poster

Spalovač mrtvol

  • Velká Británie

    The Cremator

Drama / Horor / Thriller / Psychologický / Komedie

Československo, 1968, 96 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • StarsFan
    ****

    Nevím, jestli za to mohou podmínky, za jakých jsem tento film viděla, ale nesebral mě zdaleka tolik jako naprostou většinu zdejší komunity. Zajímavě surrealistický film s famózním Hrušínským a překrásnou vizuální stránkou Spalovač mrtvol je. Jenže mi také nepřišel zdaleka tak strašidelný (znepokojivý), jak bych u filmu s přívlastkem "horor" čekala.(7.2.2010)

  • monolog
    *****

    - Ještě jsem si ji nespasil. Ještě jsem ji nezachránil. (pan Kopfrkingl o své dceři, kterou se právě pokusil zabít) - O tu se nebojte, pane Kopfrkingl. Čeká vás hodně práce. Pro národ. Pro lidstvo. - Nikdo nebude trpět, spasím je všecky. Všecky je spasím, celý svět. . . . . Takhle končí, troufnu si říct, ten nejemotivnější film v kariéře Rudolfa Hrušínského, co jsem viděl. Nejmrazivější a nejznepokojivější film snad ani nebyl natočen. A přestože občas úsměvný, oplývá i černočerně morbidním humorem, ovšem v přiměřených mezích, takže atmosféru humor neprovíří a nezlehčí, ale spíš jen zhutní a ztemní. A přestože je pan Kopfrkingl na první pohled slizký a nepříjemný chlapík, je v duši tak neuvěřitelně ušlechtilý a milý, že snad ani lepší člověk nežil. Copak se po dvacetiletém manželství najde nějaký chlap, který své ženě neřekne jinak než "něžná, jemná, požehnaná apod" ? neslyšel jsem o žádném. přestože postupem času koná určité věci, které bychom nemohli nazvat normální, dělá je v té nejlepší víře. Jako kdyby byl omámený, pomýlený, zmatený a upnutý špatným směrem. Podle mě je to velmi kladný hrdina, ale ve špatnou dobu a špatným způsobem. Určitě není záporák, protože to nedělá kvůli svému dobru (určitě ne moc), ale pro dobro všech lidí, kteří jsou podle něj pomýlení a nasáklí. Úžasnej film, kdyby to nebyl trezorák, tak se vsadím, že oskara by získal natotata. škoda toho.(12.12.2005)

  • Malarkey
    ****

    Naprosto destruktivní záležitost, u který se neobejdu bez pořádné řádky nervů, protože Rudolf Hrušinský hraje tak dokonale, že strach jít z něj by ještě bylo hezké, ale tady je to ještě něco více. Ten film se promítal v Holandsku a lidi se tomu neskutečným způsobem smáli, když film promítali v Itálii, prožívali to na plátně jako ten nejkrutější horor, který kdy vůbec viděli, protože spalovat mrtvoly při premiéře v té době bylo zakázané a diváci z toho museli mít noční můry, ale když se film promítal tady, byl z toho každý šokovaný. Spalovač mrtvol je dost možná nejlepší český film v celé historii česko-slovenské kinematografie, ale já musím potvrdit, že českých filmů, a pětihvězdičkových existuje přeci jen více, i když čtyři hvězdičky tady jsou také hodně silné, jsou hlavně proto, že ten film nepřináší nic dobrého. Je to vlastně velký herecký koncert Rudolfa Hrušinského, protože zahrát někoho tak brilantně jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo jsem nad tím minimálně po skončení filmu chvíli přemýšlel. Ze Spalovače mrtvol šel strach, ještě aby ne, tvůrci to prý točili proto, aby se lidi smáli, ale nakonec odvyprávěli tak zlý příběh, že černý humor zastřel celý ten příběh vlnou strachu. Mně se tento film líbil, tvrdím, že je to dost možná nejlepší český film, ale přesto dávám čtyři hvězdičky a na více se nezmůžu. Měl jsem z toho prostě tak zvláští rozporuplné pocity, kterým jasně vévodil Rudolf Hrušinský, ale taky fakt, že depresivní film, kde příběh jde od deseti k pěti stačí vidět jen jednou a víckrát už ne, a to je docela škoda. --- Dáš si rakvičku nebo věneček?(21.8.2008)

