Konec sázek

Úsměvná francouzská komedie, zdánlivě "pouze" řemeslná, jakoby lehkým perem nahozená připomene svým zaměřením jiný osudový příběh francouzské slovesné kultury - stejně zdánlivě odlehlého a přece tak blízkého Maupassantova MILÁČKA. Dvojice zlodějíčků na úrovni víc než salonní je tvořena krajně nepravděpodobným párem - starým zkušeným mozkem a osudovou ženou neurčitého věku rozpuku a zenitu ženskosti kdesi mezi pětadvacítkou a čtyřicítkou. Pár, v němž muž je mužem, žena ženou, mozek mozkem a emancipace samozřejmostí, která nestojí ani za esprit, je vlastně pozoruhodně silný a ve svém nesporném parazitismu v určitém ohledu i mravný. Jeho odzbrojující, průzračná zkaženost, křížená se soudností a prozíravostí i chytrostí, jež nerezignovala na moudrost, diváka přitahuje a očarovává. Ne každého, "pouze" toho vnímavého, toho, který při slově bavič dostává záchvat vzteku a podle pozdního pověstného Horníčkova výroku sahá po pistoli. Závěr filmu, který vyznívá jako souboj dvou nikterak průhledných intelektů (i gangster, zvláště Francouz, může alespoň předstírat člověka s potřebou zvládat nesnadné umění žít) i železně pevných nervů je silný právě svou konvenční jakobypřekombinovaností. Jen skutečný realismus, jen nezmarná invence non fiction mohou vytvořit situace, jejichž důvěryhodná nedůvěryhodnost zraňuje konvenční rozum, doslova mu bere půdu pod nohama a podle očekávání ho přivádí k zuřivé odmítavosti, jež navenek předstírá sobě i jiným nad věc povznesenou aroganci. Huppertová hraje jako pánbůh (v sukních), v ničem však za ní nezaostává ani její partnersky cítící starší spoluhráč, nedávno zesnulý Michel Serrault. Prolnutí mužského a ženského intelektu nemusí být vždy vypjatě konfrontační právě tak jako lehký žánr prvoplánově podbízivý. Přidáme-li k tomuto poznání suverénní scénář, imaginativní režii i skvělou - také - krajinomalebnou kameru, silnou i kresbou mnoha rozličných prostředí, v nichž se KONEC SÁZEK odehrává, zjistíme, že i film může hladit a laskat. A těšit. A proč ne? (05.09.2008)

Když jsou podvodníci dostatečně rafinovaní a díky tomu úspěšní, zbývá jim jen doufat, že se nenajdou další tací, kteří je v téhle rafinovanosti netromfnou a tím na celé čáře neporazí... Námět nijak originální, zpracování opírající se občas i o nějaké to klišé, více zvratů či chování postav ve vybraných situacích ne zrovna uvěřitelné a Claude Chabrol, ač proslavený jako zásadní tvůrce francouzské nové vlny a režisér více filmů s kontroverzními náměty, stvořil zde nečekaně téměř mainstreamovou krimi komedii, tudíž plně chápu časté řazení Konce sázek do průměru. A já se přesto nadmíru bavil, aneb hlavní postavy mají ke svému řemeslu stejně zručný vztah, jako Chabrol k filmařině, takže film i přes komorní ráz slušně odsýpá, nenudil mě, napínal i rozesmíval... Isabelle Huppert si snad ani nevybavím v roli aspoň trochu „normální“ ženské, nicméně tentokrát své mazané mrše dodala silný šarm a smysl pro vtip, a Michel Serrault opět zaexceloval v suše ironicky humorné poloze. Chabrol mě nezklamal (i přestože bych tento snímek viděl o třídu níž, než za mě mistrovskou předchozí Slavnost) a opět mě oslovil, zase trochu jiným pojetím krimi námětu s hrou s divákem. Dát méně než 4* by z mé strany znamenalo menší popření nadmíru zábavného zážitku z filmu s možná otřepaným, ale přesto velmi milým závěrem. [75%] (20.07.2024)

No u mně je blbý, že pokud jsou ve hře prachy a jedná se o podrazy a v kolektivu je ženská, mám nevím proč jasno, kdo asi udělá tan záverečný podraz, ale tahle francouzská pohodička si se mnou strašně hezky hralá a pokaždý svítíla baterkou jinam, a tím se vytvářela taková správná podrazácká atmosféra, kde člověk za chvíli opravdu neví, kdo na koho hraje levou, fakt jsem si chvílema připadal jak v českým parlamentu. Vidět po delší době Michela Serraulat potěšilo a Isabelle je prostě pusinka. (16.05.2012)

"Jen se na něj podívej, tomu by dali prachy leda v telenovele." Milionek sem, milionek tam, ale čekala jsem trochu víc. Ovšem v mém případě pochopitelně, co se příběhu samotného týká. Na Isabelle se sice fajn dívá, ale po půlce filmu, která se docela slibně rozjela, začal film ztrácet dech a šťávu a ke konci jsem už skoro úpěla, protože jsem litovala toho promrhaného materiálu, s kterým se jindy dají dělat divy. Ale na sobotní odpoledne jako oddechovka, proč ne a francouzština zní mým uším vždycky lahodně. (30.01.2015)

Dokonale sehraná dvojice, provozující povolání, které je, no... „přinejmenším, těžko zdanitelné“. Atraktivní Betty, žena mnoha tváří, která, když se zaměří na oběť, tak „od té chvíle se chlap, jen blaženě culí“. A Viktor, muž v pozadí, který nekrade, jen částečně odebírá. Příjemná kombinace švýcarských peněz, francouzského šarmu a báječné Isabelle Huppert. (06.08.2005)