poster

Popírání holocaustu

  • USA

    Denial

  • Velká Británie

    Denial

  • Slovensko

    Popieranie holokaustu

    (festivalový název)
  • Austrálie

    Denial

  • Nizozemsko

    Denial

  • Nový Zéland

    Denial

Životopisný / Drama / Historický

USA / Velká Británie, 2016, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • venison
    ***

    Mám ráda filmy o soudních procesech.. Mám ráda filmy na téma holokaust.. Bohužel snímek „Popírání holocaustu“ byl až příliš ploše zfilmován.. Znám jiné filmy, kde má soudní spor spád a divák sedí přikován k sedačce napětím, tohle není ten případ.. Scény ze soudního procesu jsou spíše nudné, nezáživné a postrádají hloubku, emoce.. Naopak přehnaně emotivní, až hysterická, je hlavní postava, která mi díky tomu nedovolila s ní příliš sympatizovat.. Přidala bych více kontroverze, více nakouknutí pod pokličku právnické taktiky.. I přes dobré obsazení příliš průměrné a zapomenutelné..(8.11.2017)

  • HonzaBez
    *****

    "Nezapomněli jsme na Vás. Hlas trpících byl vyslyšen." Asi mě ani moc nepřekvapuje, že tento film se silným poselstvím nemá vyšší hodnocení a že se najdou lidé, co film označí za "odpad". Antisemitismus různého stupně je mezi námi (ve společnosti jako takové, i v myslích velké skupiny lidí) trvale zakořeněn (viz i některé "tematické" diskuze zde na csfd). Dá se říct skoro od doby ukřižování Krista. Za tu dobu měl různé nositele i různé projevy. Různé středověké pogromy, různé Dryfusovy aféry či Hisneriády to vše je součástí bolestné historie našeho lidstva, a události holocaustu tak z toho pohledu nejsou vlastně ničím tak překvapivým. A žel ani ničím, co by dalo všem těm nesmyslným projevům antisemitismu nějakou stopku. Tento film je toho jasným důkazem. Dvě knihy Davida Irvinga mám doma a četl jsem je (nebo se o to aspoň pokoušel), tak přesně vím, o co se jejich autor v těch knížkách pokouší. Dělá to přitom opravdu důmyslně a je hodně přesvědčivý. Tváří se, že zcela důsledně vychází z historických pramenů, takže pokud člověk neví, co je to za člověka, může ho čtení jeho knih opravdu hodně ovlivnit. O právním sporu se spisovatelkou a historičkou Deborah Lipstadtovou jsem už dopředu něco věděl, ale přesto ve mě ten závěrečný verdikt soudu vyvolal silné emoce. Chápu, že někomu, kdo se moc v historii neorientuje nebo ho nebaví, ten film mohl místy připadat trošku rozvláčný či nudný. Ono "soudit historii" či soudit její možný či nemožná výklad, to opravdu není pro nezasvěcené lidi nic extra vzrušujícího. A to ještě právníci Lipstadtové zvolí na první pohledu dosti zvláštní taktiku. Hlavně žádné osobní svědectví, žádné emoce, ale jen fakta. Je zajímavé ve filmu pozorovat postavu Deborah Lipstadtové (již svým jménem předurčené k tomu být bojovnicí), jak je nucena svůj boj (a své svědomí, jak říká) přenechat právníkům. A tak když v jisté fázi procesu dostane Irving prostor sdělit soudu i přítomné veřejnosti své pochybnosti o existenci otvorů ve střeše plynových komor a noviny jsou hned plné palcových titulků "žádné otvory, žádný holocaust", je člověku Deborah líto, protože vidí tu její bezmoc. O to silnější je pak ale konec s verdiktem soudu. I když je toto opravdu ten skutečný konec? Není poselství filmu spíše v té následné scéně, kdy se novináři ptají Irvinga, zda po verdiktu soudu již přestane popírat holocaust, a on na to reaguje s úsměvem slovy, že v žádném případě? Nikdy to neskončí... Smutné, ale obávám se, že veskrze realistické vyznění tohoto, alespoň pro ně, hodně zajímavého filmu.(4.5.2017)

  • verbal
    odpad!

