Na střeše

Jirka Mádl je sympatický mladý herec a už filmem Pojedeme k moři dokázal, že i překvapivě zdatný režisér. Na střeše už se nesnaží o pocit reálného domácího videa a je plnohodnotným filmem s plnohodnotným příběhem, který je sice jednoduchý, ale výborně zahraný a zkušeně natočený. Škoda, že film nemá nějaké silné, nebo pamětihodné scény, protože po skončení tak nějak vyšumí do prázdna, přestože po celou dobu příjemně baví i dojímá. Na české poměry takový menší zázrak. (03.12.2019)

Srovnání s Gran Torinem není zcela od věci, ale rozhodně se nejedná o nějaké vykrádání. Jiří Mádl má očividně talent, protože po svém zdařilém debutu přichází i tentokrát s povedeným počinem, jenž má nejen chytlavý příběh, ale také výborné herecké výkony v hlavních rolích. Samotné provedení mě též bavilo a tudíž nemám větších problémů s plným hodnocením. (01.11.2019)

Když jsem před 8 lety viděl Mádlův film Pojedeme k moři (2014), tak jsem si říkal, že budu zvědavý na příští Mádlův film. Po zhlédnutí filmu Na střeše (2019), opět musím konstatovat, že je podle mě Jiří Mádl mnohem lepší režisér než herec. Námět zmíněného filmu je neotřelý a herecké výkony hlavních představitelů jsou přesvědčivé. Děj filmu nešetří překvapeními a dějovými zvraty. Líbila se mi i kamera. Jediné, co ve filmu dost dobře nechápu, je přítomnost čůracích scén. Osobně si myslím, že by se film obešel i bez nich. (21.09.2023)

Připomenutí Gran Torina sice není úplně od věci, ale je tu jeden zásadní aspekt, ve kterém se oba filmy liší a to je postava starého morouse. Narozdíl od Eastwooda nezastává Švehlíkův hrdina kategoricky odmítavý postoj, což mu dodává nejen na lidskosti, ale i na přirozenosti. Film je díky tomu laskavější i v těch několika málo trochu vypjatějších momentech. To pro někoho může být mínus, což chápu, ale mě se to líbilo. To vědomí, že všechno dobře dopadne v tomto případě hřálo. Snad bych jen ubral něco melancholických tónů, ale nad tím se dá mávnout rukou. Co se vtipu týče, tak jsem tu našel jen dva důvody pro zasmání, což je na film označený jako komedie sakra málo, ale výše zmíněné to hravě vyrovnává. O ústředním hereckém duu se dá mluvit jen v superlativech a jestli Švehlík nedostane Českého lva, může se jít akademie bodnout. 80% (26.02.2020)

Přirozené a uvolněné, stejně jako u prvotiny Jirky Mádla Pojedeme k moři. Tehdy výtečně střídal žánry, byl osobitý a velmi hravý. Na střeše je něco jiného. Ač platí zmiňovaná nekřečovitost a uvolněnost, výhradně se zaměřujeme na vztah mezi nerudným bývalým učitelem a vietnamským imigrantem. Zatímco první žije v zakonzervovaném systému a do konce svých dnů nehodlá nic měnit, druhý pláchl před policií z pěstírny marihuany a netuší, co bude zítra. Cynický komunista-důchodce mladíkovi nakonec pomůže. A ten zase nevědomky pomáhá z bubliny jemu. Oživením jejich „pouta“ (a pro mě osobně příjemné zpestření v uloudané první polovině) je pak klukovská hra se sympatickou sousedkou, která právě vykopla svého milého. Mádl pracuje s prostými motivy, nijak neexhibuje, dává vyniknout herectví Aloise Švehlíka, několika detailům i poměrně milému humoru. Ale ani nic nikam moc neposune (příběhově nebo myšlenkově), to si musíme zase na rovinu přiznat. (22.09.2019)