Berani

Když si chcete v kině vážně zarelaxovat, Berani jsou ta nejsprávnější volba. Islandské drama s prvky opatrného, funkčního humoru v takto atraktivních exteriérech je vážně vzácný zážitek, už jen díky netradičnímu scénáři o dvou bratrech, kteří prahnou láskou k ovcím, ale ne však jeden k druhému. Příběh obohacuje sušší humor, který celou stopáž funguje na jedničku a nemůže nikoho urazit. Spíš diváka upřímně zahřeje u srdce a pobaví, jak vážně se u něj dva bratři tváří. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, naopak jsem chtěla, aby to ještě dál pokračovalo. Finální dojemná scéna potom diváka už jen definitivně vyždíme a sebere mu všechen ten pocit klidu, který doteď díky výbornému, upřímnému a vtipnému scénáři měl. (18.12.2015)

(50th KVIFF) Společně s Fúsi letošní karlovarské islandské kombo o starých smutných tlouštících. Film o dvou znesvářených bratrech, chovatelích ovcí, kterým jsou kvůli klusavce utracena jejich stáda. Mezní situace je postupně donutí prohodit pár slov a přehodnotit svůj vztah. Ze skandinávských zemích jsem zvyklý spíše na dramedie než na zcela čistá dramata, ale pozor, Berani jsou opravdu hodně vážní a pomalí, humoru je v nich pouze stopové množství. Spíše pocitový než dějový film, který mě naplnil melancholií a smutkem. Doma před obrazovkou počítače bych se asi nudil, na festivalovém plátně jsem se zažral a podlehl. 80 % (11.07.2015)

Sheep happens. Baranov precítite viacej, ak ste dotknutí odľahlejšími oblasťami Islandu. Citlivý vo vykreslení postáv a ich vzťahov, rafinovaný v dávkovaní informáciami, neustále udržujúci divákovu zvedavosť, často prostredníctvom gést miesto slov. Režijne vynaliezavo zobrazená severská realita ľudí, pre ktorých je neprípustné už len prijať na svoj statok ovcu, vychovanú na geneticky modifikovanom krmive. (23.09.2016)

Dvojica mlčanlivých bratov vám bude spočiatku pripadať, že toho majú s baranmi mnoho spoločného. Príbeh o odcudzení a uzmierení má čo povedať, navyše prostredie i okolnosti za akých k tomu dôjde sú pomerne originálne. Vo filme sa zbytočne nevykecáva, prevláda čierny humor, ale mohlo ho byť viac. Veľmi podarená bola scéna kde Gummi zmrznutého a spitého Kiddiho nabral na radlicu a vysypal ho až pred nemocnicou i s hromadou snehu. Výborný záver a dosť ma zaujal Kiddov pes. Najlepší poštár na svete...80%. (10.12.2016)

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)