Proč posedl amok pana R.

Proč? Proč? Já bych možná věděla. Není nad to vybíjet si vztek v pravidelných intervalech! Ať už vás zlobí ženino hloupé tlachání se sousedy, nesnesitelné povinné sedánky s rodinou, děti, jenž mají problémy ve škole či to v zaměstnání neklape podle vašich představ, v žádném případě emoce neduste v sobě. Klidně buďte i protivní a budete-li se k tomu navíc preventivně rozčilovat, nejspíš se vám nepřihodí to, co nebohému panu Raabovi a jeho rodině. Oni ti klidní, nenápadní a vzorní tichošlápkové taky nemají pohár trpělivosti bezedný a když jednoho dne naplněný frustracemi přeteče, blízké okolí rodiny se spolu s námi diváky nestačí divit. (07.03.2009)

Typický Fassbinder. Jeho přístup k tématu a k jeho hrdinům připomíná vtip, kdy přijde chlapeček k lékaři s velkou oteklinou a lékař se soucitně ptá: "Sedla včelička, sedla?" A chlapeček odpoví: "Sedla, ale štípnout nestačila. Majznul jsem ji kladívkem." Nutno říct, že jedna rána Fassbinderovi nestačí, a tak stejně jako pan Raab mlátí kolem sebe hlava nehlava do všeho, co chce kritizovat, jeho cíle jsou celkem čitelné, je to konzumní společnost, ritualizovaná úmorná všednost a banalita existence průměrného příslušníka střední vrstvy, který se bojí vyčnívat. Na druhou stranu, co může Fassbinder nabídnout jako protiváhu? Homosexuál, který nikdy neměl potřebu a nebyl vystaven nutnosti starat se o vlastní rodinu, vyzkoušel kdejakou drogu a ve své nezávislosti se opíral o jistoty německého sociálního státu. Hanna Schygulla, jejíž postava má být svobodomyslnou protiváhou pana R., je obrazem právě takového pozérství. Je lehké být svobodný tam, kde nejsem spoután žádnými závazky. No a vyústění příběhu je neobyčejně přepjaté, takový Volný pád dokázal s motivem člověka, který se dostal na hranu, pracovat daleko důvěryhodněji. Kdyby se každý snažil řešit únavu ze stereotypu způsobem, jako pan R., moc by nás záhy nezbylo. Nutno uznat, že zachycení pracovní a rodinné rutiny Fassbinderovi jde, jenže např. Kancl se s tím dokázal vypořádat elegantněji a s humorem. Celkový dojem: 50 %. (16.11.2009)

Název filmu je v tomto případě záměrným a funkčním spoilerem, řekl bych. Divák díky němu ví, co se přibližně může přihodit hlavní postavě a tvůrčí dvojice Fegler–Fassbinder si tak do jisté míry může dovolit předkládat celý příběh vyloženě analyticky chladným způsobem. Dlouhé scény a záběry plné nekonečné prázdnoty, podivných dialogů, dojmu odcizení ve formě i obsahu či samotný náhled do přetechnizované konzumní společnosti tu začly postupně vytvářet pozoruhodně komplexnou sondu do psychologie hlavní postavy pana R. (a tak trochu i celé společnosti kolem něj). I zdánlivě vatovým scénám (např. záběry na kouřící manželku během zábavného povídání pana R. s jiným mužem) se k mému překvapení často dostalo účelu, jisté názavnosti a zpětně musím uznat silnou promyšlenost filmu ze strany tvůrců. On je to pro mě docela zvláštní případ filmu, který na jedné straně působí svou atmosférou strašně odtažitě, což mi obvykle překáží k silnějšímu zážitku, na druhé straně tato stylizace ve spojení s tématem dává smysl. Na jedné straně ve mě tento film nevyvolal ani v nejvypjatější chvíli k závěru vyloženě silné emoce (zatímco tematicky příbuzný Hanekeho Sedmý kontinent, na který jsem si dvakrát v poslední třetině vzpomněl, se mnou otřásl tolik, že jsem to ještě půl dne rozdýchával), na druhé straně celá výpověď je v hloubce svým způsobem úderná, přináší sebou jisté podněty a dokáže zneklidňovat. Hledání kluka na výletě uprostřed sněhu bylo pro mě zásadní scénou, u níž jsem definitivně pocítil, že ten film, konečné vyústění a veškerý předchozí děj mě i přes spočátku rozpačitější dojmy zajímají. [75%] (19.12.2022)

Herr Raab má zdanlivo všetko. Dobrú prácu, krásnu manželku, syna a relatívny blahobyt. Fassbinder nám predstavuje jeho život prostredníctvom jednej "embarassing situation" za druhou, aby sme pochopili všednosť, povrchnosť a prázdnotu, ktorú spomenuté vymoženosti nedokážu vykompenzovať a z ktorých nakoniec jeho vnútorné problémy vychádzajú. Tou najväčšou devízou snímky je ale jej spracovanie, keď sme vďaka roztrasenej kamere akoby účastníkmi oných trápnych situácií, z ktorých by sme chceli uniknúť, ale Fassbinder ich zámerne umelo predlžuje, čím sa dostavuje u diváka presne ten pocit, aký majú aj ich účastníci. Prvý Fassbinderov film, ktorý som videl, takže tých 5 hviezd je asi prehnaných, pretože režisér má aj slávnejšie filmy. Tak to som zvedavý, ako môžu byť ešte lepšie. (30.10.2012)

No čo k tomu dodať? Fassbinderovi sa po psychologickej stránke podarilo dokonale vystihnúť každodennú, rutinnú stránku života i s jej možným a vôbec nie nepravdepodobným dopadom na jedinca. V tomto kontexte šokujúci záver snímku nie je až tak nečakaný. Naoko šťastný manželský pár prežíva pozvoľnú, plazivo lezúcu manželskú krízu, ktorú si naplno uvedomuje hádam len ich podvedomie. Samozrejme to nie celé. V pozadí napr. cítiť aj silnú sociálnu kritiku všeobecného industrializmu a komerčného konzumu. To všetko Fassbinder ponúka divákovi ako na zlatej tácke s maximálne uveriteľným priblížením sa postavám a spôsobom natočenia, ktorý diváka ľahko prenesie k postavám až k nim do obývačky, akoby bol ich súčasťou (v niektorých aspektoch mi to pripomínalo Dogmu 95). Pôvodne som chcel dať silné štyri hviezdy, ale po nejakej dobe nemôžem inak len dať plný počet. Zrejme tento film potrebuje nejaký čas na strávenie a na dozretie myšlienok v hlave. (29.10.2015)