Popírání holocaustu

Pragmatismus postavený nad emoce. Akt sebezapření podvolující se strategii. Klasicky podané soudní drama s atraktivním předmětem sporu a dvěma pro mě podstatnými myšlenkami. Že ke svobodě slova nedílně patří i odpovědnost za to, co řeknete a že plameny překrucovačů a podfukářů, kterým společnost s chybějícím kritickým myšlením neumí čelit, nejlépe zadusíte přiškrcením kyslíku publicity. Prosazovat obě myšlenky, které spolu úzce souvisí, je však v současné době velmi složité.. Trošku mrzí, že se mezi výčtem atributů potřebných k soudní při (skvělí právníci, trpělivost) jaksi zapomnělo na peníze. Co si budeme nalhávat, s nimi lze dosáhnout vítězství (ne nutně spravedlnosti či pravdy) o něco snadněji.. (31.10.2019)

Wau :) Více než samotné herecké výkony (na těch není co řešit, jsou to prostě profíci) mě dostalo samotné téma, kdy se dostalo před soud téma holocaust - byl či nebyl. To je něco tak absurdního, ale zároveň promyšleného. Opravdu - zkuste se nad tím chvilku zamyslet a vážně mi řekněte - jaký máme důkaz, opravdu prokazující důkaz, že holocaust byl. To je hodně zajímavé a dost na zamyšlení. Takže samotná myšlenka toho, že někdo dá k soudu takovoutu záležitost - to mě šokovalo :) :) Ale na druhou stranu - proč ne. (03.03.2018)

Téma holocaustu mě zajímá a zároveň je pro mě osobní, proces s Irvingem jsem sledoval a Rachel Weisz patří na špičku mojí topky. To všechno dohromady způsobilo, že jsem se hodně těšil a proto jsem byl také náležitě zklamán. Copak o to, pokud šlo o soudní proces, tak není prakticky co vytknout a Spallova Irvinga jsem nenáviděl přesně jak jsem měl. Ale ten zbytek silně pokulhával. To, co předcházelo soudnímu jednání, byla nuda. Chyběla větší dramatičnost, film se místy utápěl v právnických blábolech a nepomáhala ani Rachel, která byla mdlá a chyběla jí osobní zainteresovnasot Deborah Lipstadové. Ani návštěva Osvětimi neměla takový dopad, jaký měla mít, ačkoliv chápu, že se tvůrci pravděpodobně chtěli vyhnout účelovému ataku na divácké city. Za podívání to stojí, ale promarněná příležitost hodně mrzí. 55% (20.04.2017)

Táto téma si zaslúžila možno trochu kvalitnejšie, silnejšie prevedenie. Po celkom dobrom rozbehu sa tempo mierni, a chýba tomu trochu šťava, ten súdny proces je taký dáky vlažný. Ústredná negatívna postava pôsobí akosi bezzubo, akoby ľahostajne (niekedy aj naivne) a nie veľmi nebezpečne. Určite to drží nad vodou téma, absurdnosť a vôbec – námet ako taký. Lebo takýchto filmov je veľmi málo (ak sú vôbec nejaké ďalšie) a rovnakých exotov, ktorí popierajú holokaust žiaľ pribúda, minimálne u nás, ale je možné to vnímať všade vo svete a človeku sa až zdravý rozum pri tom zastavuje. Spracovanie filmu je taký priemer, pôsobí to niekedy akoby TV film, každopádne zachraňuje to citlivosť témy a už naznačená určitá ojedinelosť takýchto projektov, tiež naliehavosť tohto spoločenského problému. Bolo to dobré. Ale zaslúžilo by si to byť omnoho silnejším, živším, údernejším filmom. Rachel Weisz bola celkom príjemná. Tak skôr za ***, ale vzhľadom na to, že sa niekto pustil do tejto chúlostivej, žiaľ aj aktuálnej veci, hviezda naviac ****. (19.04.2020)

Mno jo, Holokaust , ten klasicky samozrejme nepopieram, len tvrdim, ze smrt Zyda v Auschwitz sa rovna smrti ukrajinskeho rolnika pocas hladomoru v 30. rokoch v ZSSR. Jo a smrt zida sa rovna aj smrti africkeho cernocha Tutsiu v Rwandskej genocide 1994. Tam vrazdili Hutuovia nielen Tutsiov ale aj umiernenych Hutu. Takze tak a podla tohoto to vyzeralo, ze ten David Yrving bude akymsi novodobym Hytlerom : 62 % (25.05.2019)