Ten den přijde

Dánové se vždy dokáží pochlubit nějakými zajímavými filmy. Nejednou vzešel ze Skandinávie naprosto skvělý film a vidím to dost i poslední dobou. Zde jsem ani nevěděl do čeho jdu. Nu a měli jsme zde Shawshank po Dánsku a z dětského domova, což je od pravěku symbolem utrpení. Nicméně asi se nedá říct, že bychom koukali na Shawshank. Logicky. Ale z mého úhlu pohledu šlo o zajímavý, ale pro mě nepříliš ucelený film. Příběh jasný, poselství a všechno ostatní je v pořádku. Ale nebylo ve filmu něco, co by mě naprosto jasně uchvátilo a nebo by mne jenom bavilo sledovat od začátku do konce v nadšení. Plus k tomu Lars ukazuje, že je málo viditelný starší brácha, který ale určitě má co nabídnout. I když tato jeho role byla mrazivá. (11.04.2020)

Další slušně udělanej film o ošklivých, tentokrát ale hodně ošklivých věcech (je to náhoda, ale sotva před pár dny jsem viděl podobného Krále z ostrova Bastoy). Hodnotím vlažně. Zdálo se mi to být přitažené za vlasy, přemrštěná krutost, na druhou stranu nepochopitelná loajalita a zbabělost. To je opis chování dospělých. Dětskou opatrnost, vyvolanou nekonečným bitím, mi nedělá problém pochopit. Dětské herecké výkony nebývale dobré, ani nechci vědět, jak si na nich režisér vynutil tolik slz a smutku- to by možná mohlo být taky na film. Nějak se tomu ale rozpadl konec. Časově to vůbec nesedělo, starší chlapci měli jít do týdne pryč, bráchové se stačili kompletně uzdravit a ti jejich kamarádi tady přitom pořád ještě byli, Elmerovi se proměnil charakter, najednou z něj byl malej Zorro mstitel, prostě se tomu z mého pohledu nepovedl finiš. Ale je pravda, že mi nevyhovuje ani to téma, podobných filmů jsem už viděl x a je to pořád na jedno brdo. (18.07.2019)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)

Zpočátku mě film příliš nelákal, ale už od úvodních minut film vtáhne diváka, chytne za srdce a přiměje ho zuřit nad ošklivě nespravedlivým systémem, který v té době byl. Hlavní dva mladí představitelé jsou výborní, Lars Mikkelsen jako zákeřná slizská svině ústavu je zahrána přesvědčivě, ale i ke zbytku vychovatelů divák od začátku chová velkou nenávist až na Učitelku, která jako jediná má soucit. Místy hodně drsná nepříjemná podívaná. Dětem tedy nezávidím. Paráda a silná záležitost. 90% (25.04.2017)

Čo sa mňa týka, tak za posledné roky ide o jeden z najlepších dánskych snímkov, pričom na túto smutnú tému je to to najlepšie čo som doposiaľ videl. Námet prevýchovy detí v nápravných centrách alebo detských domovoch nie je u severanov vôbec zriedkavý, no ešte tu nebolo nič tak komplexné a po všetkých stránkach dokonale vyvážené ako práve tu. Nenašiel som tu ani jednu chybičku, nič čo by mi aspoň trocha vadilo. Naopak. Je tu všetko, čo na výnimočnú drámu treba. Film ma vtiahol do príbehu dvoch bratov už hneď od začiatku a potom až do konca mi kmásal srdce. Neobyčajne pútavé, že človek až skoro zabudne dýchať, atmosferické, technicky precízne zvládnuté, pekná kamera, emotívna stránka až niekde v oblakoch (no pritom nie sentimentálne ani patetické), smutné, kruté a chladné tak, ako to vedia len severania. A to pritom pri všetkých tých smutných veciach sa nezabudlo aj na niečo pozitívne - na dojímavú bratskú lásku, ktorá tu bola opísaná neobyčajne hrejivým spôsobom. A ku koncu dokonca prišlo aj na veľkú dávku napätia, pričom sa tu režisér s divákom pekne pohral. BRAVOOOO, veľký filmový zážitok! (13.03.2017)