Vidiny

Nejedná sa o horor, ale o mysterióznu drámu s psychotrilerovými prvkami, ktoré smerom k záveru mocnejú. Nikdy som si príliš neužíval filmy, v ktorých sa blúznenie či snenie vydávalo za skutočnosť. Je to taký podraz na diváka. Tu sa to naštastie jasne rozlišuje, aspoň zo začiatku. Ku koncu si to z diváka robí dobrý deň, nie všetky elementy do seba zapadajú a postupom začína aj nudiť. Až na záver, ten je čiastočne predvídateľný, ale aj tak sa vydaril. Aj vďaka nemu som nemusel rozmýšľať, či neísť o hviezdu nadol. Chválim kameru i hudbu, aj keď tá by sa skôr hodila do ozajstného hororu. Potešil "Odo z DS9" (Auberjonois), ktorý ale ako sa ukáže, nehrá hlavné husle. Mínusom je recitácia detskej kňižky, ktorou hl. hrdinka neustále otravuje. (18.03.2019)

Mysteriozní a v jisté chvíli fantasmagorické drama o mladé ženě, které je nejspíše mešuge. Snímek s vynikající kamerou a těžce psychedelickou hudbou v sobě nese stopy experimentálních 60.let. Pomalý rozjezd, podivné prolínání snů a skutečnosti, momenty, kdy si divák není jistý, co skutečností opravdu je. Jakmile odjede Cathryn se svým manželem na venkov, do domu, kde se svým dědou strávila dětství, vše naplno exploduje. Bývalí milenci se prochází domem, pokouší se s Cathryn milovat, do toho vstupuje její muž Hugh, postavy se prolínají, mění, Cathryn slyší hlasy, vidí stíny...a pak se rozhodne svých přeludů zbavit. Všechno jsou jen vysněné postavy, postavy v její mysli, proto přece nepůjdou zabít doopravdy, nebo ano? Čarokrásná příroda oblečená do podzimních barev - lesy, stromy, vodopád - je úžasnou kulisou k filmu, který pomalu spěje k děsivému závěru. Byť je atmosféra místy neklidná a pochmurná a dočkáme se slušných krvavých scén, o horror se nejedná. A žánr fantasy? Snad jen proto, že celým filmem prolíná text fantasy knihy, kterou Cathryn píše. Ale kvůli tomu dát žánr fantasy je pro diváka značně matoucí. Překvapivě dobrý film (26.02.2014)

Images mohou být klidně reakcí na Bergmanovy ženské filmy (mj. Persona), a s trochou jízlivosti můžeme říct i předobraz posledních snímků Lynchových. Altman na malém prostoru rozkrývá zákoutí mysli "ženy v nesnázích", dost možná lapenou duševní chorobou... Na svět je nazíráno ze silně subjektivního pohledu Cathryn, z čehož těží především režisér jako neustálý překvapovač a pomalý odkrývač "pravd". Co se zdá chvíli jako skutečné, se záhy změní ve vidinu či sen a naopak. Do hry vstupují další 4 postavy, avšak snad jen o jedné z nich můžeme s určitostí tvrdit, že je výplodem hrdinčiny fantazie... Prostor domu na samotě nabízí množství velmi pěkných lákadel pro kameru, zároveň budování stísněné atmosféry (dramatické zoomy) za doprovodu báječné Williamsovy hudby a občasného voiceoveru. Prostě velmi dobrý mind-blowing, který bych zrovna od Altmana vůbec nečekal. (05.10.2007)

Pani Kathryn mala celkom dobrú melu v hlave. Chudinka. Miestami to malo aj dobrú atmosféru, človek nevedel čo príde. S muzikou sa Williams vyhral ... poriadny experiment .. niekedy by mi skôr pasovala na nejaké sci-fi. Čo mňa totálne otrávilo, boli pasáže, v ktorých sa čítalo z rozprávky o jednorožcovi ... na čo to? (13.03.2017)

Další důkaz toho, že "dědek Altman" byl právoplatný zástupcem Nového Hollywoodu a i přes to, že byl skoro o generaci starší, než celý ten velebený režisérský výkvět tehdejší doby, tak dokázal točit stejně nekompromisně liberálně a "hipísácky" jako ostatní a táhl s nimi za ten pomyslný sedmdesátkový provaz. Produktivnější než všichni ostatní draci z nové režisérské genarce, co rok, to film. Smutné je, že právě jeho filmy z této doby patří mezi ty nejazpomenutější díla a díky svým pozdním kouskům má na CSFD spíš status suchara. Velký omyl. Stejné překvápko je, že John Williams se kdysi vzmohl k něčemu tak nemelodickému a experimentálnímu. (16.08.2008)