Neviditelný

// Nic není odpornějšího než strach zranitelné ženy a touha toho využít, a nic není uspokojivějšího než chvíle, kdy taková žena svůj strach překoná. Neviditelný exceluje nejen jako psychologický thriller o oběti domácího násilí, zároveň do toho ještě zvládá chytrými nápady kombinovat prvky hororu, takže zůstává vždy o krok před vámi, a to až do samotného konce. Víc takových filmů, prosím. 9/10 (02.04.2020)

50% Krom několika nelogicnosti tomu ubližuje hlavně obsazeni hlavní ženské role, nějak mi Moss nebyla v této roli sympatická. I přesto, že to mělo dobre a silné momenty, které byly řemeslně natočeny, pocit dobrého filmu z toho moc nemám a dostal jsem chuť se opět podívat na Verhovenova Muž bez stínu, který nebyl také žádná velká pecka, ale bavil mě a zanechal pocit, že se rád po pár létech podivam- což u Neviditelného nehrozí. (18.07.2020)

Neviditelný je jeden z těch projektů, co se chystaly dlouhé roky a během preprodukce se transformovaly do úplně jiné podoby, než bylo původně zamýšleno. (Ne)slavná Dark Universe skončila po jednom filmu a tuto známou postavu měl původně hrát Johnny Depp, a mě by dost zajímalo, co by z filmu nakonec vzešlo. Nicméně k filmu se dostal talentovaný Leigh Whannell, udělal z klasického monstra Upgrade 2.0 a mě teď hrozně mrzí, že jsem mu nevěřil více (všechny jeho tři režírované filmy jsou u mě momentálně za 5*). Má nedůvěra byla možná způsobena vlivem hororové produkční společnosti Blumhouse, jež už dávno není zárukou kvality, ač úspěchu v kinech stále ano, jelikož sype levné horory jeden za druhým. Whannell je však pro mě ukázkou člověka, jež se vypracoval ve všech filmových oborech, co dříve dělal (scénáristika, herectví) a během debutu vypiloval své režijní postupy, přičemž si u Invisible Man počíná jako zkušený režisér, od začátku nikam nespěchá, postupně buduje napětí a udeří v tu správnou chvíli. Když to porovnám s filmy z Conjuring univerza, jež nerežíroval jeho dlouholetý kolega James Wan, je přesně vidět ten rozdíl u laciných a obyčejných horůrků a právě Neviditelného, jež fakticky laciný byl, ale maskuje to mnohem efektněji. Pochopitelně na tom obří zásluhu má i Elisabeth Moss, jež se do velmi náročné devastační role vcítila bravurně (ostatně má jistě natrénováno z Příběhu služebnice) a ač se do žebříčku mých oblíbených hereček pravděpodobně jen tak nezapíše, sem sedí přesně, stejně jako zbytek nepříliš známého obsazení, o což je ten strach o postavy možná efektivnější a uvěřitelnější. Nuže, i přes mnohé výhrady k nepříliš uvěřitelnému konci (vzhledem ke zbytku filmu) zase po delší době psycho horror, jež stojí za to...9/10 (23.03.2020)

Poněkud netradiční horor. Atmosféra je dobrá a paradoxně nejlíp fungují ty scény, kdy vlastně nic nevidíme. V momentě odhalení jakéhosi zdroje neviditelnosti film trochu ztrácí. Možná to mohlo být i o něco kratší. Akce je tam málo, ale ta, co tam je, je celkem slušná. Sledujeme příběh Cecilie, která utíká před svým psychotickým přítelem vynálezcem. Ten ji týrá a ovládá každý moment jejího života. Ve chvíli, kdy se dozví o jeho smrtí, má pocit, že je vše za ní. Tehdy ale teprve začíná pravé peklo. Postupně vidíme způsoby, jakým jí jako neviditelný ničí život. To ji dostane až za hranice jejích sil. Povede se Cecilii dostat z této noční můry? Za těch pár peněz je to určitě dost slušný výsledek. "Překvapení!" (28.03.2020)

Takže na štvrtý krát Universalu vyšiel pokus oživiť svoje Monsters tak, aby aj niečo zarobili. Fakt až Jason Blum im musel povedať, že je treba znížiť budget o viac ako 100 mega? Čo ale k samotnému výsledku? Johnstonov Wolfman ma určite bavil viac. Ja mám radšej gotiku a v novom Invisible Manovi nie je nič, čo by ma chytilo za srdce (alebo prečo by som si to mal niekedy chuť pozrieť druhý krát). Film najviac boduje v tom, že síce ožíva klasické monštrum, ale pretvára ho do funkčného hororu o stalkingu a nie je teda len defilé efektov (zdravím Verhoevena). Dá sa povedať, že prvý krát v ságe tu vôbec nejde o efekty. To šetrenie budgetu je ale miestami až prílišné (alebo Whannell je prislabý remeselník) a nie vždy veriť postavám, ktoré sa hádžu o zem a mávajú rukami, že ich akože fakt niekto drží. V tomto bol uveriteľnejší aj najstarší Neviditeľný muž z roku 1933! Najväčším problémom je ale stopáž. Aj 90 minút by na toto bolo veľa. (15.11.2020)