A Day at the Races
Režie:
Sam WoodHrají:
Groucho Marx, Chico Marx, Harpo Marx, Allan Jones, Maureen O'Sullivan, Margaret Dumont, Leonard Ceeley, Douglass Dumbrille, Esther Muir, Sig Ruman (více)Obsahy(1)
Snímek se odehrává v léčebném sanatoriu a nedosahuje úrovně Noci v opeře, neboť jeho hudební oddechové scény nejsou tak dobře zakomponovány do děje a i jejich úroveň je slabší. V ústřední milenecké dvojici se vedle tenoristy Allana Jonese objevuje známá herecká hvězda irského původu Maureen O'Sullivanová. Zjevně menší míra kontroly ze strany studia nad humornou anarchií bratří Marxů je způsobena tím, že během natáčení náhle zemřel šéf produkce Irving Thalberg, který byl velkým příznivcem bratrského týmu a měl také zásluhu na jejich příchodu do MGM. Snímek byl za taneční výstup All God's Children Got Rhythm" nominován na Oscara v kategorii taneční režie" (dance direction; existovala pouze v letech 1935-37), ale sošku nedostal (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Dam aspon trochiu vyssie skore uz len preto, ze operu vymenili tvorcovia za liecebne sanatorium. Vystupuje tam nejaky svetoznamy terorista, ci pardon tenorista , ktory sa zamiloval do Maureen O´Sullivan /hana a její sestry 1986, All I Desire 1953/. Tanec Ok, len tievtipy .. no, tvorcovia zabudli ze s humorom opatrne 78 % ()
Brutálně nevyvážený film, který je dosti poškozený tím strašným množstvím hudebních, pěveckých a tanečních výstupů, který děsně nudí. Co se humoru týká tak je to o dost slabší než Noc v opeře nebo Kachní polévka. Objeví se pár dobrých hlášek, sem tam nějaká povedená scénka, ale jinak je to docela nuda. ()
Snímek mě překvapil hlavně tím, že ani po osmdesáti letech příliš nezestárnul a ten humor je pořád dobrý, i když místy je hodně ztřeštěný, ale tohle k bratrům Marxovým prostě patří. Pak mě ještě zaujalo, že tohle není ani zdaleka pojaté jako malý film, ale je to velký film, kde je velmi dobrá výprava. ()
Zajímavost z Guinnessovy knihy filmových rekordů : "Bratři Marxovi použili náročnou, ale úspěšnou metodu k vytvoření scénáře. Cestovali po Minnesotě a Tennessee se čtyřmi herci, kteří předváděli obecenstvu hodinovou divadelní verzi jejich scénáře. Jakýkoliv vtip, který ani po třech představeních nevyvolal hlasitý smích, byl nemilosrdně vyškrtnut. Navíc bylo divákům rozdáno 30 000 dotazníků, ve kterých se jich ptali, které vtipy se jim nejvíce líbily, které nejméně, a jak je pobavilo celé představení. Každý večer zasedli bratři Marxovi k poradě s herci a upravovali scénář podle hodnocení diváků. Během tohoto šestitýdenního turné použili přes 600 komických situací, jež za pomoci dotazníků diváků zredukovali na 175. Z nich vybrali 75 nejvtipnějších, které použili ve filmovém scénáři". ()
"Buď je mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky." Je to překvapení i pro mě, ale navzdory prodloužené stopáži a určitému opakování předchozích děl se mi snímek líbil více než předchozí dvě setkání s nejosobitějšími sourozenci v dějinách kinematografie. Množné číslo je tentokrát opravdu na místě - chápu, že třeba se někomu může zdát Harpo nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že já osobně jeho komiku považuji za obtížněji přijatelnou, si myslím, že omezení jeho sólových výstupů filmu spíše prospělo. Tím nechci být ale nijak jedovatý, vypadá to, že si pomalu, ale jistě zvykám na specifickou marxovskou poetiku. Jako příklad může sloužit třeba zdejší nejsympatičtější skeč - lékařská prohlídka Margaret Dumont - proceduru, umýváním rukou počínaje, si nedovedu představit jen v podání zbylých bratří. Pár trnů ale na silněji růžolícím květu přesto zůstalo - tradiční slavičí přebornictví mi opět přijde umístěné v nesouladu s předchozím dějem, nemluvě o tom, že když je jim věnována více než čtvrthodina, nemusí to úplně každý divák přijímat s nadšením (chápu ale argumenty obhajoby - viz profil v časopisu Cinema, číslo 1/93). Nejedná se tedy o pětihvězdičkovou záležitost jako stejnojmenné album mé oblíbené skupiny Queen, ale v mém vnímání tohoto táty moderních crazy komedií je den strávený na dostizích důležitým milníkem. 80% ()
Reklama