Podivné zahrady

Neviem, či Nemci mohli byť takí dôverčiví alebo hlúpi, ale ako vymyslený príbeh o ľudskej statočnosti to môže byť. Hlavne začiatok filmu je veľmi nudný, ale s jamou prichádzajú filozofické momenty a potom tie naozaj silné. Je ich však zúfalo málo a sú vo filme tak osamotené, že to filmu vystačí len na tri hviezdy. –––– Jestliže jsme vůbec schopni z paměti vše vymazat, pak je smutek nepatřičný. – Jenomže vědomí toho, že jsme z paměti vše vymazali, může být zdrojem utrpení. –––– Máme dost slov na vyjádření toho, co cítíme. Ale to, co cítíme tady, musel cítit Adam v ráji. (25.01.2018)

Jak jsem zjistila, tak jsem film viděla už dřív, ale teprve teď k němu píšu komentář. Chvíli jsem přemýšlela o tom, proč je zařazen do kategorie drama, protože na mě rozhodně alespoň v první polovině filmu tak nepůsobil. Celé jádro příběhu je o tom, jak si nedělat unáhlené názory o lidech kolem nás, včetně svých rodičů, jak bylo vidět i v příběhu mladého Luciena vzhledem ke svému otci. A tak mu přítel jeho otce Jacques začne vyprávět jeden téměř zapomenutý příběh z války. Jednou jsem slyšela moc hezká slova : "Dřív než budeš soudit můj život, obuj si moje boty a projdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť moje slzy a zažij moji bolest. Projdi roky, kterými jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš." Určitě to platí nejen pro Luciena, ale všeobecně pro každého z nás. (25.12.2014)

Nosný nápad fajn, ale ne v tomhle kabátě a s těmito herci. Pokud chtěli natočit film o tom, jak dva vesničani sabotovali německou armádu a co to všechno nečekaného přineslo, měli vzít vážnější herce (což blbec k večeři Jacques Villeret prostě nebyl) a nedělat z toho komedii. Anebo to vzít na způsob sedmé roty povidlácku a pak ale netlačit na pilu u jámy. On ten motiv s německým klaunem je totiž hodně silný a dojemný. Špatný dabing, v němž neminete Švarce, Terše ani Jakuba Saice (Zavřel a Rychlý super). (21.12.2023)

Na Podivné zahrady jsem se díval především kvůli Jacquesovi Villeretovi s nadějí, že budu s jeho rolí spokojenější, než ve filmu Zelňačka. Tento herec mě totiž výjimečně pobavil jako Francois Pignon v komedii Blbec k večeři. Při sledování Podivných zahrad jsem čekal, že bude film do svého konce nudný tak, jako se mi zdál na začátku. Byl jsem však nečekaně překvapen zápletkou a hlavní myšlenkou komediálního dramatu. Je to jedinečný snímek, za mě 80%. (14.03.2016)

Dojemný lidský film. Dlouho jsem na podobný čekal. Proč už se dnes netočí filmy o lidské slušnosti, kráse, poetice, pokoře, lásce, přátelství, obětavosti, slušnosti, radosti a slzách Tady to máte vše v jednom snímku. Je mi líto těch, co si nad tímto dílkem odplivli a přeji si sám sobě, abych měl šanci objevit alespoň něco málo podobných skvostů. (05.05.2020)