Ten Minutes Older: The Cello
Ten Minutes Older: The Cello
Ten Minutes Older - The Cello
Ďalších desať minút II.: Čelo
Obsahy(1)
Ambiciózny medzinárodný filmársky projekt spojil pätnásť režisérov svetového formátu. Každý z nich nakrútil filmovú poviedku s jednotnou a voľne poňatou témou času. Vznikli tak dva celovečerné filmy ktoré nesú názvy Trúbka a Čelo. Segment Spikea Leeho sa s režisérovým príznačným politickým radikalizmom volá We Wuz Robbed (Okradli nás) a zachytáva udalosti prehry Al Gorea v amerických prezidentských voľbách s Georgeom Bushom. Werner Herzog nakrútil dokument o prírodnom národe v amazonskej džungli, ktorý od objavenia bielymi ľuďmi čelí vymretiu na civilizačné choroby. Jim Jarmush v štýlovo čistej poviedke zachytil desaťminútovú pauzu filmovej herečky počas náročného nakrúcania. Wim Wenders zobrazil halucinácie človeka pod vplyvom LSD. Claire Denisová zachytila dialóg francúzskeho filozofa a jeho študenta, v ktorom diskutujú o probléme inakosti. Jean-Luc Godard zostrihom svojich filmov opäť potvrdil sám sebe, že je najväčším filmovým režisérom všetkých čias. Jiří Menzel vyrobil z archívneho materiálu portrét herca Rudolfa Hrušinského od mladosti až po smrť. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Slabší výběr než jednička. Narozdil od Kaurismakiho, Erice nebo Spike Lee se mi zda, jako kdyby nad timhle nikdo moc nepremyslel a nesnazil se vyrobit neco noveho. Menzel sestrihal sve starsi filmy a zda se, ze totez udelal Godard... ()
Godard svým sestřihaným pásmem o zániku a smrti (nejen) filmu a Bertolucci svižně natočeným podobenstvím o indickém imigrantovi dokumentují, proč představují nejznámější jména ze všech zúčastněných, a posouvají výsledné hodnocení značně nahoru. Zbývajícím snímkům chybí tempo, dostatečně dobrý a kvalitně rozvedený nápad i hutnost filmové řeči a působí tak trochu upoceně a příliš chtěně. Ač se vesměs snaží o umělecký výraz, do kvality Ericeova dílka z první kompilace Ten Minutes Older: The Trumpete jim mnoho schází. Menzelovu Hrušínskému chybí hlubší obsah, sebeironizující filosofické stati o jinakosti zase filmovost, Radfordovo sci-fi s dobrou tklivou atmosférou zmírá na předem prohlédnutelnou pointu, Figgis je divácky až příliš nepřívětivý, Schlöndorfovo bizarní spojení pokleslého kempování a svatého Augustina je stěží více než jen bizarní a Szabóův příspěvek je špatně natočený i zahraný. Celkově se jedná o nepříliš zdařilý počin, který trpí snahou říci příliš mnoho a v konečném součtu říká méně než jeho předchůdce. ()
Najlepsie poviedky boli od Menzela, Schlöndorffa a Godarda: "Histoire d'eaux" - Bernardo Bertolucci (2*), "Vers Nancy" - Claire Denis (2*), "About Time 2" - Mike Figgis (4*), "Dans le noir du temps" - Jean-Luc Godard (5*), "One Moment" - Jirí Menzel (5*), "Addicted to the Stars" - Michael Radford (3*), "The Enlightenment" - Volker Schlöndorff (5*), "Ten Minutes After" - István Szabó (2*). ()
Narozdíl od první kolekce desetiminutových etud slavných režisérů netrpí Dalších deset minut II. přílišnou nevyrovnaností. Prakticky všechny příspěvky jsou v dojemné shodě hrozné a nesnesitelné, podobné rádoby hlubokomyslné blekoty bych čekal spíš u stěží zletilých studentů filmových fakult. V záplavě snadno zapomenutelných obrazů vynikl snad jen český zástupce ve světové elitě (Jiří Menzel), jeho střihový medailonek Rudolfa Hrušínského je totiž naprosto ubohý i na celkově bídné poměry. Odpad! ()
Hodnotím pouze Menzela, poněvadž jako celek jsem to neviděl a nejspíše ani nechci. ()
Tak túto vec bolo veľmi ťažké zohnať a o to väčšie sklamanie som po dopozeraní cítil. Čo to sakra Bertolucci stváral?! Možno som teraz ako dieťa, ktoré kričí, že cisár je nahý, ale nebudem sa pretvarovať. Mike Figgis mi svojim "novátorským" prístupom, kedy na vás z obrazovky blikajú štyri rozličné obrazy naraz, takmer privodil epileptický záchvat (nepreháňam) a zvyšok poviedok ma dokázal totálne unudiť. Menzelov portrét starnúceho Hrušínského bol síce pôsobivý, no sem sa absolútne nehodil. Aby som mohol byť objektívny, donútil som sa celú túto pseudo-umeleckú šaškáreň dopozerať do konca. A poviem vám, že som sa skutočne cítil o 90 minút starší a pravdu povediac, bolo mi toho strateného času ľúto. Ešte dodám, že predošlé Ten Minutes Older: The Trumpet mám rád, preto to veľké sklamanie. ()