Nosferatu - Fantom noci

Tvorbu Wernera Herzoga jsem sice teprve letos začal více objevovat, ale na základě 4 starších filmů, které jsem od Herzoga doposud viděl, by mě vážně nenapadlo, že režisér takových kvalit má potřebu na vrcholu svých sil zahazovat tak výjimečný talent v adaptaci zcela brakového horrorového příběhu. Na druhé straně každý má z času na čas právo na jisté úlety a Herzog jako režisér si svůj úlet vybral zde. Jak se mi v průběhu let podařilo vidět už tři adaptace slavného Draculy a tahle je z nich nejnovější, mám z nich zatím pocit, že čím je to novější a nákladnější, tím je to také horší... S postavou záhadného Draculy se tu vůbec nepracuje tak, aby z něj sálalo jisté tajemství nebo napětí, naopak svým hrůzostrašným zjevem s tváří a pohledem mrtvoly dává od počátku bez přetvářky svému hostovi znát, že „bude hůř“. Již ve své první scéně začíná Dracula pít příchozímu úředníkovi z rány krev, takže se jen divím panu Jonathanovi, že po takové zkušenosti neutekl pryč dveřmi poblíž hned (tedy divil jsem se mu ve stejném smyslu hned po prvním spatření netvora), ale naopak jal se pro to dobrovolně absolovat na zámku v Karpatech další dny a počkat, než se v Draculově obydlí totálně zblázní. Docela jsem se pobavil u scén, kdy Dracula sám před kamerou vyjadřuje svoje choutky na útok, zejména během Drákulovy kreace uprostřed tmy na lodi jsem se výtlemu neubránil. Ty zakomponované výjevy létajícího netopýra, údajně vypůjčené z přírodopisného dokumentu, pak tomu nasadily korunu. Za zdařilou považuji první půlhodinu do příchodu na zámek a všechny poetické exteriérní záběry, ať už v holandském městě nebo uprostřed čarokrásné slovenské přírody. Škoda tak krásných záběrů pro něco tak ubohého... [45%] (05.10.2021)

Za doprovodu Wagnerovy temné hudby nás režisér přivádí do ponurých Karpat, aby nám představil svoji verzi známého upírského příběhu. Z Murnauovy klasiky převzal osobitou masku Draculy, který díky K.Kinskému nabývá hrozivě démonického vzezření přesahujícího rámec světa živých. Věčný svár Herzoga a Kinského se promítl i do tohoto filmu, jak také jinak. Oba do něj vložili cosi osobního, co jej odlišuje od Murnaua a dalších draculovských filmů. Kinsky není B.Lugosi ani Ch.Lee, on je opravdový démon ze záhrobí, hrabě, který zavrhl Boha...Syrový film, který, když mu to dovolíte, se vám zadře pod kůži jak ostrá tříska ze šibenice. (10.01.2011)

Klaus je hustej, asi ještě lepší a hezčí než Max Schreck, ale co se týče všeho ostatního, není to ten správnej rajc. U mě je mezi Drákulama pořád jasnou jedničkou ten Coppolův, ve kterým je navíc pan Helsing při smyslech a ve formě, a ne jako tady, kde z něj Herzog udělal senilního kokota s Alzheimerem za krkem. (06.07.2014)

Zajímavý "remake" - tak trochu stejné - tak trochu rozvité - tak trochu jiné. Jiné hlavně svým poselstvím: "Smrt není všechno. Je ještě něco horší" . Drákula jako oběť své nesmrtelnosti. Mnoho zásluh na celkovém dojmu má pak pochopitelně skutečně fenomenální Klaus Kinski, jenž sice problémem nesmrtelnosti zrovna netrpěl, ale tady jeho holé palici věříme doslova všechno. (15.07.2005)

Keď si porovnáte všetky slávne adaptácie jedného z najslávnejších románov všetkých čias (napríklad tie tri najznámejšie, medzi ktoré patrí aj Herzogova), zistíte, že majú výrazne odlišnú atmosféru, rovnako charizmatických predstaviteľov sympatického vitálneho grófa a cca rovnaký dej. Ja pri každej znova a znova zisťujem, že toto nie je látka pre mňa a režisér by mohol do nej zašifrovať aj celú podstatu ľudského utrpenia a emocionálne by ma stále míňal. Aj Herzogov film je silný autorský počin, jeho rukopis je jasne čitateľný v každej scéne a niekoľkokrát nás priková ku kreslu ako Van Helsing upírov kolom do srdca. Možno silná psychologická štúdia o samote a večnom utrpení, ktoré zanecháva na človeku trvalé následky, možno atmosférické cvičenie s tieňmi, prázdnymi mestskými priestormi a hudbou, možno oboje a ešte viac. Isabelle s výraznými očnými tieňmi a gotickým lookom oživila určite nielen mŕtve grófove oči no a tie krysy mi pripadali celkom roztomilé. (17.08.2013)