Vlak do Pusanu

Řemeslně super, zajímavé dějové kličky v nabušeném rozjezdu i příjemně prodlužovanej závěr, který chce dát toho vlaku divákovi co nejvíc. Jen prostřední třetina spíše odpočívá (zombíci jsou najednou pomalejší a jdou utlouct pěstma, protože jinak neumíme situaci scénáristicky vyřešit). A ty asijské emoce, panečku, ty jdou opět mimo mě. Postavy jsou OK archetypálně, a všechny vztahy a jejich vyhrocené okamžiky fungují, jen ten hlavní ne. Když táta v nejvíc dramatické a rádoby srdcervoucí scéně zaflashbackoval do kýčově přesvíceného narození dcerky, kterou celý film na cestě vlakem do Pusanu chrání, bylo to jediný krát co mě film nahlas rozesmál. Což určitě neměl v plánu. (14.04.2020)

Možná je to okolnostmi (pandemie koronaviru a karanténní opatření right here;)) nebo fakt stárnu. Protože předevčírem jsem vzhledem k pozdní hodině stihl jen první půlku Vlaku Do Pusanu (druhou jsem dojel před chvílí) a stejně jsem dnes v Lidlu mezi všemi těmi lidmi s rouškami pořád měl pocit, že si musím dávat pozor, jestli sebou někdo nesekne na zem a nezačne sebou škubat:) Anyway - prý existuje animovaný celovečerák, který tomuhle předchází, a prý je víc sociálně kriticky zaměřený. Hranému následníkovi se nicméně zachtělo být čistým blockbusterem bez větších ambicí - a výsledkem je World War Z pírsnutá Snowpiercerem. A je to stále korejský film, takže jsou tam emoce a lidské interakce, které nejsou našinci úplně srozumitelné. Ale je to patřičně zafinancované, takže davy zombáků jsou jaksepatří nechutné, masky excelentní, výprava na uznalé pokývání. A v tom všem se pohybují archetypální postavy, s nimiž je nakládáno tu celkem originálně, jindy zas podle příručky režisérů béčkových thrillerů. Navíc mi chybí jasná odpověď na základní otázku - jak lze tyhle "zombáky" (uvozovky proto, že tady je příčinou nepovedený a uniklý biologický experiment) jasně a stručně odpravit. V průběhu filmu je to dost nejednoznačné, a to by se v tomto žánru stávat nemělo:) V momentech, kdy nastupují tklivé smyčce, jsem si i říkal, jestli to není už trochu směšné, ale pak zase přišel určitý vtahující okamžik... no abych to uzavřel, je to na takových 70%, ale buďme při déledobé neúrodě rádi aspoň za ně. (14.04.2020)

Jak kdysi prohlásil Jirka Roméro: „ Zombí jsou, kurva, mrtvoly! Nejdřív mají rigor mortis a pak hnijí. A s dekompostujícími svaly, klouby a kostmi fuckt běhat nemůžou …“ Ťamani a BredPit mají naprosto logické zdůvodnění otce žánru evidentně v ženském zevním genitálu, a tak i tato „Korejská válka 부터“ přichází s armádou tlejících žlutých turbonebožtíků, co jdou v touze po hryzání živých opiček někdy doslova přes mrtvoly. Kromě té akutní běhavky jsou však jinak dost retardovaní, protože potmě piču vidí a nedokáží vyčenichat ani úplně živou a řádně žluklou korejskou důchodkyni. Nicméně při tom ohlodávání se téměř zcela vyvarovali těch obvyklých rákosnických o-pičáren, a tak je z toho nakonec vcelku hezky udělaná a nekokotmediální, avšak ničím nevybočující kýčovitá zombijáda s patetickým hevyendem, ve které nechybí lostomiloušká holšiška Dae-si Goomoo, dramaticky těhotná samice Yoo-mam Booben, hrdinný týnejdžr Pook-mi Yebak, otylý dělnický správňák a silák Dam-jim Sodoo a bezskrupulózně zmrdský vlakvedoucí Yeboo Lee-di. (13.09.2016)

Kříženec Světové války Z a Snowpiercera, který šlape především ve své první polovině, kdy má film ohromné tempo a současně nechybí několik osvěžujících nápadů (výborné je využití tunelů). Bohužel, v druhé polovině to začne být přeci jen příliš béčkové a předvídatelné (nechybí otravně vytrvalá záporná postava, která se postará o to, že umře řada jiných postav). Přesto převládají pozitivní pocity, kdy lze s klidným svědomím označit Train to Busan za to lepší, co v poslední dekádě v žánru vzniklo. 70% (26.11.2016)

Napínák to byl teda ukrutnej, takhle dobrá zombárna už se pár let neurodila. Recenze film často správně připodobňují k Snowpiercerovi a World War Z. Train to Busan je opravdu takový jejich prvotřídní kříženec, což bohužel platí především v jeho první půli, k níž v podstatě nelze mít výhrady, do cíle se ale dojede v třídě druhé. Pro zombie filmy typická sociální kritika je zde totiž místy až moc očividně vychtěná, objeví se nějaká ta nadbytečná odhalení a melodramatické momenty, které do té doby výtečně rozjetý katastrofický vál trochu zbrzdí (a natáhnou na mírně přepísklé dvě hodiny stopáže). Pozitivní dojem ale rozhodně zůstává. (12.09.2016)