Z Paříže do Paříže

Jak to ti Francouzi dělají, že v reálu je to nesnesitelný národ a ve filmovém světě točí celou řadu lidsky emotivních kousků, které prostě stojí za to vidět a s herci klidně i prožít. Z Paříže do Paříže je totiž další z řady těch vzorových dramat z druhé světové války, které nenapíše nikdo jiný, než právě samotná válka. A v mnoha ohledech je to příběh neuvěřitelně silný, až se nechce věřit, že se opravdu stal. Jenže se stal a já těch 110 minut držel emoce na uzdě, jak to jenom šlo. Jenže ani to mi moc nešlo. Silný příběh, velice pěkné kulisy francouzského městečka, zajímavý a napínavý průběh. Jo, kdyby mě to drželo v napětí celou tu dobu, tak snad i tu pátou hvězdu vypálím. Ani tak si to ale určitě nenechte ujít... (06.01.2019)

Velice specifický pohled na válečnou Francii, okupovanou i kolaborující, očima chlapců, kteří na své cestě za přežitím prošli současně strastiplnou duševní proměnou. Opustit svůj bezstarostný svět dětských her, popřít sebe sama a vyrovnat se s všudypřítomným nebezpečím a strachem, to chce velkou odvahu. Jejich příběh je proto úžasný a samozřejmě také notně emotivní, i díky obrovské dávce štěstí, které jim osud daroval, aby ho mohli vyprávět. Jeho filmová podoba je po všech stránkách vynikající, počínaje provázáním jednotlivých scén, přes postupné proměny nálad nebo výtečnou atmosféru ve všech polohách a konče hereckými výkony hlavních hrdinů. Krásný snímek, při němž někdy přeběhne mráz po zádech, ale který jindy naopak chytí za srdce. 90 % (06.06.2017)

Možná je to jen tím, že jsem filmů s podobnou tématikou viděl už tolik, ale nějak už mě přestávají dojímat. Uznávám, že tento film je dobře natočený, ale místy tu na mě působil skoro až naivně. O to zvláštnější mi připadá, že je natočen podle skutečných událostí. Hlavní postavy filmu se dostávají každých pár minut do smrtelného nebezpečí a pokaždé se z něj dostanou nějakou náhodou, jednou nepravděpodobnější než druhou. To mi vadí i proto, že holokaust nebo válka jsou tu zobrazeny až na pár výjimek jako něco, čemu nebylo tak těžké se vyhnout. Možná to přeháním, ale tento film na mě tak po většinu svojí stopáže opravdu působil. (18.04.2018)

Již tradiční zástupce subžánru sentimentální válečné drama na téma holocaust, velmi pěkně natočený, ale až příliš idylický film... Christian Duguay je schopný a nadaný režisér, ale samotný příběh je tak silný, že mu ten tvůrčí emoční kalkul a hraní na city škodí...je to sice pochopitelný tah, zvláště v kombinaci se zvoleným rastrem vyprávění z pohledu dětského hrdiny, ale té poetiky bylo na můj divácký vkus příliš... Pěkná kamera Christophe Graillota a záměrné tónování barev, v němž převládají ty teplé, ten pokus o proslunění a charakter ,,letního příběhu" mi příliš nekoresponduje s šedavou dobou té nejhorší éry v moderních evropských dějinách... PS: Letos se v daném subžánru urodilo, film s velmi podobným rastrem je i náš koprodukční Úkryt v zoo... (25.07.2017)

Film je to opravdu pěkný,emocionální, dojemný v některých momentech spíš dobrodružný než válečný. Na druhou stranu jsou některé scény zbytečně naivní. To by mi však ani tak moc nevadilo, ale poslední dobou už příliš neslyším na neustálé omílání Židovského utrpení za války. Když vezmu v potaz, že Slovanů padlo za druhé světové války pětinásobně víc než židů, vypadá to, že západní svět účelově opomíjí fakt, že zdaleka největší ztráty na životech utrpělo právě Slovanské obyvatelstvo. Tyto informace však v současnosti není zrovna populární ani politicky korektní si nějak zvlášť připomínat či s nimi dokonce seznamovat mladší generace. Konstatováním tohoto faktu samozřejmě nechci nikterak snižovat špatnost židovského holokaustu, jen mi to už připadá jako hodně ohraná písnička a tudíž i veliký nepoměr v počtu natočených filmů s touto tématikou. (14.10.2017)