Manhattan

Podle Wikipedie je slovo intelektuál novověké označení pro humanitně či jinak vzdělané lidi, kteří se vyjadřují k veřejným otázkám, ačkoli se sami nepodílejí na vládě a moci. Možná život podobných lidí žil i Woody Allen a tak o nich natočil film. V úvodu jsme svědky geniálního bezobsažného plácání, kde se Woody intelektuálům (a možná tak i sám sobě) naprosto dokonale vysmívá, tato část je podle mě možná až za pět. Ale pak film šlápne na brzdu a po zbytek doby už se pohybuje ve vážnějším duchu. I když sem tam se naskytne nějaký fórek, co člověka donutí pomalu k výbuchu smíchu a celý film je dost cynický ale zároveň tedy i lidský. Takovými způsoby líčí milostný čtyřúhelník čtyř intelektuálů a jejich problémy. Asi jsem nikdy neviděl lepší film na podobné téma (ale nemám s čím srovnávat.) Do tady toho se ponoří jak intelektuál, tak kulturní kozel. Je to velmi přesné, originální, vtipně a zároveň to může vskutku opravdově líčit osudy partičky ztracených intelektuálů ve velkém městě. New Yorská atmosféra je ostatně velmi silná, což umocňuje originální černobílý vizuál. No a závěr (zbaven výjimečně veškerého cynismu) je až dojemný. Hezky je v něm vylíčeno, že pobyt v cizím prostředí může člověka změnit a sebrat mu to, co na něm má jiný rád. Sice je na mě Woody trochu velký úchylák, takže u něho mám pořád určité rezervy ale tady jsem si musel říct ,, bylo to pěkný.´´ A ono vážně docela bylo. (27.05.2020)

Allen, ako ho poznáme. Pretĺka sa životom a kritizuje pseudo-intelektuálnu západnú kultúru a spoločnosť (hoci je jej ukážkovým predstaviteľom), pretože ho žiadna nechce. A niet sa čomu čudovať. Kto by toho nesympatického, namysleného a neustále sa ľutujúceho čuráka chcel? Rozkošná Diane Keaton, prekvapivo nezaujímavá Meryl Streep a prekvapivo zaujímavá Mariel Hemingway očividne nie. Manhattan je v podstate variáciou na Annie Hall len v čiernobielom. Trochu pútavejšie po príbehovej stránke, ale rovnako nevtipné a zdĺhavé. Závidím ľuďom, ktorí z tohto majú nejaké intelektuálne alebo emocionálne potešenie... (5/10) (30.08.2012)

Woody Allen ve výborné formě, kde už je ale skoro otravné, jak moc se fixuje na New York a jeho krásy. Je to skoro místy až propaganda. Jeho dialogy ale plynou jako báseň, jsou správně úderné a díky němu samotnému jsou podávány naprosto skvěle. Některé jeho hlášky prostě nevymyslíte. Použití černobílé je rozhodně zajímavým krokem. (20.11.2015)

Proč je právě Manhattan jeden z mých nejoblíbenějších Woodyho filmů? Pro tu úžasnou asociační pasáž těsně před koncem filmu. Pro nádhernou černobílou kameru Gordona Willise. Pro stále aktuální téma věčně hledajících lidí. Pro Gershwinovu Rapsodii v modrém, která mě snad nikdy neomrzí. Pro elegantní orchestrální verze dvou jazzových standartů Someone to watch over me a Embraceable you, když jsme u té hudby. Pro skvělou práci se střihem a kombinaci zvuku s obrazem. Pro ty nádherně melancholické záběry na dva hledající v planetáriu. Pro odraz Tracy ve skle dveří, v samotném závěru filmu a taky proto, že tohle je Woodyho snad nejhřejivější a nejjemnější film, aniž by se zřekl svého sarkastického a cynicky pichlavého humoru. Tak za to všechno, za Woodyho a za Diane. (12.02.2008)

