Milovníci hudby

Démony zmítané nitro i bouřlivý soukromý život Petra Iljiče Čajkovského se hluboce otiskly do celé jeho tvorby a Ken Russell dokázal téměř dokonale propojit obraz s nadpozemsky krásnou hudbou. Co víc si od dobrého životopisného snímku vlastně přát? Snad jen stejně tak famózní herecké výkony obou hlavních představitelů, kterými se zde blýskli Richard Chamberlain a Glenda Jackson. (90%) (07.10.2022)

Film treba chápať ako umeleckú výpoveď Kena Russella a nie každému sa môže páčiť. Otvorene rozpráva o Čajkovského homosexualite ( je známe že Richard Chamberlain je podobne orientovaný ) a problémoch s tým spojené vo vzťahu k dvom ženám - k manželke ( famózna scéna vo vlaku ) a k mecenáške, ktorá ho finančne podporuje v práci. Je to práve jeho geniálna hudba ako silný vyjadrovací prostriedok a veľmi napomáha pochopiť kliatbu jeho orientácie, frustráciu a rozorvanú dušu umelca. Hudba hraje takmer neustále a v spojitosti s dlhými pasážami bez dialógov tvorí dokonalú hudobno-obrazovú extáziu. 4+ (07.05.2011)

Russell mě nezklamal. I když znám většinu jeho filmů, tenhle jsem odkládal poměrně dlouho. Zpočátku téměř cukrkandlový příběh se promění ve sled bizarností (jak jsem očekával a těšil se) končících opravdu krutě. Chamberlain ztvárnil mistrně muže bojujícího se svou sexuální orientací (snad i proto, že sám s ní téměř celý život bojoval), muže, který by se tak rád změnil, ale který nakonec pochopí, že to není možné. Sledujeme, jak se láska mění v nenávist. Jak ti, co ho milovali a jeho lásku nezískali, jej zavrhnou a chtějí ho zničit (v závěru jej symbolicky ostřelují děly, pak však sami přicházejí o hlavy, které jim dělové koule utrhnou - moc pěkné). Filmem prolínají působivé videoklipy s ukázkami Čajkovského tvorby. Russell je mistrem obrazu a fantazie. Oku lahodící kompozice prostřených stolů, květin a hořících svícnů střídají obrazy hnusu a zkázy. Scéna z Labutího jezera, kdy postavy tančí na břehu a za nimi se na hladině protahují labutě (jak je zatraceně přinutili?), je naprosto perfektní. Drsné drama protkané sny a vzpomínkami plné krásy a hnusoty zároveň... (27.02.2014)

Veľmi príjemné prekvapenie. Ako fanúšik Kena Russella a aj čiastočne vážnej hudby (Nikdy som neprenikol do toho žánru na toľko ako by som chcel) som si nevedel predstaviť ako môže tento mix fungovať. Čakal som, že v tomto životopisnom filme sa Russell uzemní alebo minimálne štúdio mu zatrhne jeho extrovertné-kontroverzné vízie ktoré z negatívnych pocitov vytvárajú hmatateľnú hrôzu. Šialené vizuálne spracovanie fantázie, snov, túžob ma počas sledovania fascinovali. Celé dokopy mi to sedelo. Hudba, kamera, príbeh. Po prvotnom príjemnom šoku som si uvedomil, že v podstate sa nemám čo čudovať. Príbeh skladateľa ktorý je homosexuál a svoj spoločenský status sa snaží zachrániť v manželstve zo ženou a pri tom sa opúšťa v litroch alkoholu, nemá mať žiadne konzervatívne spracovanie. (25.11.2021)

Ľudia nadradzujú intímny život človeka nad jeho ľudské či dokonca umelecké kvality. Človek je zbytočne veľkým géniom, keď nemá „ten správny“ intímny život. Práve takúto nebotyčnú stupiditu nám chce režisér pripomenúť a keďže ľudia sú sprostí stále, film na aktuálnosti nič nestráca. Máte radi hudbu z Labutieho jazera? Potom by vám nemalo vadiť to, či Čajkovskij šukal s veveričkou (alebo kým). Presne táto otázka a táto odpoveď bola motiváciou k vzniku filmu. Russellova záľuba v iracionálnych víziách sa tu kongeniálne snúbi s Čajkovského dekadentným romantizmom (i keď je pre mňa záhadou, prečo sa nazýva dekadentný). Výprava a kostýmy sú skvostné, flashbacky vytvárajú dostatočný priestor na uplatnenie nádhernej hudby. Postupne do idylického príbehu preniká nemilosrdný naturalizmus, ktorého scény akoby maľoval Henri Gervex (Návrat z bálu, 1879 alebo Milenecká hádka, 1887), no a k záveru už režisér usúdil, že nastal čas byť k divákovi nemilosrdný. Tak mu treba. (10.09.2022)