Ten den přijde

5* Ten den přišel a já jsem zhlédl tento dlouho odkládaný, ale za to chválený dánský snímek, na který jsem si potřeboval udělat tu správnou náladu. Je to nutné, protože na podobné filmy plné beznaděje bez možnosti východiska není lehké dívat. Pokud jsou však natočeni kvalitně a vyberou se Ti správní herci, pak je to "radost" vidět a sdílet jejich příběh. Tento k nim rozhodně patří a nemám jedinou pochybnost dát nejvyšší známku a doporučit dále. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (03.01.2021)

Nie je jednoduché hodnotiť film, v ktorom je útok na emócie hlavným ťahom na bránku. Rôzne ústavy a inštitúcie, kde je šikana často tolerovaná a prehliadaná, nie sú žiaľ nič výnimočné. Násilie, páchané z pozície sily, je jedno z najhorších. Obeť je zväčša odkázaná len na pomoc „vyššej“ sily, čo bezmocnosť ešte viac zvýrazňuje. Jediná možnosť je potom únik. Napríklad aj do sveta fantázie. Elmerova empatia a schopnosť tvoriť príbehy, aj keď často vymyslené, priniesli do pochmúrneho sveta násilnej disciplíny náznak ozajstného života. A začiatok zmeny a vzdoru. Pomoc, vo forme vnímavej učiteľky a inšpektora, ktorý svoju prácu berie vážne, urýchlila nevyhnutné. Film, ktorý síce nie je ojedinelý, ale rozhodne nie zbytočný. (14.03.2017)

Snad proto, že jsem o existenci filmu neměl tušení, neviděl trailer ani nezaslechl nejmenší zmínku, mě "Der kommer en dag" zničil jako máloco v poslední době. Vše od režie, přes herecký výkony (jak dospělých tak dětí), scénář až po soundtrack a dál, je přesně tak, jak by mělo být. Kdo ujíždí na Ondskan nebo King of Bastoy Island, musí uzřít i tohle. Nebejt Netflixu, asi bych to nikdy neviděl! (06.06.2017)

Není nad to si o víkendu pustit nějaký ten rodinný film, kde všechno hodíte za hlavu a jenom sledujete, jak všechno funguje a že ten náš svět je taková ta zahrada rajských potěšeních, kde všichni jsou na sebe hodní a mají se rádi. Na to já kašlu, já si radši pustím nějakej ten snímek o sériových vrazích anebo film z nějakýho toho ústavu, kde člověk pozná o čem ten život je? Tento snímek se odehrává v dánském sirotčinci pro chlapce, kde vidíme nově přijít dva nezvladatelné sourozence, kteří byli odebráni matce umírající na rakovinu. Hned první den se jim představí místní skvadra narušených vychovatelů v čele s násilnickým ředitelem, který razí heslo„kuj železo, dokud je žhavé". A tak chlapcům začíná přehlídka různých zvráceností a komplexů ze stran dospělých. Když o tom člověk tak přemejšlí, tak ty děti už potom asi nežily normální životy a v těchto ústavech dostaly skvělej základ pro různé duševní poruchy, deviace a možná i sklony k sériovým vraždám, jelikož jim tam do hlavy všichni hučeli, že to co se jim děje, je pro jejich dobro. To, co následovalo je zcela pochopitelné a jenom se divím, že to těm zvráceným bastardům procházelo tak dlouho. Ono to asi bylo tím, že strach je mocný nepřítel, který se může postupem času stát nebezpečnou zbraňí. Šokující pohled za zdi tohoto sirotčince byl natočen podle skutečných událostí a silně si začínám myslet, že po řadě zhlédnutých filmů z prostředí církevních institucí, nápravných zařízení a sirotčinců tam pracují jen zvrácené a zakomplexované osoby, kteří mají potřebu ubližovat a to zejména těm, kteří jsou menší a slabší a ještě se nedokáží bránit. Musím vyzdvihnout výběr všech dobře zvolených herců, zejména Larse Mikkelsena, který si svou roli ředitele vyloženě užíval a také jeho ženský protějšek v podání Sofie Gråbøl, která byla v tomto filmu snad jediný lidský element se kterým jsem se dokázal ztotožnit. Za skvěle natočené drama musím dát tentokrát zasloužených 100%. (22.08.2021)

Filmy tohoto ražení na Severu umějí asi nejlíp na celém světě. Ti dva bráchové jsou fantastičtí a stejně tak i ta banda psychopatů co vede ten ústav. Bál jsem se přílišné depresivnosti a teroru, film se drží zásad snesitelnosti a dává nám po celou dobu naději. Je to precizní a parádní film, a to tento žánr rozhodně nepreferuji. 85% (11.04.2018)