Počet milujících lidí: jedna žena. Počet lásky neschopných: všichni ostatní. Ta sedmnáctiletá dívčina, v níž není lidství ještě pohřbeno pod tunami intelektuálního balastu, je jediná živoucí postava celého příběhu. Všichni ostatní jsou zcela zbyteční. Lidsky i umělecky; to platí i pro Allena jako umělce. --- Domnívám se, že funkcí umění je rozvíjet v recipientovi schopnost cítit. Nikoli schopnost analyzovat a komentovat. Allen umí rafinovaně a vtipně ironizovat a rozmazávat tzv. "hovno" (razím tento výraz jako terminus technicus), jenže schopnost sebeironie z něj ještě zdaleka nedělá tvůrce schopného cítit a cit rozdávat. --- Jako paralela v oboru pop-music mě napadá Roger Waters, když pranýřuje hříchy showbusinessu (Amused to Death, ale i Wish You Were Here a jiná díla). Stejně falešným buřičem byl John Lennon. Anebo, příklad ještě více polopatě, když nějaký politik skuhrá, jak se kurva všude krade. --- Kdykoli podobné zboží nakupujeme s pocitem, že dostáváme hodnotu, měli bychom se nad sebou zamyslet: nejsme náhodou citově podvyživení? --- (13.10.2012)

Klasický Allen, tentokrát s tématem pomíjivosti lidských citů a vztahů. Černobílá óda na New York s nádherným soundtrackem, které však chybí větší množství geniálních dialogů, kterými si mě Allen získal v Annie Hallové. 8/10 (22.10.2008)

Jeden z nejkrásnějších filmů. A určitě nejlepší Allen. Krásné záběry New Yorku, z nichž je poznat, jak rád má Allen své město. Vtipné i smutné, prostě lahůdka. (22.03.2006)

Dle mého názoru průměrný Allenovský film s klasickou zápletkou. Nepřekvapí, nezklame. Hezky se na něj kouká, najde se tam pár dobrých hlášek, velmi mě potěšilo vidět v něm Meryl Streep (skoro mi přijde, že zápletku s Meryl ukradli tvůrci Přátel pro Rosse a jeho životní situaci), ale úplné nadšení po shlédnutí filmu ve mně nepanovalo. (27.04.2011)

Koukla jsem se na další film tohoto dnes už legendárního režiséra. Navíc jsem byla už dopředu natěšená díky hereckému obsazení - Meryl Streep, Diane Keaton, to už je předem záruka kvality. Co si vzpomínám, od Allena jsem zatím viděla pouze Darebáčky, kteří se mně nelíbili, a právě Manhattan, jenž u mně vylepšil Allenovu pověst. Ten film má svoji úžasnou atmosféru, napětí, dobré dialogy, pověstný Allenův humor, New York a ženy - zkrátka jeho hlavní aspekty. Tohle vás zkrátka baví sledovat, protože osudy hrdinů jsou poměrně zajímavé... (19.06.2013)

Před chvílí jsem na tento film dokoukal v práci a nepamatuji si, kdy jsem pracovní čas ztrávil lépe:-). Nádherný film o lásce, důvěře... o vztazích jako takových. Opravdu krásný film a musím říct, že se mi líbil více než Annie Hall. Skvělý snímek, pane Allene! Teď se chystám na Absolventa - je perfektní mít vlastní kancelář:-). (18.05.2005)

Můj nejoblíbenější film W.Allena (černobílý v širokoúhlém formátu) o životních kolizích newyorských čtyřicátníků obsahuje kromě spousty vtipů také silné scény (např. rozhovor v učebně, jehož němým svědkem je skelet neandrtálce, nebo monolog, proč stojí za to žít) a mírně optimistický závěr („Lidem musíš trochu věřit…všichni nejsou zkorumpovaní.“). (19.02.2007)

ocenenia : BAFTA 1979 - Najlepší film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1979 - nesúťažný výber (25.07.2012)

