Anihilace

Něco jako svého času Kellyho Apokalypsa - nadějný filmař, kterého všichni vynáší do nebes, cítí tak hroznou potřebu dokázat, že minulý film nebyl náhoda, že se ztratí ve změti nápadů. Jenže zatímco Kellyho ambice explodovaly v okázale zábavné supernově, Annihilation jen legračně prská. Bylo to o něčem? Problém není, že stejně jako Natalie na konci "nevím", ale že mě to předně ani moc nezajímá. Jsem velký příznivec režisérských fetiší, které vznikají jen na uspokojení svých tvůrců a tomuto uspokojení obětují vše. Nejdřív jsem měl pocit, že právě tím je i tenhle kousek. Ale někdy během sledování jsem se přepólovat spíš do opačného extrému - kdy jsem měl pocit, že Garland dělá všechno pro to, aby uspokojil divnými výjevy a pseudochytrými (vím, jak je předpona "pseudo" zprofanovaná, ale tady si bez ní neporadím) kudrdlinkami diváka a zabíjí cokoliv, co mohlo být dobrým filmem. (13.03.2018)

Snad jen někdo, kdo nikdy o někoho nejbližšího nepřišel, může říct, že flashbacky plné těch nejsilnějších pocitů i nejpalčivějších výčitek, neplnily svou úlohu dokonale, nebo dokonce přecházely v nudu. Právě v nich se Natalie Portman ukazuje jako poklad a nejsprávnější volba pro hlavní roli. Její upřímné slzy nebo soustředěný výraz mě provedly po světě, kterým Garland naťukává všechny očividné či nenápadné zdroje (Příchozí, Vetřelci, Prometheus nebo Fontána), ale nikdy do inspirace nezabředne. Pokaždé z nastalé situace vybruslí originálně a než bys řekl maják, začíná snad i vážně tvořit onu novou klasiku, o které trochu zaskočeně mluvily zahraniční reakce, ať už díky vizuálu, žánrovému záběru nebo pointám. Jediné, co mě mrzí - a tvůrci jsou v tom nevinně - je fakt, že jsme si Annihilation mohli vyzvednout až na Netflixu. Hardyho kamera i neutuchající překvapení z nového světa byly určeny i pro evropské stříbrné plátno. (13.03.2018)

Působivé sci-fi nemá o napětí nouzi, akčně naladěného diváka však neosloví. A nezachrání to zřejmě ani přerostlý krokodýl, ani zmutovaný živočich. Záře zabírá stále větší prostor, pohlcuje lesy, bažiny i evakuované vesnice. Současně vše mění - tak jako ohýbá rádiové vlny a sluneční paprsky, tak ohýbá i veškerou DNA. Uprostřed všeho dění se tyčí jako phallus maják zasažený meteoritem, v jehož podzemí se ukrývá obří vagina. Dámská expedice se tam, kde muži selhali, snaží zjistit příčinu všech děsivých změn. Vetřelec, Věc, Invaze lupičů / zlodějů těl, Koule, Příchozí + agresivní tráva z Creepshow. Impressionistickou krásu lesa a bažin vystřídá postupně surrealistické snění. ,Ty nejsi Kane.´,Asi ne. A ty jsi Lena?´ Působivé. (24.03.2018)

Tohle se hodně těžko dá uchopit, ale zase se jedná po dlouhé době o sci-fi, které mě připomnělo časy kdy jsem vědeckofantastickou literaturu hltal ve dne v noci. Přeci jen ono obsažené tajemno a dobrodružná výprava do místa, které se po dopadu meteoritu na Zemi rozpíná a pohlcuje původní ekosystém a hrozí že lidstvo bude proti němu zcela bezbranné. Místy ukázkově atmosferické a ani u druhého Garlandova filmu nehrozí, že by si jej divák zaměnil za 99% běžné Hollywoodské produkce. 50% (29.05.2018)

Stupiditou si to komando ženskejch nezadá třeba s posádkou z Alien Covenant. Vůbec tam nekoumaj, velitelka nevelí jen jim pořád zdrhá a když najdou video s důkazem něčeho prohnilého (chlapovi se tam hejbou střeva), tak to nechaj ležet s odůvodněním, že za to může světlo. Na základě tohoto erudovaného výzkumu pak černoška jen tak vybleje vysvětlení celého fenoménu, když tam zrovna čumí na kytku. Je to navíc dost nuda a nic se tam neděje. Ke konci naštěstí začne přituhovat a je tam fakt dobrá hororová scéna se zmutovanym mluvícim tapírem, nebo co to bylo. Finální mindfuck s divnostvořením neřešim, bylo to schválně megadivný, ale dělalo to dobrý zvuky. Celkem mi to přijde jako smyslnedávající průměr, co by hrozně moc chtěl být filosoficky na výši. Nemůžu se zbavit dojmu, že tam stačilo poslat myslivce s kanystrem benzínu a bylo by po problému. (17.03.2018)