  • Matty
    *****

    „Spasím je všecky!“ Narušená doba přeje narušeným myslím. Herzův psychologický horor je možná ještě působivější než Fuksova předloha, která mohla být doplněna o nové motivy i díky úzké (a dva roky trvající) spolupráci režiséra a autora předlohy na scénáři. Finální podobu filmu s nimi od začátku utvářel i kameraman Stanislav Milota, což vysvětluje vzácnou semknutost obrazové a literární složky nebo plynulost asociativních přechodů mezi scénami, kdy děj či proslov začínající v jedné scéně často nerušeně (jako nepřerušovaný tok slov) pokračuje ve scéně další, odehrávající se v jiném místě a čase, případně se také změní adresát pronášených slov (někdy je těžké odlišit, zda Kopfrkingl mluví sám k sobě či k jiné postavě). ___ Absolutní kontrola nad prostorem a časem a později také nad životy vedlejších postav (které si od začátku „přivlastňuje“ tím, že pro ně vymýšlí jiná jména) tím pádem náleží Kopfrkinglovi, jehož vyšinutou mysl nikdy neopouštíme. Protagonistovo zkreslené vnímání reality je patrné od prologu v ZOO, v němž vidí své děti zavřené v kleci pro divou zvěř (podobně pohlíží na ostatní zaměstnance krematoria, vyjma Dvořáka a Podzimkové nositele zvířecích příjmení: Fenek, Zajíc, Beran, Vrána). Vyhrocená subjektivita se během filmu projevuje množstvím velkých detailů odpovídajících fetišům hlavního hrdiny (ústa, ženské zátylky), náhlými prostřihy (např. do Kopfrkinglovy oblíbené, stejně jako on spořádané a čisté koupelny), sugestivních záběrů širokoúhlými objektivy s velkou hloubkou ostrosti nebo „rybím okem“ (předzvěstí tohoto deformovaného vidění skutečnosti je odraz rodiny ve vypouklém zrcadle na samém začátku filmu), švankmajerovským zesílením zvukových efektů, rapidmontáží těkající po různých objektech Kopfrkinglova zájmu (smuteční rámečky pro zákon o kremaci, Fenkova sbírka motýlů, fotografie árijských krásek), hudbou rozeznívající se v momentech Kopfrkinglova (sexuálního) vzrušení při řešení záležitostí kremačního charakteru. ___ Za nejobjektivnější lze považovat úvodní titulky s „roztrhávanými“ obličeji, předjímající rozdvojení Kopfrkinglovy osobnosti, založené od začátku na řadě rozporů: Čech s německým jménem, asexuální domácí prostředí x navštěvování bordelu, kde Kopfrkinglovu oblíbenou prostitutku hraje stejně jako jeho manželku Vlasta Chramostová... s Kopfrkinglovou nelidskou, třebaže jen zdánlivou vyrovnaností - viz např. kompulzivní potřeba česat druhým, mrtvým i živým, vlasy, stále obtížněji skrývaná fascinace sexem a násilím, zvyšující se neklid (a s ním i tempo vyprávění - viz uspěchaná snaha zabít Zinu) - pak kontrastuje neurotický manželský pár ztvárněný Menšíkem a Myslíkovou, nejnápadněji svými komickými výstupy narušující vážnost film, jehož humor je jinak mnohem decentnější (oba dva navíc společně s tajuplnou dívkou v černém a některými opakujícími se replikami, jmény a gesty zajišťují pravidelný rytmus vyprávění). S Kopfrkinglovým kultivovaným, jazykově vytříbeným projevem v neměnném rytmu, pak ostře kontrastuje stupňující se zvrácenost jeho myšlenek. ___ Psychologická studie člověka, který v nacistické ideologii najde podloží pro svou fascinaci smrtí a reinkarnací, patří k nejděsivějším československým filmům také zásluhou natáčení ve skutečných krematoriích (jejichž provoz nebyl zcela přerušen), kongeniální hudby Zdeňka Lišky a minuciózního herectví Rudolfa Hrušínského coby velkého přítele žehu a jednoho z typických maloměšťáků, jejichž sebezahleděnost, úslužnost a omezenost přispěly k nástupu a udržení nacismu (ne náhodou Kopfkinglův proslov na manželčině pohřbu, tedy poté, co definitivně ztratí kontakt s realitou, připomíná projevy Hitlera). Vzdor množství brutálních mordů, k nimž v závěru filmu dojde, je Spalovač mrtvol zároveň mrazivě vtipným filmem. Jak psali dobové kritiky, „smích se mísí s pocitem nevolnosti“, „satirický obsah pozvolna houstne do polohy groteskně sešklebeného hororu.“ ___ Spalovače můžeme vztahovat k době, kdy se odehrává, případně k době, kdy byl natočen (srpen 1968), vzhledem k omezení vyprávění na hledisko jednoho člověka, kterému širší souvislosti unikají, ovšem vypovídá především o nadčasovosti zla, které se vzhledem ke své banální podstatě (a Kopfrkingl skutečně je banální člověk) může objevit ve kterékoliv době (viz také „Peklo“ z Boschovy Zahrady pozemských rozkoší v předposlední scéně filmu). Film, který nepřestane být aktuální a nad jehož genialitou nepřestanu žasnout. 100% Zajímavé komentáře: sportovec, Nick Tow, Marthos, NinadeL, dcierny, Offret, see_sawandrew , maarr, Jankyč(3.5.2018)

  • NinadeL
    ****

    Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou.(9.12.2012)

  • - Na mezinárodním filmovém festivalu v Sitges v Katalánsku v roce 1972 získal ocenění za hlavní roli Rudolf Hrušinský (Kopfrkingl) a za kameru Stanislav Milota. (Tygrys)

  • - Kameraman filmu Stanislav Milota si na natáčení pořídil speciální objektiv Fish eye 9,8, tzv. široké sklo. I proto prosadil, že film se natočil černobíle. (mchnk)

  • - Spalovač mrtvol byl v posluchačském hlasování ankety „Kánon 100“ zvolen nejlepším českým filmem posledních 100 let. [Zdroj: vltava.rozhlas.cz] (Bediverecs)