivých Giftií a jak moc se mě to snažilo "opíjet" romantikou, která na mě ale tady skoro vůbec nezabírala... (18.04.2015)

Koncept tak trošku možno bol v minulosti už použitý a tu je pokus o jeho vzkriesenie. Teda elementy tohto anime boli aj v iných anime a tak teda konkurencia tu je a to je pre Plastic Memories zlou správou. Zlá správa je aj zopár slabších dielov, kde sa pracuje s tým istým dokola a vlastne sa pripravuje jedno veľké finále a medzitým sa toho až tak veľa neudeje. Postavy sú "milé" a Isla sa mi celkom pozdávala. Ono vlastne dôležitá vec v anime bola odhalená príliš skoro a potom bolo jasné čo sa bude ďalej diať čo si myslím, že bola zásadná chyba a divák sa mohol pripraviť na pokračovanie príbehu. Ono vlastne veľmi záleží od toho aké množstvo anime ste videli a aké anime preferujete či vám Plastic Memories sadne, alebo nie. Ono takéto anime proste potrebuje, aby sa tam dialo niečo ešte navyše, lebo čo sa týka budovania príbehu a romantickej časti tá je na tom dobre, ale chýba tam niečo viac, aby si človek nepovedal toto som videl už sto krát ohúrite ma niečím prosím? To sa nedeje a tak zostáva sa kochať a prijať, že toto je trošku citová romantická vec, ktorá už od začiatku stojí len na jednej nohe. (12.09.2018)