I am honest. I say what’s on my mind and if you can’t take it, then fuck off. Takové to správné Allenovské vyznání jeho největší lásce, nejvášnivější milence, nejrozmilejší přítelkyni - hvězdě americké společnosti, zařící v noci, za sluneční brýle schovávající se ve dne. Oh New York, Oh New York, I Love You So! Po letech neustálého odkládání otevřela jsem toto vyznání a sama se bezhlavě zamilovala do té neuroticky něžné krásky. A když se sem tam mihne nevšedně stylová Diane Keaton a tajemně krásná Meryl Streep, člověk si uvědomí, že v té neočekávané blaženosti mohl by i umřít. (16.02.2020)

Woody tradične strieľa jednu myšlienku za druhou, dialógy sú rýchle a obsiahle, že ani titulky, čo som zaznamenala aj pri niektorých ďalších jeho filmoch, nestíhajú. Ak neviete vôbec anglicky, veľa vám toho ujde, ak anglicky viete, ujde vám toho ešte viac. Myšlienky na zamyslenie miznú v záplavách slov, začaté vtipy niekedy ostanú nedokončené. Niektoré hlášky sú skvelé, akurát som si ich, žiaľ, nezapamätala. Príbeh je v zásade dosť jednoduchý, Woodyho postava neurotického intelektuála rovnaká, ako ho už poznáme z iných filmov a ostatné viac, či menej mentálne a emocionálne rozorvané. Tentokrát za silnejšie 3*. Vie to aj lepšie. Som rada, že som Manhattan navštívila a ďakujem užívateľovi Real Tom Hardy, že ma pri svojom pátraní po filmových záberoch z New Yorku "zobral so sebou", takto z iného kúta Slovenska. (15.10.2023)

More than just a brilliant movie... Nejistota hýbe světem, životy i tesklivými tóny, a ty jsou z toho všeho ještě upřímně nejjistější. Bohužel. Však z chyb se člověk učí. Woody Allen = životní příběh připomínající vřele konstruktivní drama bez stopáže. Such a real life. (14.07.2011)

Manhattan je iný. Ľudský, civilný, jemný, hrejivý. Ľahko uveriteľný a ľahko (ne)preniknuteľný. Režisérov najneobľúbenejší, u mňa presne naopak. (08.02.2008)

Dalsi ukecany Wudy Allen, no ale dobre to odsypa a dialogy maju nieco do seba. Diane Keaton /Kmotr 1, 2/ bola samozrejme vyborna : 70 % (12.04.2016)

Už jsem se bál, že každý Allenův film bude lepší než předcházející. Naštěstí tady máme nepovedený Manhattan. Líbila se mi kamera, ale jinak mě film prostě neoslovil. Děj je rozvláčný, oproti AH (kde Allen využíval retrospektiv a tím zábavu komprimoval jak jen to šlo) se v Manhattanu v podstatě nic neděje. Taky tady nemáme žádné zajímavé režijní nápady, příběh je vyprávěn velmi tradičně. Tracy je fajn, ale postavit sedmnáctiletou holku vedle mnohem staršího muže je podle mě dost křeč. Allen tenhle film zrovna nemusí a já se mu nedivím. Zklamání. (14.01.2008)

...aneb Tam a zase zpátky! Můj zatím nejoblíbenější Allen. Těžko říct proč, ale tenhle film jsem mu sezobal nejhladšeji, humor je bezkonkurenční a tentokrát krásně zapůsobily i vážnější scény... Ani mi tolik nevadilo ono (přeci jen snad trochu nadsazené) romentizování Manhattnu, spíše naopak to hladce splynulo s atzmosférou příběhu, která mě (jak jsem již říkal) naprosto vtáhla a už nepustila... (14.02.2006)

Výtečná vztahová partie, které dodává jiskru té doby střídmý humor Woodyho Allena a právě poutavý scénář, který se neštítí jakýchkoliv témat. (06.03.2008)