Spalovač mrtvol

- Ještě jsem si ji nespasil. Ještě jsem ji nezachránil. (pan Kopfrkingl o své dceři, kterou se právě pokusil zabít) - O tu se nebojte, pane Kopfrkingl. Čeká vás hodně práce. Pro národ. Pro lidstvo. - Nikdo nebude trpět, spasím je všecky. Všecky je spasím, celý svět. . . . . Takhle končí, troufnu si říct, ten nejemotivnější film v kariéře Rudolfa Hrušínského, co jsem viděl. Nejmrazivější a nejznepokojivější film snad ani nebyl natočen. A přestože občas úsměvný, oplývá i černočerně morbidním humorem, ovšem v přiměřených mezích, takže atmosféru humor neprovíří a nezlehčí, ale spíš jen zhutní a ztemní. A přestože je pan Kopfrkingl na první pohled slizký a nepříjemný chlapík, je v duši tak neuvěřitelně ušlechtilý a milý, že snad ani lepší člověk nežil. Copak se po dvacetiletém manželství najde nějaký chlap, který své ženě neřekne jinak než "něžná, jemná, požehnaná apod" ? neslyšel jsem o žádném. přestože postupem času koná určité věci, které bychom nemohli nazvat normální, dělá je v té nejlepší víře. Jako kdyby byl omámený, pomýlený, zmatený a upnutý špatným směrem. Podle mě je to velmi kladný hrdina, ale ve špatnou dobu a špatným způsobem. Určitě není záporák, protože to nedělá kvůli svému dobru (určitě ne moc), ale pro dobro všech lidí, kteří jsou podle něj pomýlení a nasáklí. Úžasnej film, kdyby to nebyl trezorák, tak se vsadím, že oskara by získal natotata. škoda toho. (12.12.2005)

Nevím, jestli za to mohou podmínky, za jakých jsem tento film viděla, ale nesebral mě zdaleka tolik jako naprostou většinu zdejší komunity. Zajímavě surrealistický film s famózním Hrušínským a překrásnou vizuální stránkou Spalovač mrtvol je. Jenže mi také nepřišel zdaleka tak strašidelný (znepokojivý), jak bych u filmu s přívlastkem "horor" čekala. (07.02.2010)

Naprosto destruktivní záležitost, u který se neobejdu bez pořádné řádky nervů, protože Rudolf Hrušinský hraje tak dokonale, že strach jít z něj by ještě bylo hezké, ale tady je to ještě něco více. Ten film se promítal v Holandsku a lidi se tomu neskutečným způsobem smáli, když film promítali v Itálii, prožívali to na plátně jako ten nejkrutější horor, který kdy vůbec viděli, protože spalovat mrtvoly při premiéře v té době bylo zakázané a diváci z toho museli mít noční můry, ale když se film promítal tady, byl z toho každý šokovaný. Spalovač mrtvol je dost možná nejlepší český film v celé historii česko-slovenské kinematografie, ale já musím potvrdit, že českých filmů, a pětihvězdičkových existuje přeci jen více, i když čtyři hvězdičky tady jsou také hodně silné, jsou hlavně proto, že ten film nepřináší nic dobrého. Je to vlastně velký herecký koncert Rudolfa Hrušinského, protože zahrát někoho tak brilantně jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo jsem nad tím minimálně po skončení filmu chvíli přemýšlel. Ze Spalovače mrtvol šel strach, ještě aby ne, tvůrci to prý točili proto, aby se lidi smáli, ale nakonec odvyprávěli tak zlý příběh, že černý humor zastřel celý ten příběh vlnou strachu. Mně se tento film líbil, tvrdím, že je to dost možná nejlepší český film, ale přesto dávám čtyři hvězdičky a na více se nezmůžu. Měl jsem z toho prostě tak zvláští rozporuplné pocity, kterým jasně vévodil Rudolf Hrušinský, ale taky fakt, že depresivní film, kde příběh jde od deseti k pěti stačí vidět jen jednou a víckrát už ne, a to je docela škoda. --- Dáš si rakvičku nebo věneček? (21.08.2008)

Jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem v bohaté české kinematografii okusil. Ať už se jedná o výsledný pocit, herecký um Rudolfa Hrušínského (který už ve své filmografii nepřekonal), „fantaskní“ Milotovu kameru nebo dekorativní hudbu. Vše by klidně mohlo působit samo o sobě, ale obratným skloubením jednotlivých složek dostává film „vyšší“ rámec, nádech nadčasovosti. Hrušínský plně vystihl psychiku Kopfrkingla, jeho „humánní“ filosofii. Při poslouchání jeho ód na nejmilosrdnější a očišťující smrt zbavující lidstva utrpení člověku neustále běhá mráz po zádech. Je to dáno i precizně vybudovanou atmosférou, tím zamlženým, temně absurdním oparem. Jeho myšlenky začínají dostávat reálný charakter v momentu, kdy se o slovo hlásí nacistický režim. A zvrácená proměna jedince dostává ještě jasnější kontury. Je jasné, že jiné podobné dílo už nikdy nevznikne, a proto si vážím tohoto klenotu o to víc. (29.10.2003)

Spalovač mrtvol zritualizoval krásu a napodobil věrně případ, kdy skutečný život imituje umění. Nesmírně progresivní, kultivované a cizokrajné dílo. A nenucené. Vzpírá se chladné úmorčivé práci budující nešťastně emoce na základech obřadné vycizelovanosti - snad s výjimkou nadvyužívaného rybího oka v závěru, které si filmaři nechali dovést z Francie. (24.02.2008)