Zvuk metalu

Moje předsevzetí dohnat veškeré nominované před nedělním oscarovým ceremoniálem opět narazilo, ani Sound of Metal nebude v mých očích horkým favoritem na nejprestižnější cenu roku. Už u Smrti čeká všude jsem se kdysi divil, že vyhrála Cenu Akademie za rok 2010, přestože vznikla již v roce 2008 a hle, je tu po letech další doposud nevydaný kousek, který si loni počkal, aby měl letos slabší konkurenci. Do té ale spíše zapadá, než aby se nad ni povyšoval, takže já osobně doufám, že veškeré sošky budou směřovat jinam než ke Zvuku kovu. (20.04.2021)

Sound of Metal je pro mě rozhodně jedním z těch lepších snímků, kteří jsou nominováni na Oskara. A musím říct, že je nominován plným právem. Loňský rok byl chudší na film, přesto jich pár výborných vzniklo (byť je stále pro mě nejlepším počinem stále TeneT a Attenboroughovo Život na naší planetě). Sound of Metal vypráví příběh metalového bubeníka, který přijde o sluch. Nemůže hrát v kapele na bubny a hluchota jeho vztahu s Olivií Cooke také příliš neprospívá. A tím pádem tedy přijde i o svůj život. Ubytuje se proto v místním odlehlém klubu pro neslyšící. A zde nalézá světlou stránku na jeho stavu. Na Sound of Metal se mi líbilo především jeho syrovost, kdy výborně dokáže zprostředkovávat pocity a stavy našich hrdinů. Ukáže jak slyší a vnímá svět neslyšící či postupně ohluchující člověk. Tyto scény jsou tím nejlepším, co film nabízí (teda až na fenomenální výkon Rize Ahmeda, jemuž ten Oskar nelze nepřát). Krásně ukazují důvody, proč neslyšící tvoří vlastní separátní společnost. V tomto je film téměř až dokumentárním. Což není výtka, nýbrž pochvala! Bohužel, ale osa příběhu je jasná již od začátku a film a ani příběh nemá čím překvapit. Což však neznamená, že bych se nudil. To vůbec. Film mi utekl jako voda a to především díky perfektnímu Ahmedovi, přesné režii a neskutečně propracovaným hrátkám se zvukem. Pro mě velké překvapení a rozhodně filmu budu držet palce na cenách akademie. Ale plnou palbu tomu nemohu dát a to především díky mé výtce k příběhu. Přesto nadmíru působivý snímek, který je třeba sledovat v klidu a s pořádným zvukem. 8/10. (12.04.2021)

Už keď film o hluchom bubeníkovi nedostane sošku za zvuk ( myslim, že tento rok je strih zvuku a mix zvuku spojený v jednej kategórií ) tak potom ja nevjem uš. A to bolo aj jediný dôvod, prečo som to dopozeral. Bavilo ma sledovať, ako sa zvukári s tým hrajú. Inak ťažká žánrová dráma o všetkom možnom, od náhlej straty sluchu, cez náročné začiatky, neustály boj so sebou samým až po zmierenie a uvedomenie si problému. Zbytočne dlhé, moslimský Deák ma nebavil, ten druhý sa tiež veľmi nenadrel ( aj keď spomeňme si na Most špiónov ) a už len tým úvodom to vo mne spravilo nie príliš priateľsky feeling. Objektívne slabučké dva, ale jednu samostatnú si zaslúži zvuk. 3 z 5 (03.04.2021)

Poutní film. Film, ve kterém je opět zaznamenána cesta nějaké pokory a snaze porozumění. Takových je hodně. Některé se povedou, některé ne. Některé jsou v tomto těžší a některé jasně pochopitelné. Tento film je na hranici toho velkého dobrého filmu a zároveň trochu slabších míst. Kupodivu však nejslabší je začátek. Právě ty části detailní cesty hlavní postavy by se mohli zdát nejnudnější ale vlastně jsou nejvíce hravé a zajímavé. Nakonec překvapivě příjemná podívaná. (18.02.2021)

Ze všech letošních na Oscara nominovaných snímků je rozhodně Sound of Metal námětem nejoriginálnější. Žádný takový ani podobný film jsem nikdy neviděl ani o žádném podobném neslyšel. Nejsilnější pasáže vnímám úvodní vyrovnávání se s šokující situací a závěr za účasti Mathieu Amalrica s francouzským hudebním doprovodem. Film bych zkrátil jako asi skoro všechny letošní oscarové filmy. (24.04.2021)