Jejich nejlepší hodina a půl

Film je spracovaný podľa rovnomenného románu spisovateľky Lissy Evansovej, ktorá si názov filmu zobrala „To bola ich najlepšia hodina" z prejavu ktorý predniesol Winston Churchill v poslaneckej snemovni 18. júna 1940. Išlo o jeho tretí prejav, ako sa dostal k moci. Zhodnotil v ňom porážku Francúzska, ale aj porážku britských vojsk v Dunkirku. Prejav bol prípravou na obranu britského impéria. Tento vojnový film na rozdiel od iných filmov z 2. svetovej vojny sa nezaoberá víťazstvami ani porážkami v tvrdých bojoch. Zameriava sa na život obyčajných ľudí a nosnou ideou filmu je, že hrdina nemusí byť vždy iba vojakom. Nakoľko takmer každý chlap v Británii je na fronte, to znamená že pracovné miesta v továrňach prevzali ženy. A to je cieľom tohto propagandistického filmu, zameraného na ideologickú vojna, na zvyšovanie morálky, keď žena nasadená v Dunkirku zachraňuje vojakov hrdinov, žena plní výhradne mužské úlohy, ale naďalej plní úlohu ženy. Miluje, smeje sa, plače, snaží sa byť ženou mravnou, ale aj šťastnou. Ale medzi jednotlivými leteckými náletmi nie vždy sa jej podarí všetko splniť podľa predstáv. (16.04.2018)

Líbí se mi, jak je romance jen takovou okrajovou součástí tohoto příběhu. Mnohem více jde o hlavní hrdinku, o dějiny a prostě o příběh, který je zde vyprávěn. Což je dobrá kombinace, protože vyčnívající romantická rovina by tu tolik nefungovala. Navíc se musí ocenit herecké obsazení, které je parádní. (01.07.2017)

Kategorie "doják" prokazuje svou životnost stranou přežitých genderových schémat. "Their Finest" do klasického milostného trojúhleníku vnáší motiv emancipace, který zase podmiňuje převrácení klišé a rolí, které jsou postavám přiřknuty na základě pohlaví. S tím koresponduje linie o prosazování se žen na postech a v odvětvích dříve přiřknutých mužům. Skrze dobře rozvržené mužské postavy nabízí film identifikační vzory také pro mužskou část publika, což ve výsledku skládá podívanou, u které si emancipačně může pobrečet každý. (14.07.2017)

Začínala před devatenácti lety s rodinným filmem, aby o dva roky později podle manifestu Dogma 95 bavila s Italštinou pro začátečníky. Hlavní myšlenky manifestu náležitě prodala, ovšem při přechodu z dánské půdy to začalo v případě režisérky Lone Scherfig drhnout a trestuhodně klouzat po povrchu (Škola života). Jeden den byl zase trošku kalkul, ale svůj účel splnil (emoce, energie). Tenhle kousek o filmařích má sice slušnou atmosféru, ale sráží ho roztěkanost a schematičnost. Samotný příběh pro mě nebyl z nejatraktivnějších, široké spektrum emocí se nedostavilo, víc bych navíc popohnal střihače. Za mě ve výsledku film, na který nebudu vzpomínat tak, jak bych původně doufal. Ovšem Bill Nighy si zase jednou užívá svou roli. (03.08.2017)

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017. (07.07.2017)