Tančírna na hlavní třídě ’56

Chytlo mě to tak, že jsem potřebovala vidět, co bude dál. Takže hluboko do noci proběhl čtyř a půl hodinový maratón a jsem spokojená. Trochu červená knihovna pro holky, trochu klišé, místy tragické, místy dojemné, stigmata Němců z války v několika formách, představy prudérní staromódní matky versus reálné potřeby mladých dcer, zakázaná homosexualita, zakázaný rock'n'roll společensky nepřijatelný rozvod, bezvadně upravená žena u plotny, jediné terno dobře se vdát, psychiatrická terapie, elektrošoky, touhy žen nejsou podstatné a do toho všeho jedna zasněná ušlápnutá bytost, která sice neví úplně přesně, co chce, ale spolehlivě ví, co nechce. Postavy se chovají ve finále zdánlivě iracionálně, určitě ne tak, jak by se dalo čekat, ale aspoň má divák prostor zamyslet se, co je k tak podivným rozhodnutím vedlo. Přesná atmosféra, výprava, hudba. Dobrý výběr představitelů, kvalitní český dabing. Mě to bavilo, i když jsem si chvílemi šla hlavu ukroutit. Záležitost spíše pro dámy. (01.09.2019)

Perfektně vystavěný příběh na pozadí těžkých událostí ne tak dávné historie, v němž se protínají osudy hrdinů pochroumaných křivdami, vinami a zraněními z války, nastupujícím socialismem a absurdními společenskými pravidly. Avšak v každé době chtějí lidé žít, milovat, plnit si své sny, včetně paní Catheriny Schöllack, matky tří dcer, jako vystřižené z románů Jane Austenové, jejíž hlavní snahou je zajistit dcerám (alespoň finančně) jednodušší život, jak jinak, než sňatkem se správným manželem, a to i za cenu zvrácených intrik a vlastní zaslepenosti. Při tom všem, však stejně všichni dochází k tomu, že bez upřímnosti a opravdovosti, se život žít nedá. Seriál (a to všechny jeho části - Ku'damm 56, 59 a 63) strhne diváka do hloubky společenských témat, o kterých se v 50. letech Západního Berlína nemluví, a přesto jsou denním chlebem každého  - žena jako vlastnictví muže, zavírání očí před násilím, duševními chorobami, homosexualitou a stále hluboce zakořeněným nacismem. Díky, díky za to. Jeden z nejlepších seriálů, co jsem v poslední době mohla vidět. (06.01.2024)

Seriál jsem si pustil jakožto Berlínofil a fanoušek německé tvorby a očekával jsem nenáročnou splachovací romantiku v dobových kulisách. Ku'damm je ale překvapivě velmi depresivní lekce o německé společnosti v 50. letech a jejích konvencích, ve kterých postavy vězí jak v okovech a začínající obliba rock`n`rollu je pochopitelnou cestou k aspoň dočasné svobodě rebelující mládeže a vzpouře proti světu rodičů. Všechny postavy a jejich dilema jsou velmi dobře napsané a nejvíc mě zdeptala příšerná matka snažící se dosáhnout perfektního společenského image pro celou svojí rodinu nehledě na to, zda budou celý život nešťastní nebo dcery snažící se najít perfektního manžela mezi bývalými nácky nebo násilníky. (22.02.2020)

Německý výpravný retro seriál o třech dcerách a jejich matce, která vede v Berlíně taneční školu. Velká část prvního dílu je sice celkem jalová, ale pak mne pohltil skvěle vyvážený mix kvalitní vztahovky s dobře vykreslenými postavami a sociálního filmu, kde je krásně ukázaný rozpad konzervativního světa, který po druhé světové válce dorazil rocknroll a začínající změna postavení žen ve společnosti. Není to akční ani krimi, ale já jako někdo, kdo má rád dobové filmy, které člověka o dané době nějak i poučí jsem byl spokojen. Trochu bych to přirovnal k trojdílnému Tannbachu, který je trochu výš. Jako bonus kvůli kterému si tenhle seriál zapamatuji trochu víc, že poprvé vidím, že Němci se sebemrskačsky nestydí za éru nacismu, ale že to vlastně berou jako něco samozřejmého a jsou na to svým způsobem hrdí a racionálně si to omlouvají a že v nich ten antisemitismus deset let po válce nevymizel. PS: Opět opakovaně má oblíbená disciplína filmová nahota - odvážné, přirozené a s českou filmovou tvorbou absolutně neporovnatelné, my tady se zasekli v éře bakalářů (29.09.2019)

3/3 Natolik autentické v té schizofrenní době, že by se v tom pokrytectví a maloměšťáctví dalo koupat. Takový projekt by si zasloužil větší pozornost. Ale ještě lepší zážitek je po rozklíčování fikce od inspirace realitou. Například herečka Sonja Lundi je samozřejmě fiktivní, zatímco citovaní Liselotte Pulver a Paul Hubschmid jsou zcela jistě skuteční. Finále je velkolepé nad všechny pochybnosti. (20.09.2020)