    „Reklamu na židy zas v telke dávajú …“ No jo, no. Jerevan Times, NáhorníKarabachwood ani Arménie today nejsou právě dvakrát sledovanými masmédii a Chačaturjan brothers inc. nehraje Dostihy a sázky na nejlukrativnějších světových trzích, a tak tu zase máme další pravidelnou dávku píár kňučení vlezlého minoritního etnika, které dalo světu akorát tak Fousatého strejce, lichvu, napětí na Blízkém východě, hypoteční krizi a Bena Stajlera, jaká se jim, chudákům, děla strašlivá příkoří. Děla, nepopírám, ale stejně tak třeba Arménům, Kambodžanům, Rwanďanům, Kurdům nebo dalším 27 miliónům obětí Druhé světové, kteří ale mají tak malý vliv nebo tolik pietní slušnosti, aby si ze své genocidy neudělali permanentní trafiku a ještě po osmdesáti letech imrvére prudili svět svým ublíženeckým lkaním. Teď už američtí a velkobritští pejzaři zašli tak daleko, že se inspirovali svou Nemesis a v podstatě natočili Věčného popírače, kde neohrožená židovská hrdinka s bandou sympatických, inteligentních a mimořádně altruistických anglických sluníčkářů v zádech zatočí se zlým, slizkým a proradným Skorohitlerem, a to z kontextu vytrženými, propagandisticky se zrovna hodícími bonbonmoty z Irvingova procesu. Prostě výtečná sionistická géblsovina. Doufám, že se do toho zase opře jeden z mála kůl židů Norman Finkelstein, i když ho nesmírně tolerantní Židistán, tak oprávněně okupující palestinská území na základě právně neprůstřelného judikátu samotného Jehovy, prohlásil kvůli jeho naprosto racionálním, pravdivým a progresivním názorům za nežida, dal mu do pasu Enko a každý multikultikokot by jím měl pohrdat. A tak to má být! Moderní demokratický stát se nesmí bát zatočit s každým, kdo se staví veřejně mezi něj a jeho prosperující pohlaváry ovládající banky a média, a exemplárně si kdykoliv vytřít prdel svobodou slova. Zářným příkladem budiž ono neoddiskutovatelně relevantní, smysluplné a blahodárné zakotvení popírání v trestním zákoníku každého řádně přizdisráčského a vlezdoobřízkového státu, podle něhož by de jure měla být trestná i jakákoliv veřejně prohlášena lež, aby náhodou nešlo o protěžování nějakého etnika a diskriminaci těch ostatních!!! Takový mocenský paragraf na popírání už tu jednou byl, odsrali ho třeba Honza Hus, Džordáno Bruno a málem i Galileo.(24.3.2017)

  • Morholt
    ***

    Téma holocaustu mě zajímá a zároveň je pro mě osobní, proces s Irvingem jsem sledoval a Rachel Weisz patří na špičku mojí topky. To všechno dohromady způsobilo, že jsem se hodně těšil a proto jsem byl také náležitě zklamán. Copak o to, pokud šlo o soudní proces, tak není prakticky co vytknout a Spallova Irvinga jsem nenáviděl přesně jak jsem měl. Ale ten zbytek silně pokulhával. To, co předcházelo soudnímu jednání, byla nuda. Chyběla větší dramatičnost, film se místy utápěl v právnických blábolech a nepomáhala ani Rachel, která byla mdlá a chyběla jí osobní zainteresovnasot Deborah Lipstadové. Ani návštěva Osvětimi neměla takový dopad, jaký měla mít, ačkoliv chápu, že se tvůrci pravděpodobně chtěli vyhnout účelovému ataku na divácké city. Za podívání to stojí, ale promarněná příležitost hodně mrzí. 55%(20.4.2017)

  • Volodimir2
    *****

    V roku 1995 som mal dostatok času venovať sa práve prebiehajúcemu procesu. Bol to zvláštny proces. Žalobcom bol aj mne známy popierač holokaustu David Irving a žaloval americkú historičku Deboru Lipstadtovu (o nej som do vtedy nič nevedel) za urážku na cti. Za údaje uvedené v jej knihe "Popieranie holokaustu: rastúci útok proti pravde a pamäti". Proces začal 11. januára 1995 a v Anglicku dôkazné bremeno za urážku na cti leží na žalovanom, v našom prípade profesorke Lipstadtovej. Čo to znamenalo, že jeden z najlepších britských advokátov Richard Rampton musel dokázať, že Židia v Osvienčime boli zabíjaní v plynových komorách, že masakre na východnom fronte sa diali s Hitlerovym vedomím, a musel dokázať že Irving úmyselne klame, on skutočné údaje pozná a zámerne ich mení. Bývalý advokát a v súčasnej dobe sudca Charles Gray 11. apríla 1995 vyniesol rozsudok. David Irving vo svojich knihách falšuje a úmyselne chybne predkladá historické dôkazy, klamlivo vykladá Hitlerove názory na židovskú otázku, klame keď tvrdí, že Židia neboli systematický zabíjaní v plynových komorách. Potvrdil, že Irving vykazuje všetky znaky popierača holokaustu. Irving musel zaplatiť všetky súdne trovy (viac ako 2 milióny libier) a jeho povesť, ako historika je značne otrasená. Postupne ho označili za personu non grata v celej rade krajín Kanada, Nemecko, Rakúsko, Taliansko. Keď v roku 2006 na pozvanie jedného univerzitného študentského spolku neopatrne navštívil Rakúsko, kde na neho bol od konca 80. rokov za popieranie holokaustu vydaný zatykač, zatkli ho a súd ho odsúdil za politický trestný čin popierania holokaustu na 3 roky väzenia, napriek tomu, že už skôr odvolal svoje tvrdenie spochybňujúce existenciu plynových komôr. Proti Irvingovej perzekúcii sa postavila aj jeho odporkyňa Deborah Lipstadtová. Najvyšší krajský súd vo Viedni mu skrátil trojročný trest odňatia slobody o dva roky na podmienečný. Holokaust proste bol. Nariadil ho Hitler a tým pripravil o život aj 6 miliónov Židov. To sú historické fakty, nespochybniteľné vo všetkých bodoch. Ľudia čo to popierajú sú buď klamári, alebo idioti. A už vôbec nepochopím ľudí, ktorí tento historický film hodnotia ako odpad, potom sú na tej druhej strane a to je ešte väčšie nebezpečenstvo.(27.8.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace