Na střeše

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)

Pamätám sa, ako sme s MontymBroganom boli na predpremiére prvého Mádla. To bol asi trochu silnejší zážitok, pretože aj keď tu zahral Švehlík toho Eastwooda skvele (my liberáli sa radi rehoceme sami na sebe), ten film sa až do konca nezdramatizuje. Je asi otázkou vkusu, či to vadí, aj takto je to príjemný film, zasmial som sa dosťkrát.  A aby som to bol ja, musím pochváliť, že jediní robotníci, ktorí sa vo filme objavia, sú sťahováci iných postáv (stredná trieda, vitaj späť), a dedinu navštívime len v putovnom vtipe o domove dôchodcov. Takto sa mi páčia moderné české filmy; máme tu aj mestá! 🙋🏻‍♂️ (25.08.2022)

Mám pro klan Švehlíků slabost, výborní herci, dobře se na ně kouká a ještě lépe poslouchá, hlasové charisma ani jednomu z nich nelze upřít. No a je-li Jiří Mádl "za" a ne "před", nemám problém. Na střeše je mýma očima kouzelná pohádka o dobru s růžovými lístky, které zas jednou po právu zvítězí nad zlem a od toho se odvíjí mé shovívavé hodnocení, bylo mi potěšením. (07.09.2019)

Já čumim. I kdyby to podle nějaký bichle o teorii filmu nebylo dokonalý, tak mě to náladu moc nepokazí, protože takový knížky já nečtu. Naopak si hodně vážím lidí, kteří u nás v Čechách dělají filmy ne na parádu (což se ve finále většinou rovná k zblití), ale pro zážitek. A sledovat vývoj týhle český verze Gran Torina zážitek byl. S Jirkou Mádlem bych na pivo jít asi nepotřeboval, ale pochválit ho dokážu klidně tady a hned. (15.07.2020)

Mádl má před sebou ještě kus cesty. Po jeho skvělé přijaté prvotině působí Na střeše jako krok zpět. Někdo zřejmě chtěl za málo peněz hodně muziky, když je takový talent, ale tak to samozřejmě nefunguje. Má to pár silných momentů, ale dialogy, na kterých to celé stojí, nejsou tak působivé, jak si možná všichni slibovali. (09.03.2020)